Povídky od Annabelle

Dnešní ráno nestojí za nic, nejen že jsem se probudila se strašnou bolestí hlavy a  když jsem se podívala na budík, ještě ke všemu jsem zjistlia, že jsem zaspala, hned první školní den, no bezva. Chystala jsem se vstát z postele a v tu ránu vběhla do pokoje teta Jenna. "Zaspali jsme! Eleno, vstávej, honem." "Už jsem vzhůru teto." "Co? Jo,to je dobře,hoď sebou, honem rychle, vůbec nevím, jak se to mohlo stát, to je asi tím časovým přesunem z Francie." "To nic teto, neboj to stihnem, máme ještě půl hodiny." Teta jenom kývla a odešla. Zvedla jsem se z postele a zamířila do koupelny, kupodivu byla prázdná, Jeremy nikde. Pak jsem uslyšela tetu, jak křičí v jeho pokoji, aby už vstával. Teta to s náma nemá jednoduchý. Když se nám před půl rokem zabili rodiče při autonehodě, tak se teta vrátila zpátky do Mystic Falls a začala se o nás starat, ale jak už jsem řekla, nemá to jednoduché, nikdo z nás to nemá jednoduché. Jerremy nese smrt našich rodičů velmi ...

U školy už bylo hodně aut, zaparkovala jsem na jednom z mála volných míst. Vystoupila jsem z auta a zamkla ho, najednou mě někdo objal. " Ahój Eleno, tak jak ses měla? " Byla to Bonnie. "Ahoj Bonnie, měla jsem se dobře a ty? " "No, měla jsem se taky dobře, tak co Francie povídej." O prázdninách nás teta vzala na měsíc do Francie, bylo tam strašně krásně, ale tady mám domov, přátelé a vzapomínky. "No, Frncie byla nádherná, ale řeknu ti to takhle, tady je mi líp." "Oh Eleno, tak strašně jsi mi chyběla." "Ty mě taky Bonnie." "Jakto, že jsi přišla tak pozdě, myslela jsem, že si v tý Francii zůstala." "No víš, zapali jsme, na tetu je toho moc." "Jo, chápu." "Pojď už půjdeme do školy." Vešli jsme do školy, na chodbě bylo pár studentů, asi si už všichni zabírali lavice. Já jsem vždycky seděla ve třetí lavici prostřed, ale když jsem vešla do třídy, na mém místě seděl Matt, můj bývalý kluk. Rozeš...