Povídky od Annabelle

Všichni se dali do jídla. Upíři a lykani jedí společně, je to vážně zvláštní, ale budu si na to muset zvyknout, budu si muset zvyknou na více věcí, třeba na to, že můj manžel bude lykan. Nikdy jsem se nechtěla vdávat a už vůbec ne za lykana.Vůbec jsem si nepředstavovala, že by vyjednávání o míru mohlo skončit takhle. Jak může být otec takový, copak nemá ohled na mé city? Co pak neví, jak moc to pro mě je těžké? Přála jsem si, aby tahle noc už skončila. Přála jsem si, aby lykani už odjeli a já si mohla s otcem o samotě promluvit. "Můžeme si promluvit už teď Seleno, tvé otázky určitě zajímají i Luciana," řekl otec, zřejmě mi četl myšlenky. "Dobře tedy, tak chci se zeptat, proč se musím vdávat za lykana zrovna já, proč ne jiná upírka?" "Protože jsi moje dcera, dcera krále upírů a taky protože jsi jediná upírka, která může mít děti." Trhla jsem sebou, mít děti? S lykanem? Nikdy.Vzít ano, ale to milování si musím ještě trochu promyslet. Podívala jsem se na Mich...

5. kapitola Liin pohled: Nick stál v mém pokoji a smutně se na mě díval. Brečela jsem. Ale vrtalo mi hlavou, proč mi sluneční svit nic neudělal? Co jsem to za zrůdu? "Lio, to bude dobrý neboj," řekl Nick, ale nepřibližoval se ke mně, spíš se ode mě vzdaloval. "Dobrý? Ne, to nebude dobrý. I ty se mě bojíš, i ty mnou opovrhuješ, vezmi kůl a vraž mi ho do srdce. Udělej to, nechci takhle žít, nechci žít bez tebe, nechci žít s pocitem, že se mě tady lidi bojí, že se jim hnusím, že by mě nejradši zabili. Nedokážu takhle žít." "Lio," vzdychnul Nick. Přišel ke mně a objal mě, tohle jsem potřebovala. Přitiskla jsem se k němu a nechala své slzy stékat na jeho tričko. "Lio, nikdo se tě tady nebojí, všichni tě máme rádi, nikdo by tě nedokázal zabít. Jen mě trošku překvapilo, jak si mi ten hrnek vytrhla z ruky, ale to nic." "Já vím, nevím, co se to se mnou stalo, ta zrůda ve mně promluvila. Kde jste vzali tu krev, co byla v hrnečku?" "Od doktor...

Další kapitolka, doufám, že se vám povídka líbí. Lionelův pohled: Alric se vrátil, cítil jsem z něj krev, určitě někoho zase zabil, bylo mi z něj špatně. Jak může být taková zrůda bez svědomí. Seděl jsem na pohovce a on přicházel s dalším z klanu ke mně. "Tak co, jaký byl večírek?" zeptal jsem se ho tiše. "Skvělý," řekl a usmál se. "Sice se vyskytli drobné komplikace, krve teklo jenom málo, ale byla zábava." "Jak to myslíš, drobné komplikace?" Objevili se snad na večírku lovci? Stalo se něco Lie? Proboha to ne, prosím, ať řekne, že se ji nic nestalo. "Zase nás otravovali ti lovci. Jsou jak neodbytný hmyz tihle lovci. Byla tam i tvá láska." Zavrčel jsem na něj, co ji ten parchant udělal? Nejradši bych ho zabil. "Co jsi ji udělal?!" začal se na něj křičet. "Neboj, nezabil jsem ji. Já ne." "Jak to myslíš já ne?!" "Tak jak to říkám, já ji nezabil, ale možná ji zabijou jiní." "Cože?" "Mo...

3. kapitola Liin pohled: Celou cestu vyprávěli Angus s Lucasem vtipy a já jsem měla co dělat, abych se nepočůrala. Dojeli jsme na místo, na smích už nebyla nálada. Přijeli jsme před nějaký noční klub, ve kterém by se měl upíří večírek konat. Obešli jsme klub a vešli jsme dovnitř zadním vchodem. Hned za dveřmi na nás skočil hlídač, upír. Vrazila jsem mu kůl do srdce a šli jsme dál. Když jsme došli do pření časti klubu, nikdo tam nebyl. Najednou se kolem nás objevilo asi dvacet upírů. "Překvapení," řekl výsměšným hlasem Alric. "Věděl jsem, že sem přijdeš a jak se mají rodiče? Jé promiň, já zapomněl, oni jsou vlastně mrtví viď Lio? To je ale smutné." Ten hajzl. Chtěla jsem se na něj vrhnout, ale Nick mě zadržel. Najednou se na nás upíři vrhli. Začali jsme s nimi bojovat. Alric je můj, já ho chci zabít. Začala jsem se s Aricem prát. Měla jsem v ruce kůl, Alric mi ho vytrhnul. "Ale, ale, snad by si mi ten kůl nechtěla vrazit do srdce." Vyprovokoval mě vrhla jse...

2. kapitola Lionelův pohled: Dnes v noci jsem se zase vloupal do jejího snu. Dnes jsem ten sen udělal odvážnější, obvykle si spolu ve snu povídáme, ale dnes jsme se milovali, prostě jsem si s ní už nedokázal jenom povídat. Sen byl nádherný, ale já se neovládl a kousl jsem ji, sakra. Myslel jsem, že si ten sen moje lovkyně užije až do konce, ale neudržel jsem se. Po tom kousnutí se Lia probudila a já ji ztratil. Ona je tak nádherná, ty její dlouhé blond vlasy září do dálky, přál bych si k těm vlasům přivonět. Úplně mě očarovala, viděl jsem ji asi jenom dvakrát a to zpovzdálí, ale nemůžu na ni zapomenout. Chci, aby byla moje, chtěl bych ji k sobě přivinout, chtěl bych ji políbit, chtěl bych se s ní milovat, ale ona se mnou určitě ne. Protože ona je lovec upírů a já jsem upír. Upír, který se zamiloval do lovkyně. "Tak co Lioneli, nerozmyslel sis to, vážně nechceš jít na ten večírek?" "Ne Alricu, nechci." "Škoda a kdyby se objevila ta tvoje malá lovkyně, tak ji bud...

1. kapitola Liin pohled: "Lio, dnes večer vyrážíme na tu akci, prosím, buď opatrná." "Neboj se Nicku, budu." Proč mám dnes večer být opatrná? Protože dnes večer vyrážím na lov upírů. Ano, je to tak. Jmenuji se Lia Larson a jsem lovkyně upírů. Společně s několika dalšími lidmi tvoříme společenstvo Hunters a jelikož jsem ve společenstvu nejmladší, je mi devatenáct let, tak se o mě každý strachuje. Moji rodiče byli také ve společenstvu, ale před pěti lety je upíři zabili, přesněji řečeno je zabil jeden upír, Alric. Alric je nejsilnější ze všech upírů, už deset let se ho naše společenstvo snaží zabít, bohužel marně. Zatím je to on, kdo zabijí. Po smrti mých rodičů se mě ujal jejich přítel Peter a začal mě učit bojovat. Pět let tvrdého tréninku a je ze mě prvotřídní lovec. Už jsem zabila několik upírů a ještě nikdy se mi nic nestalo, tedy až na pár oděrek. Ale vždy, když máme vyrazit na lov, za mnou přijde Nick a říká mi, že mám být opatrná. Nick je Peterův syn, je mu dv...