Love in the darkness 4.kapitola

Další kapitolka, doufám, že se vám povídka líbí.




Lionelův pohled:

Alric se vrátil, cítil jsem z něj krev, určitě někoho zase zabil, bylo mi z něj špatně. Jak může být taková zrůda bez svědomí. Seděl jsem na pohovce a on přicházel s dalším z klanu ke mně.

"Tak co, jaký byl večírek?" zeptal jsem se ho tiše.

"Skvělý," řekl a usmál se.

"Sice se vyskytli drobné komplikace, krve teklo jenom málo, ale byla zábava."

"Jak to myslíš, drobné komplikace?"

Objevili se snad na večírku lovci? Stalo se něco Lie? Proboha to ne, prosím, ať řekne, že se ji nic nestalo.

"Zase nás otravovali ti lovci. Jsou jak neodbytný hmyz tihle lovci. Byla tam i tvá láska."

Zavrčel jsem na něj, co ji ten parchant udělal? Nejradši bych ho zabil.

"Co jsi ji udělal?!" začal se na něj křičet.

"Neboj, nezabil jsem ji. Já ne."

"Jak to myslíš já ne?!"

"Tak jak to říkám, já ji nezabil, ale možná ji zabijou jiní."

"Cože?"

"Možná ji zabijou její přátelé."

"O čem to mluvíš?"

"Víš, já jsem ji kousnul, začala se měnit a pochybuju, že by si ti lovci mezi sebou nechali upíra, třeba ji teď zrovna propichujou kůlem."

"Ty hajzle!" zakřičel jsem a vrhnul jsem se na něj. Věděl jsem, že proti němu nemám šanci, ale to co udělal Lie je strašné. Alric se usmál, odrazil mě od sebe a pak mě chytil pod krkem a přitlačil mě ke zdi.

"Víš, napil jsem se jen trošku její krve, moc vzpomínek jsem neviděl, ale ten sen co se ji v noci zdál jsem viděl. Je od tebe neslušné, že se vkrádáš do snů, ale bylo pěkný koukat se na to, jak si to s ní rozdáváš."

Chtěl jsem se sním prát, ale nešlo to držel mě pod krkem a pořád stisk zesiloval, kdybych byl člověk, už bych byl mrtvý. Po chvilce mě pustil, usmál se a odešel. Nenávidím ho. Chudák Lia, jak se asi teď cítí, stala se tím, co zabijí, netvorem. Doufám, že ji její přátelé mají natolik rádi, že ji neublíží. Musím za ní, vím kde bydlí. Jednou jsem sledoval jednoho z těch lovců, ale Alricovi jsem to neřekl, chtěl jsem jenom vědět, kde Lia bydlí. Brzy bude ale svítat, je strašné, jak jsou noci v létě krátké, ale hned, jak se setmí, půjdu za ní, i když mě tam třeba zabijou, musím za ní. Doufám, že už nebude pozdě.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Embrace of Madness - 14. kapitola

Obrázek
Barbara se stává rukojmím šíleného Jeremiaha, který ví, co na ni platí. Když se Barbara probudila, netušila, kde je. Všude byla tma. Ležela na nějakém tvrdém nepohodlném lůžku a bolela ji hlava. Jeremiah umí opravdu rozdávat rány. Barbara pomalu položila nohy na zem. Světla se rozsvítila. Nyní viděla, že kousek od ní sedí v křesle Jeremiah a s lehkým úsměvem ji pozoruje. "Konečně ses probrala, Barbaro. Už jsem začínal mít strach." "Kde to jsem?" Pořádně se rozhlédla kolem. Místo bylo podobné Jeremiahovu bunkru, ale nebyl to jeho bunkr. Tohle místo bylo menší a prázdné. V místnosti se nacházelo jenom lůžko, křeslo, ve kterém právě Jeremiah seděl a malá televize. "To není podstatné. Podstatné je, že teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu..." "To si nemysli!" "Pst! Nepřerušuj mě, Barbaro! Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak to Alfred odskáče." Barbara rychle vyskočila na nohy. "Cos mu udělal?!" "Ještě nic. Všechno ...
Další informace

Embrace of Madness - 11. kapitola

Obrázek
Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome. Později Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě. Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností." "Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?" "To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit." ...
Další informace

Embrace of Madness - 12. kapitola

Obrázek
Barbara pomalu a jistě zjišťuje, že s Jeremiahem není tak úplně něco v pořádku. Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné. Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci. Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jeji...
Další informace