Embrace of Madness - 11. kapitola

Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome.

---

Později

Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu.

"Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě.

Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností."

"Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?"

"To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit."

"Chápu."

S Alfredem si byli v téhle době blízcí, stejně jako kdysi. Alfred ji podporoval a byl ji na blízku, když viděl, že ji není zrovna do zpěvu. Samozřejmě s ním vedla stejný rozhovor o Jeromovi, jako předtím s Jimeme, jelikož se to dozvěděl z přímého přenosu, který doma se strachem sledoval. Alfred se nenechal odbýt jako Jim. Doslova šílel, křičel na Barbaru a vyčítal si stejně jako Jim, že je to jeho vina. Trvalo několik hodin, než se uklidnil a pochopil to stejně, jako Jim po pár minutách.

K obydlí Jeremiaha Valesky dojeli přesně v deset hodin. Ecco už na Barbaru čekala, aby ji provedla labyrintem. Barbara se rozloučila s Alfredem, přivítala s Ecco a společně zamířili za Jeremiahem. Jeremiah se jako vždy skláněl na svými plány a něco zuřivě kreslil.

"Ahoj," pozdravila Barbara a usmála se. Jeremiah se na ní otočil a úsměv ji opětoval. V posledních dnech se při společné práci docela sblížili a stali se z nich velmi dobří přátelé, které spojoval nejen zájem o vědu, ale také podobný osud a bolest.

"Zdravím, Barbaro."

"Zase nejsi s něčím spokojený?" zeptala se Barbara a udělala pár kroků ke stolu, kde ležely plány. Barbara si je začala zběžně prohlížet.

"Naopak, vše je skvělé, přesně podle plánu," řekl Jeremiah podivným tónem hlasu, kterému ale Barbara nedávala žádnou váhu. Jeremiah prostě někdy takový byl.

"To je skvělé."

"To je," přitakal Jeremiah tiše. Babara cítila, jak se na ní lehce natiskl. Najednou se ale rychle odtáhl a přešel ke svému stolu.

"Poslali mi Jeromovy věci z Arkhamu. Mezi nimi byl i jeho deník." Jeremiah vytáhl ze stolu blyštivý notes, který působil stejně šíleně jako Jerome, na jeho deskách byla dokonce zmrzlina z blýskavých kamínků.

"Neměl bys to číst, Jeremiahu."

"Ne, chtěl jsem se přesvědčit o tom, jak moc byl šílený. Představoval si, jak mě mučí, jak mučí Jima Gordona, jak mučí i tebe, ovšem o toho nakonec upustil."

Barbara sklopila pohled, protože přesně znala ten důvod, proč už ji Jerome nechtěl zabít a tenhle důvod znal díky Jeromovi už celý Gotham.

"Viděl tě jako svou múzu, jako královnu, asi jsi na něj zapůsobila," řekla Jeremiah tiše a listoval v deníku. Barbara udělala pár kroků v němu a vytrhla mu notes z ruky.

"Zbav se toho," řekla Barbara tiše. Dívala se Jeremiahovi do očí. Jeremiah nervózně těkal očima po Barbařině obličeji. Barbara se nervózně kousla do rtu. Oba se na sebe dívali, neschopni dalšího kroku. Jeremiah se ale odhodlal, pomalu se k Barbaře nakláněl. Barbara zavřela oči a najednou… Zazvonil její mobil.

"Ale ne," vzdychla Barbara a podívala se, kdo ji volá. "To je Alfred, musím to vzít." Jeremiah pouze kývl.

"Ale, co se děje?"

"Volal mi Jim, Barbaro, ve městě jsou nepokoje. Jeromovi pochopové se rozhodli uctít jeho památku. Zůstaňte s Jeremiahem v bunkru, přijedu tam."

"Dobře, Ale, měj se."

"Co se děje?" zeptal se Jeremiah a posunul si na nose brýle.

Barbara moc dobře věděla, že mu nemůže říct pravdu. Jeremiah byl stále otřesený situací s jeho bratrem, stále byl labilní a skutečnost, že Jerome straší tohle město ze záhrobí, by mu rozhodně neprospěla.

"Jenom mi chtěl říct, že až pro mě přijede, zajedeme na oběd," řekla s úsměvem.

"Ty mi lžeš, Barbaro. Poznám to! Řekni mi pravdu."

"Dobře. Jeromovi následovníci dělají v Gothamu nepokoje."

"Věděl jsem to!" vyjekl Jeremiah. "On není mrtvý, on žije, je to zase jako tenkrát! Přijde si pro mě, Barbaro."

Jeremiah se nervózně procházel po místnosti. Rukama si vjížděl do vlasů a hlasitě oddechoval. Barbara mu položila ruku na rameno a snažila se ho uklidnit.

"Jerome je mrtvý, Jeremiahu."

"Ne, on se vrátil, není mrtvý."

Barbara si povzdychla. "Jedeme na hřbitov."