Povídky od Annabelle

Dnešní ráno nestojí za nic, nejen že jsem se probudila se strašnou bolestí hlavy a  když jsem se podívala na budík, ještě ke všemu jsem zjistlia, že jsem zaspala, hned první školní den, no bezva. Chystala jsem se vstát z postele a v tu ránu vběhla do pokoje teta Jenna. "Zaspali jsme! Eleno, vstávej, honem." "Už jsem vzhůru teto." "Co? Jo,to je dobře,hoď sebou, honem rychle, vůbec nevím, jak se to mohlo stát, to je asi tím časovým přesunem z Francie." "To nic teto, neboj to stihnem, máme ještě půl hodiny." Teta jenom kývla a odešla. Zvedla jsem se z postele a zamířila do koupelny, kupodivu byla prázdná, Jeremy nikde. Pak jsem uslyšela tetu, jak křičí v jeho pokoji, aby už vstával. Teta to s náma nemá jednoduchý. Když se nám před půl rokem zabili rodiče při autonehodě, tak se teta vrátila zpátky do Mystic Falls a začala se o nás starat, ale jak už jsem řekla, nemá to jednoduché, nikdo z nás to nemá jednoduché. Jerremy nese smrt našich rodičů velmi ...

U školy už bylo hodně aut, zaparkovala jsem na jednom z mála volných míst. Vystoupila jsem z auta a zamkla ho, najednou mě někdo objal. " Ahój Eleno, tak jak ses měla? " Byla to Bonnie. "Ahoj Bonnie, měla jsem se dobře a ty? " "No, měla jsem se taky dobře, tak co Francie povídej." O prázdninách nás teta vzala na měsíc do Francie, bylo tam strašně krásně, ale tady mám domov, přátelé a vzapomínky. "No, Frncie byla nádherná, ale řeknu ti to takhle, tady je mi líp." "Oh Eleno, tak strašně jsi mi chyběla." "Ty mě taky Bonnie." "Jakto, že jsi přišla tak pozdě, myslela jsem, že si v tý Francii zůstala." "No víš, zapali jsme, na tetu je toho moc." "Jo, chápu." "Pojď už půjdeme do školy." Vešli jsme do školy, na chodbě bylo pár studentů, asi si už všichni zabírali lavice. Já jsem vždycky seděla ve třetí lavici prostřed, ale když jsem vešla do třídy, na mém místě seděl Matt, můj bývalý kluk. Rozeš...

Ostrá slova odmítnuté ženy. Řekl jsi mi,že je konec, že našemu vztahu zazvonil zvonec. Řekl jsi mi pochop mě a tvářil ses neschopně. Co mám vědět, co mám chápat, že už se mnou nechceš chrápat? Nechci už nic slyšet chlapečku, táhni ty jeden blbečku.

Někdy je konec vztahu nevratný. Kráčím temnou ulicí, úsměv nemám na líci. Řekl jsi mi tolik vět, které nelze vzíti zpět Bolest trhá duší mojí, už nikdy nechci býti tvojí. Nechci slyšet omluvy, nečekej naše deja-vu. Po tváři mi tečou slzy, od zítřka jsi pro mne cizí. Láska, vášeň, všechno pryč, nezbylo už vůbec nic.

Po takovém světě touží snad každý... Toužím po světě, kde nikdo neprahne po odvetě. Po světě plném milování, po světě splněných přání. Toužím po světě bez hádek, po světě plném pohádek, kde vždy,když zazvoní zvonec, má pohádka šťastný konec.

Vyjednávání netrvalo dlouho, asi půl hodiny. Byla jsem za to vděčná, ještě pět minut a asi bych Godrikovi utrhla hlavu, ty jeho oplzlé pohledy byly příšerné.Otec s Lucianem k nám přicházeli a usmívali se, takže to dopadlo dobře. Všichni jsme vstali a čekali, co nám oznámí. "Určitě čekáte na to, jak jsme se dohodli, takže jsme se s Lucianem usnesli, že je na čase válku ukončit a aby se náš mír utvrdil, rozhodli jsme, že se naše rody spojí, budeme jedna rodina a proto moje krásná dcera Selena pojme za chotě Lucianova syna Michaela." Mně a Michaelovi spadla čelist a Godrik dostal záchvat smíchu. "Otče, to nemyslíš vážně?!" "Ano myslím Seleno, chceš přece, aby válka skončila, tak si musíš vzít Michaela. Zítra se oznámí vaše zásnuby." "Tak to v žádném případě, já si ho nevezmu a víš co otče, já nechci, aby válka skončila,jen ať pokračuje, mně to nevadí." Utekla jsem do svého pokoje, popadla jsem z postele polštář a začala ho trhat na cucky. Nemůžu tom...

Ahojky, moje další povídka, čerpala jsem inspiraci z Underworldu. Je to o Seleně, dceři krále upírů Viktora, který teď momentálně řeší s králem vlkodlaků Lucianem uzavření miru.Líbí? Válka zuří už po čtyři sta let,ale teď se má vše změnit.Nejvyšší z vlkodlaků Lucian a nejvyšší z upírů,můj otec Viktor, mají dnes v noci vyjednávat o míru.Jednou stranou bych byla ráda,kdyby válka skončila,ale druhou stranou ne.Já,poloupírka Selena,dcera nejvyššího upíra,jsem byla vycvičena k lovu lykanů.Lovení lykanů bylo mým posláním,mým smyslem života.Zabila jsem už desítky,ba stovky lykanů,ale jestli válka skončí,co bude mým nový poslaním,mým novým smyslem života? Na přemýšlení o mém novém smyslu života je ale ještě brzo,nikdo neví,jak dnešní vyjednávání dopadne. Proč vlastně válka,která možná brzy skončí začala? To nikdo s přesností neví,ze starých záznamů upíří kroniky vyplývá,že válku začali vlkodlaci,protože nechtěli být upířími otroky,chtěli si být s upíry rovni.Ale to prostě nešlo,proč? Protože u...