Povídky od Annabelle

Aneb jak lze ukončit povídku, která má 41 kapitol, hned po první kapitole. :D Barbara Wayneová, dědička Waynova impéria, klidně spala ve své posteli a netušila, jaké nebezpečí bylo před malou chvíli vypuštěno do Gothamu. Jerome Valeska společně s Jonathanem Cranem a Jervisem Tetchem právě uprchli z Arkhamu a jsou plni síly a připraveni do akce, v překladu jsou připraveni opět škodit a ničit Gotham. Ovšem pro Jeroma tu byla ještě jedna nedořešená záležitost, kterou bylo potřeba uzavřít. Barbaru probudil dotyk na její tváři. Pomalu otevřela oči, kterým chvíli trvalo, než se přizpůsobily tmě, a posadila se. Když spatřila Jeroma sedícího na její posteli, myslela si, že je to opět jeden z jejich podivných zvrácených snů, proto se jenom pousmála. "Ale, jsi ráda, že jsem tady?" "No, nejsi tady, myslím jako doopravdy, zdáš se mi." Jerome se pousmál a přisunul se k Barbaře. "Zdá se ti o mě často?" "Občas," řekla Barbara s úsměvem. Najednou Jerome chytil B...

Jak si žije Barbara po Jeremiahově boku? A jak se ji podaří přetrhat pouta ke své minulosti? Jak kdy vůbec mohla pochybovat o tom, že ji Jeremiah neudělá šťastnou? To, co teď prožívala po jeho boku bylo něco nepopsatelného. Konečně, po těch letech, se cítila skvěle. Byla volná, byla svá a milovala to, stejně tak, jako milovala jeho. Toho muže s uhrančivým mrtvolným pohledem, kterému s radostí věnovala své srdce a byla mu tak ochotná odpustit i tu fyzickou a psychickou bolest, kterou ji někdy tak rád způsoboval, ale to přece k lásce patří ne? Bolest, odpouštění, smiřování… Tak je to přece správně. "Barbaro?" zašeptal Jeremiah do Barbařina ucha a vyrušil ji tak z rozjímání. "Dnes se jdeme bavit, doufám, že jsi na to nezapomněla," řekl důrazně a zezadu Barbaru objal. "Jak bych jenom mohla, Jeremiahu? Už mám i připravené šaty." "To je vynikající. Doufám, že jsi vybrala nějakou krásnou barvu." "Krvavě rudou, myslím, že se k téhle příležitosti skv...

Někdy je prostě lepší být na místě, kde je nám dobře, i když to místo není zrovna... reálné. Přesně tak si to Barbara představovala. Jeremiah je mrtvý, zabitý její vlastní rukou a teď už jí a jejím přátelům nic nehrozí. Klidně si tu všichni sedí u velkého stolu, popíjejí černý čaj a jedí tu Alfredovu vynikající bábovku. Tohle bylo její splněné přání. "Mohli bychom jít zítra do zoo," řekla Barbara s úsměvem a usrkla horkého čaje. "Otevřeli tam nový pavilon šelem. Určitě tam budou mít tygry, ty bych ráda viděla." Alfred polkl sousto bábovky a pak souhlasně kývl. "To by bylo skvělé, Barbaro. Uděláme si po dlouhé době hezké společné odpoledne." "A mají tam i nové tučňáky, něco pro tebe Oswalde," řekla Barbara provokativně, ale Oswald věděl, že to nemyslí zle a s úsměvem ji kývl na souhlas. "Já vás tam můžu odvést," řekl Jim s úsměvem. "Vezmu s sebou i Lee. Pojmu to jako romantický výlet a třeba se vše mezi námi konečně urovná." ...

Našla konečně Barbara své štěstí jako strážkyně Gothamu? Téměř rok trvalo, než se Gotham vrátil do normálu, tedy skoro do normálu. Stále ještě byly budovy a mosty, které bylo potřeba dát do jejich původní podoby. Situace mezi lidmi se už ale uklidnila a mnoho z nich se také trajekty vrátilo zpátky do města, za což je Barbara neskonale obdivovala. Jistě, měli tu své domovy, ale také plno špatných vzpomínek, kterým se opět vydali čelit. Barbara se už také dala do pořádku. Jako maskovaná hrdinka neměla na nějaké deprese čas, musela pomoct lidem, sice utržila drobná zranění, ale nic, co by Lucius nedokázal spravit. Ovšem když se situace ve městě uklidnila, složila se. Jeremiah a Jerome ji pronásledovali ve snech a jenom díky svému okolí a taky… díky němu, dokázala tyhle problémy překonat. "Máte tu volno, slečno?" "Jistě, mladý pane," řekla Barbara, zdvihla hlavu a sladce na usmála na Jonathana Cranea. Jonathan se k ní sehnul, políbil ji a poté si s úsměvem sedl naproti ...

Všechno jednou končí, stejně jako dnes tato povídka, čímž si jaké také můžu odškrtnout první dopsanou kapitolovku. :) V poslední kapitole se nachází tři konce a každý si může vybrat ten svůj. :) Liga se vrhla proti skupince zachránců. Firefly se také chystala do akce, ale Victor ji rychle zneškodnil. Jak poetické, led vyhrál na ohněm. Barbara rychle odskočila od krvácejícího Jeremiaha a kličkovala mezi bojujícími. Musela prostě najít Alfreda, musela ho obejmout a ujistit se, že je to skutečné, že to není jenom přelud vyvolaní jejím šílenstvím. Konečně se shledali za jedním ze sloupů a silně se beze slova objali. Objetí netrvalo dlouho, protože Barbaru chytla za ruku Barbara Keanová a vložila ji do rukou nůž, kterým kdysiBarbara poprvé zabila Ra's Al Ghula a o kterém si myslela, že je nadobro zničení. "Opravili jsme ho, Barbaro. Teď nebo nikdy, rozumíš?!" křikla Barbara Keanová. Barbara kývla na souhlas a obě položily své ruce na rukojeť nože, který nakonec společně, přes ...

Záchrana se blíží, ovšem Jeremiahovo dílo je dokonáno. Jeremiah Barbaru lehce políbil na tvář, nad čímž se Ra's pousmál. Sice doufal, že jeho statečnou Barbaru ten spalující oheň nepohltí, ale bohužel, vybrala si jiný osud. Barbara se k Jeremiahovi pomalu otočila a rozbrečela se. Bolestivě si uvědomovala, co se teď s Gothamem stane. Lidé, jsou teď ponecháni na pospat s malou možností úniku na trajektu, který je ovšem také omezený svou kapacitou. Teď pro lidi začne to pravé peklo. Uvědomovala si, že to měla udělat, že Jeremiaha měla zabít už tenkrát v autě, když se ji hlavou honily myšlenky na to, jak stiskne spoušť pistole, kterou měl Jeremiah v saku a kterou bylo snadné vytáhnout. Měla kašlat na svůj osud vraha, na podivné city, které k němu chovala a stále bohužel chová. Je tak zvrácená a šílená. "Gotham je náš, přesně, jak jsem to plánoval. Jen se ještě podívej, Barbaro, tohle je naše město, naše plátno, na kterém budeme znovu tvořit jako král a královna. Po tom všem jsme t...