Embrace of Madness - Jeremiah Ending - epilog

Jak si žije Barbara po Jeremiahově boku? A jak se ji podaří přetrhat pouta ke své minulosti?

---

Jak kdy vůbec mohla pochybovat o tom, že ji Jeremiah neudělá šťastnou? To, co teď prožívala po jeho boku bylo něco nepopsatelného. Konečně, po těch letech, se cítila skvěle. Byla volná, byla svá a milovala to, stejně tak, jako milovala jeho. Toho muže s uhrančivým mrtvolným pohledem, kterému s radostí věnovala své srdce a byla mu tak ochotná odpustit i tu fyzickou a psychickou bolest, kterou ji někdy tak rád způsoboval, ale to přece k lásce patří ne? Bolest, odpouštění, smiřování… Tak je to přece správně.

"Barbaro?" zašeptal Jeremiah do Barbařina ucha a vyrušil ji tak z rozjímání. "Dnes se jdeme bavit, doufám, že jsi na to nezapomněla," řekl důrazně a zezadu Barbaru objal.

"Jak bych jenom mohla, Jeremiahu? Už mám i připravené šaty."

"To je vynikající. Doufám, že jsi vybrala nějakou krásnou barvu."

"Krvavě rudou, myslím, že se k téhle příležitosti skvěle hodí," řekla Barbara s lehkým úsměvem a pohlédla na látkový pytel, ve kterém se skrývala krásná dlouhá nabíraná róba.

"Výborně, tak se obleč a vyrazíme na cestu." Jeremiah políbil Barbaru na temeno hlavy a nechal ji o samotě. Královna se musí připravit pro svého krále.

Gotham pomalu a jistě vstával z popela, zatím co se ona a Jeremiah museli skrývat ve stínech a chystat svůj velkolepý návrat. A zrovna dnes, kdy Gotham slaví v místní galerii své znovuzrození, nastal ten správný čas udeřit. Tohle zvrácené město, které dokáže jenom ničit a ubližovat, ještě pozná, že pro něj nezbyla žádná naděje. Dnes Barbara konečně vykoná svou pomstu. Pomstí se všem, kteří ji ublížili a nedokázali ji zachránit. Kdysi se chtěla stát symbolem naděje, ale teď už našla své pravé místo. Stane se pro tohle prokleté město symbolem hrůzy, strachu a šílenství.

Když vyrazili na cestu, mohla si Barbara ulice nového Gothamu pořádně prohlédnout. Po troskách a chaosu žádné památky. Jim Gordon to zvládl s přehledem a noblesou jako vždycky. A místní mafiáni a mecenáši opět přiložili ruku k dílu a město opět stojí díky krvavým penězům, jak jinak. Vše se zase vrací do starých odporných kolejí. Poprvé za ty měsíce si také vzpomněla na Wayne Enterprises. Jak se firmě asi daří? Kdo ji vede? Ne, tohle je její staré já. Nyní už není třeba na tohle rodinné dědictví a odkaz myslet. Teď jsou jejími cíli úplně jiné věci.

Na místo dorazili přesně v moment, kdy uvnitř oslava začínala. Jeremiah galentně pomohl Barbaře vystoupit z auta. A ihned se k němu připojili jeho lidé.

"Dnes to bude velké, Barbaro. Tvoje první akce. Je to tak vzrušující."

"Já vím… ti motýlci v břiše…. Tak už neřečni a jdeme na to," zasmála se Barbara, chopila se Jeremiahova rámě a s úsměvem pohlédla na bodyguardy u dveří galerie.

Nový starosta měl dojemný motivační projev o budoucnosti města a gothamských obyvatel, když se najednou ozvaly výstřely a dveře do sálu vyrazilo pár Jeremiahových lidí. Lidé v sále začali panikařit, tak muži vstřelili pár varovných střel do vzduchu, aby si sjednali pořádek. Poté do sálu konečně vešel Jeremiah s Barbarou po svém boku.

Barbara se lehce usmála a sjížděla pohledem šokované lidi v sále. Tam… vzadu moc dobře viděla Jamese Gordona a Alfreda, který na ni s ublíženým pohledem zíral. Věděla, že ji s Jimem dojemně a starostlivě hledali, ale díky Jeremiahovi se ji naštěstí nepovedlo najít a udělat z ní opět slabocha, kterého budou moci ovládat.

"Nějak nám nedorazila pozvánka, pane starosto," řekl Jeremiah s úsměvem.

"Ano, dotklo se mě to. Moje rodina dala Gothamu tolik a žádný vděk?" přisadila si Barbara a hraně si povzdechla.

"Kdyby starosta věděl, kde jsi, kdybychom to všichni věděli, jistě bys svou pozvánku dostala," ozval se Alfred, který se začal prodírat davem k Barbaře. Barbara si všimla, jak se ho Gordon snaží zastavit, ale Alfred si nedal říct a pokračoval.

"Hm… To je asi možné. Ale stejně se nás ta absence pozvánky dotkla," řekla Barbara s teatrálním povzdechem. Celá tahle scéna lámala Alfredovi srdce. Kde je jeho Barbara?

"Ale hoďme to za hlavu. Jsme tady, takže party může začít," řekl Jeremiah a ďábelsky se usmál. "Pro začátek…"

"Vrať se domů, Barbaro," přerušil Alfred Jeremiaha, čímž si vysloužil jeho rozhněvaný pohled. "Vrať se a všechno bude zase dobré. Budeš… opět v pořádku…"

"Připadá ti snad, že nejsem v pořádku?!" vyjekla Barbara podrážděně. "Já jsem v pořádku! Cítím se lépe než kdy jindy. Volná, svá… Konečně já."

"Ne, tohle nejsi ty. Znám tě od tvého narození, Barbaro. Vím, že tohle nejsi ty."

Barbara se zasmála a přitulila se k Jeremiahovi. Jim si všiml její ruky, která sahala pod jeho sako. Ihned se k nim rozběhl.

"Zjevně mě opravdu tolik neznáš," řekla Barbara s ironickým úsměvem. Rychlým pohybem vytáhla z Jeremiahova saka revolver a jednou přesně mířenou ranou trefila Alfreda přímo mezi oči. Když se dívala, jak jeho mrtvé tělo padalo k zemi, když slyšela ty vyděšené výkřiky, cítila, že poslední pouta s její minulostí jsou pryč. A ona je nyní doopravdy svobodná a může znovu začít žít.