Povídky od Annabelle

Deadpoolovu klidnou domácnost naruší uprchlík z Xavierovy školy. Jak to asi dopadne? 15+ Kurzívou v úvozovkách jsou psány Deadpoolovy průpovídky ke mě. Kurzívou bez úvozovek jsou psány moje odpovědi. :D Wade se vracel do svého opuštěného bytu po náročné akci. Někdy ti hajzlové prostě nechtěj chcípnout a ti Rusáci obzvlášť. Zabití tohohle si opravdu po těch hodinách užil. Byl docela zvědavý, co řeknou policajti, až ho najdou s nožem v zadku. "Hej, hej! Nechtěla bys vysvětlit, proč je můj byt opuštěnej a svět tak kurevsky nespravedlivej?" No jasně, promiň Wade. Deadpool se vracel do jeho chladného, prázdného bytu, jelikož ho nedávno opustila jeho snoubenka Vanessa, která už prostě nedokázala snést Wadeovy akce. Věděla, že nemohl umřít, to ano, ale to, že věčně chodil pozdě a zanechával po bytě krvavé skvrny už bylo přes čáru. A to to na začátku vypadalo tak ideálně ani jeho nynější vzhled ji nevadil. "Ale kurva vadil. Vsadím se, že utekla kvůli tomu, kdo by se kurva chtěl...

Tahle básnička mi leží v tabletu už od roku 2016, když jsem ji začala psát po shlédnutí filmu Lída Baarová. Ještě trošku jsem ji upravila a rozhodla se ji zveřejnit, protože si myslím, že je škoda ji založit do šuplíku. Ležím tu v prázdným kostele, není tu ani prostý lid. Nikdo se vůbec nesměje a přitom můj život byl vtip. Byla jsem slavnou herečkou, měla jsem velký šarm. Muži odcházeli s horečkou, po válce zbyl jen žal. Ležím tu v prázdným kostele, soudit mě smí jen Bůh. Nečekám potlesk vestoje, když mou poslední obzobou byla hůl.

Na mém druhém blogu na vás čeká článek, který popisuje moji výrobu custom Funko POP!. Prostě mě štvalo, že Jerome Valeska svou figurku nemá a tak jsem to vzala do vlastních rukou. :) Z DE

V poslední době zase žeru Gotham a modlím se za jeho obnovení pro pátou sérii, protože tahle čtvrtá je naprostá bomba. Úplně jsem se zamilovala do postavy Jeremiaha Valesky, kterého opět opět výborně hraje Cameron Monaghan. Nemohla jsem si prostě nechat ujít tu příležitost a napsat s ním alespoň krátkou jednorázovku, i když... on vlastně v hlavní roli tak úplně není, ale to se dočtete sami. :) Znalost seriálu nutností. Zpátky domů, do toho prokletého a zvráceného města...do Gothamu. Před dvěma měsíci jsem vyjela na stáž v rámci mého studia architektury do překrásné Itálie. Pobyt byl opravdu nádherný a těžko se mi odjíždí, ale co bych si tu bez svého Xandera počala? Tak moc mi chybí. Cestou letadlem jsem zavzpomínala na naše první setkání, které bylo stejně jako on, velmi neobvyklé. &&&&&&& Xander Wilde. Tohle jméno se neslo v našem oboru už docela dlouho. Byl to prostě génius, jeho projekty a vynálezy byly jedinečné, ale on sám je prý hrozný podivín a s niký...

Nemožné se stalo skutečností a je tu další kapitola. :D No, co k tomu říct? Stejně to už nikdo nečte. :D Ucítila jsem prudkou bolest ve svém rameni, tvář mě pálila, do očí mi vhrkly slzy, věděla jsem, že tohle není konec. Nesnažila jsem se zvedat, pouze jsem ležela na zbytcích dřevěného stolu a byla smířená s tím, že mě zabije, že dnes je ten den, kdy zemřu. Chytil mě za vlasy a vytáhl nahoru. Šíleně to bolelo. Vzlykala jsem, slzy mi už tekly po tvářích. Jerome se mi podíval do obličeje a usmál se. "No tak, přece by taková velká holka neplakala," pronesl se smíchem a poplácal mě po tváři. "Víš, začínal jsem si myslet, že jsi jiná, ale…" Zamlaskal. "Ty jsi mrcha, jako každá jiná. Chudáček Tučňáček," řekl a hraně si povzdechl. "Ničemu nerozumíš," hlesla jsem. "Ale no ták! Nejsem tak blbej, jak vypadám. Jimbo ho chce dostat, proto jsi tu ty. Dostaneš se mu pod tu jeho bledou kůži a budeš Jimbovi donášet. Je to tak?" K odpovědi jsem se nemě...