Povídky od Annabelle

Povídky píšu a píšu. Příští týden bych sem mohla vložit TD, zatím vás nalákám na můj druhý blog, kde je čerstvá recenze na ilustrovaného HP. :) ZDE

Na mé poměry docela delší kapitola VMB. Ella se probouzí a zjišťuje, co se s ní stalo. Ovšem ona a její zdravotní stav nejsou teď jediný problém týmu. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v nemocniční posteli a všude kolem mě to pípalo. Pomalu jsem se posadila. Ne, tohle nebyla nemocnice, tohle byl lékařský pokoj ve věži, díky bohu. "Neměla bys ještě vstávat," uslyšela jsem Tonyho hlas. Když jsem se poradně rozhlédla, uviděla jsem ho v křesle u okna. "Co se stalo, Tony?" Instinktivně jsem se sáhla na krk, který mě ale vůbec nebolel, vlastněné nebolelo vůbec nic. Cítila jsem se naprosto v pořádku, možná lehce unavená. "Složila ses. Vision tě šel upozornit na to, že je večeře a ty jsi omdlela. Rychle tě odnesl k nám, ale nedokázali jsme té probudit, měla jsi křeče a třásla se, pak to ustalo. Dva dny tu takhle ležíš a nic ti podle všechno nebylo. Střídali jsme se tu u tebe a já vyhrál sázku! Probudila ses při mé hlídce!" Lehce jsem se usmála. "Ale… Ale ...

Ella lituje svých slov směrovaných ke Kapitánovi, raději se zavírá do laboratoře, ale něco je prostě špatně. Po Stevových slovech jsem se cítila divně. Měla jsem pocit, že jsem to vůbec neměla vytahovat, že jsem mu ublížila. Přitom já se pouze snažila zastat Tonyho. V poslední době se vše dobré, co dělám, obrátí proti mně. Asi... Asi bych se mu měla jít později omluvit. Měl pravdu, vůbec jsem si nedokázala představit, jaký pro něj tenhle život musí být, jak musí trpět s vědomím, že je stále mladý, zatímco jeho blízcí zemřeli nebo umírají. Sklesle jsem odešla ze zasedačky a raději se vrátila do laboratoře, kde jsem doufala, že budu sama. Mýlila jsem se. Bruce seděl u stolu a laškoval s Natašou. To snad ne, povzdychla jsem si. "Ať se chystáte na cokoliv, berte v úvahu, že už tu nejste sami," řekla jsem rádoby vtipně a posadila se k nim. "Ha, ha. Velmi vtipné, Ello. Přece víš, že tu má Stark kamery a pořád tu krouží Vision," řekla Nataša jako samozřejmost. "Pochyb...

Na annabelle-life-diary.blog.cz se před chvílí objevil můj kinolist za rok 2016, zítra ve 13:00 očekávejte první pololetí filmů za rok 2017 a v sobotu v 10:00 bude lehce obsáhlejší recenze na nového Spider-Mana. Na povídkách sem na blog se zatím pracuje. :)

Jak jsem slibovala, je to tady. Další kapitola TD a s ní další osudy Lucindy, která má nyní v bytě nevítaného návštěvníka. Kapitola je tentokrát trošku drsnější. Čepel Jeromova nože pomalu pronikala do mého břicha. Labužnicky čepelí kroutil a způsoboval mi tím vetší a vetší bolest. Z očí mi tekly horké slzy a i přes všechnu bolest jsem svůj pohled stále směřovala na Oswalda stojícího opodál. Na jeho tváři hrál obrovsky spokojený úsměv. V ruce držel svůj velký černý deštník a ležérně se o něj opíral. Cítila jsem, jak mi po břiše teče má horká krev a vsakuje do modrého povlečení na mé posteli. Naříkala jsem bolesti a stále upírala svůj pohled na Oswalda. Chtěla jsem na něj promluvit, vše mu vysvětlit, ale z mých úst vycházely pouze nářky a skřeky. Život ze mě pomalu vyprchával, krev ze mě tekla proudem, Jerome se šíleně chechtal a točil nožem v mem břiše. Pomalu jsem zavírala oči. Ještě než jsem propadla temnotě, slyšela jsem Oswaldova slova: "To ti patří, lhářko." Na mé protes...