Vize mé budoucnosti - 9. kapitola

Ella lituje svých slov směrovaných ke Kapitánovi, raději se zavírá do laboratoře, ale něco je prostě špatně.

---

Po Stevových slovech jsem se cítila divně. Měla jsem pocit, že jsem to vůbec neměla vytahovat, že jsem mu ublížila. Přitom já se pouze snažila zastat Tonyho. V poslední době se vše dobré, co dělám, obrátí proti mně. Asi... Asi bych se mu měla jít později omluvit. Měl pravdu, vůbec jsem si nedokázala představit, jaký pro něj tenhle život musí být, jak musí trpět s vědomím, že je stále mladý, zatímco jeho blízcí zemřeli nebo umírají.

Sklesle jsem odešla ze zasedačky a raději se vrátila do laboratoře, kde jsem doufala, že budu sama. Mýlila jsem se. Bruce seděl u stolu a laškoval s Natašou. To snad ne, povzdychla jsem si.

"Ať se chystáte na cokoliv, berte v úvahu, že už tu nejste sami," řekla jsem rádoby vtipně a posadila se k nim.

"Ha, ha. Velmi vtipné, Ello. Přece víš, že tu má Stark kamery a pořád tu krouží Vision," řekla Nataša jako samozřejmost.

"Pochybuju, že tobě by to bránilo, jsi přece Ruska, tam to extrémy žije. Sakra, ty chceš ošukat Hulka!"

Bruce vyprskl svou kávu a já jen tak tak uhnula Natašině pěsti směrovanému na mé rameno.

"Fajn, fajn. Už se klidním." povzdechla jsem si a přejela si rukou po krku.

"Je to už lepší?" zeptal se Bruce, zatím co utíral kávu ze stolu.

"Už to tolik nebolí, ale dávám tomu tak týden nebo dva. Navíc jsem si to teď podělala s kapitánem. To je zase den."

"S tím už to máš podělaný snad už od prvního dne, ne?" rýpla si Nat a pocuchala Bruceovy vlasy.

"To je taky fakt," řekla jsem a pousmála se. "Ty vždycky víš, jak člověka podpořit."

"Od toho kamarádky jsou."

"Páni. Moje kamarádka je Black Widow! Hned budu ve škole oblíbenější!"

Bruce se zasmál a Nataša jenom zakroutila hlavou. Já se raději vrátila ke svému počítači, kde jsme měli informace o tom kovu, které jsme stačili spolu s Brucem nasbírat.

Ze všech informací, testů a výzkumů vyplývalo, že šlo o nějakou novou slitinu více neznámých kovu, která se dokázala dokonale přizpůsobit a žít vlastním životem. Dokázala byt pružná stejně jako tvrdá, a to dokonce tvrdší než diamant a silnější než vibranium. Podle všeho tu slitinu nakonec Ultron nevytvořil, jak jsme si mysleli, ale zřejmě našel v Sokovii. Moc bych za to nedala, kdyby to byly nějaké pozůstatky ze základny Hydry, třeba ta slitina byla mimozemského původu a zřejmě pozůstatek po Chitauri, protože některé z jejich zbrani měli velmi podobně složení. Není jasné, co s tím Ultron chtěl všechno dělat, ale je dobře, že to nestihl využit a je dobře, že to Vision zničil, tohle by nebyla věc, která by dokázala byt pro normálního člověka prospěšná.

Nataša ještě chvíli laškovala s Brucem a poté odešla. Bruce mi pomáhal sepsat poznámky a vytvořit z nich nějakou pořádnou závěrečnou zprávu o našem výzkumu toho kovu. Pracovali jsme to tom asi dvě hodinky a pak se Bruce vytratil za ostatními. Já ještě chvíli zůstala, abych mohla vše dokončit, uložit a vypnout. Hezky jsem si srovnala stůl a najednou mě opět začal silně bolet krk a jako by se mi začalo svírat hrdlo. Vzala jsem si skleničku a rychle se napila.

"Slečno Scottová, mám vám oznámit, že je večeře hotová," ozval se za mnou Vison.

Bolest a svíraní hrdla nepřestávaly. Opět mi připadalo, že se dusím, jako když mé ten kov škrtil. Snažila jsem se polknout vodu, ale nešlo to. Vodu jsem vyplivla a lehce sevřela skleničku v mé ruce.

"Slečno..."

Sklenička praskla. Střepy mi pořezaly ruku, ale... krev mi netekla. Chytila jsem se za krk s pomalu se sesunula k zemi.

"Slečno... Ello!"