Embrace of Madness - 1. kapitola




Náš příběh začíná zrovna ve chvíli, kdy Barbara Wayneová slaví své osmnácté narozeniny, ovšem zlo nikdy nespí.


Barbara dnes slavila své osmnácté narozeniny. Od smrti jejích rodičů byl ovšem každý narozeninový den, den jako každý jiný. Nepřála si žádnou oslavu, nepřála si bolestně připomínat, že už tu její rodiče nejsou, aby ji popřáli a dali nějaký šílený dárek, jako to dělali z legrace každý rok. Alfred ale na nějaké menší oslavě ale trval. Barbaře bylo jasné, že si stejně udělá, co chce, tak se mu jeho plány ani nesnažila nějak rozmlouvat, jenom doufala, že to nepřežene.

"Vstáváme, slečno Barbaro, dnes je váš velký den!" zajásal Alfred, který Barbaru vzbudil jako vždy v devět hodin, kdy podle něj měl pocit, že už dlouho lenoší. Barbara se protáhla a povzdychla si. Velký den, hm, den jako každý jiný.

Přes drobné protesty tedy vylezla z postele a vydala se do koupelny. Poté si oblékla "slavnostní" věci, které ji Alfred připravil. Jak sakra nesnášela šaty, ale věděla by, že by Alfreda zklamala a to nechtěla, když byl po všech těch peripetiích jejich vztah tak křehký. A tyhle šaty zas tak hrozné nebyly. Dlouhá řasená černá sukně a fialový korzet, to snese, hlavně, že to není růžová.
Pomalu vstoupila do kuchyně. Alfred nikde, takže se posadila k pultíku a čekala.

"Všechno nejlepší!" Alfred se najednou vynořil ze skladu potravin a v ruce nesl její oblíbenou bábovku s polevou, ve které byly zapíchané hořící svíčky.

Barbara se lehce pousmála a povzdychla si. "Alfrede, já… moc ti děkuju, já…"

"Pst! Sfoukněte svíčky, mladá dámo a něco hezkého si přejte."

Alfred postavil bábovku před Barbaru, která se na okamžik zamyslela. Copak bych si asi měla přát? To největší přání se mi přece nesplní. Nakonec sfoukla svíčky a zabořila prst do polevy.

"Ale no tak! Máme talířky!"

"Ale já mám narozeniny!" zasmála se Barbara a s chutí prst od polevy olízla.


Mezitím

Jerome Valeska si spokojeně vykračoval po pódiu a v ruce držel detonátor k bombám, které měli na krku významní představitelé Gothamu. Scarecrow a Kloboučník ho průběžně informovali, že všechno běží podle plánu. Všechno běží podle plánu! Všechno mu vycházelo. Co víc si jeho šílená mysl mohla přát? Jistě, pár věcí by tu ještě bylo, ale i na to dojde. Bude je tu mít. Oba je tu bude mít.

To už se scéně samozřejmě očekávaně objevil James Gordon s Harveym za zády. "Jerome Valesko!"

"Jimbo! Věděl jsem, že mě v tom nenecháš!" vyjekl Valeska a zachechtal se způsobem, jaký umí jenom on. "Tákže, teď přichází ten čas, kdy si začnu klást podmínky."

James si povzdychl. "Co chceš, Jerome?"

"Hm… Copak já asi chci? Zmrzku!" Znovu se zachechtal. "Ne vážně, dal bych si ji," zvážněl. "Dva kopečky čokoládové a tři vanilkové, hned! Jinak si tě najdu." Nakopl jednoho ze svých posluhovačů, který se dal na útěk, zjevně hledat cukrárnu.

"Nejde o to, co chci, Jimbo, mám už všechno, co chci, můj plán šlape jako hodinky. Jde o to, koho chci, Jimbo a ty moc dobře víš, koho chci."

"Tvého bratra."

"Bingo! Plus tu Wayneovic princeznu k tomu. A ať jsou tu do dvou hodin, dám ti čas, vidíš, jak jsem hodnej. Ale zase na druhou stranu, měl bys vědět, že si nedělám legraci."

Jerome se opět vesele zachechtal a zmáčkl spoušť. Hlava starosty se rozprskla do všech stran. Lidé vyděšeně vykřikli, ale svůj zrak neodvrátili. Scéna je příliš fascinovala. To James svůj pohled rychle obrátil na Harveyho.

"Najdi Scarecrowa a Freeze, hledej laboratoře, víc ti říct nemůžu."

"A co ty? Kam zamíříš?"

"Do Wayne Manor."

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Embrace of Madness - 14. kapitola

Obrázek
Barbara se stává rukojmím šíleného Jeremiaha, který ví, co na ni platí. Když se Barbara probudila, netušila, kde je. Všude byla tma. Ležela na nějakém tvrdém nepohodlném lůžku a bolela ji hlava. Jeremiah umí opravdu rozdávat rány. Barbara pomalu položila nohy na zem. Světla se rozsvítila. Nyní viděla, že kousek od ní sedí v křesle Jeremiah a s lehkým úsměvem ji pozoruje. "Konečně ses probrala, Barbaro. Už jsem začínal mít strach." "Kde to jsem?" Pořádně se rozhlédla kolem. Místo bylo podobné Jeremiahovu bunkru, ale nebyl to jeho bunkr. Tohle místo bylo menší a prázdné. V místnosti se nacházelo jenom lůžko, křeslo, ve kterém právě Jeremiah seděl a malá televize. "To není podstatné. Podstatné je, že teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu..." "To si nemysli!" "Pst! Nepřerušuj mě, Barbaro! Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak to Alfred odskáče." Barbara rychle vyskočila na nohy. "Cos mu udělal?!" "Ještě nic. Všechno ...
Další informace

Embrace of Madness - 11. kapitola

Obrázek
Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome. Později Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě. Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností." "Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?" "To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit." ...
Další informace

Embrace of Madness - 12. kapitola

Obrázek
Barbara pomalu a jistě zjišťuje, že s Jeremiahem není tak úplně něco v pořádku. Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné. Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci. Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jeji...
Další informace