Povídky od Annabelle

Jak si žije Barbara po Jeremiahově boku? A jak se ji podaří přetrhat pouta ke své minulosti? Jak kdy vůbec mohla pochybovat o tom, že ji Jeremiah neudělá šťastnou? To, co teď prožívala po jeho boku bylo něco nepopsatelného. Konečně, po těch letech, se cítila skvěle. Byla volná, byla svá a milovala to, stejně tak, jako milovala jeho. Toho muže s uhrančivým mrtvolným pohledem, kterému s radostí věnovala své srdce a byla mu tak ochotná odpustit i tu fyzickou a psychickou bolest, kterou ji někdy tak rád způsoboval, ale to přece k lásce patří ne? Bolest, odpouštění, smiřování… Tak je to přece správně. "Barbaro?" zašeptal Jeremiah do Barbařina ucha a vyrušil ji tak z rozjímání. "Dnes se jdeme bavit, doufám, že jsi na to nezapomněla," řekl důrazně a zezadu Barbaru objal. "Jak bych jenom mohla, Jeremiahu? Už mám i připravené šaty." "To je vynikající. Doufám, že jsi vybrala nějakou krásnou barvu." "Krvavě rudou, myslím, že se k téhle příležitosti skv...

Někdy je prostě lepší být na místě, kde je nám dobře, i když to místo není zrovna... reálné. Přesně tak si to Barbara představovala. Jeremiah je mrtvý, zabitý její vlastní rukou a teď už jí a jejím přátelům nic nehrozí. Klidně si tu všichni sedí u velkého stolu, popíjejí černý čaj a jedí tu Alfredovu vynikající bábovku. Tohle bylo její splněné přání. "Mohli bychom jít zítra do zoo," řekla Barbara s úsměvem a usrkla horkého čaje. "Otevřeli tam nový pavilon šelem. Určitě tam budou mít tygry, ty bych ráda viděla." Alfred polkl sousto bábovky a pak souhlasně kývl. "To by bylo skvělé, Barbaro. Uděláme si po dlouhé době hezké společné odpoledne." "A mají tam i nové tučňáky, něco pro tebe Oswalde," řekla Barbara provokativně, ale Oswald věděl, že to nemyslí zle a s úsměvem ji kývl na souhlas. "Já vás tam můžu odvést," řekl Jim s úsměvem. "Vezmu s sebou i Lee. Pojmu to jako romantický výlet a třeba se vše mezi námi konečně urovná." ...

Našla konečně Barbara své štěstí jako strážkyně Gothamu? Téměř rok trvalo, než se Gotham vrátil do normálu, tedy skoro do normálu. Stále ještě byly budovy a mosty, které bylo potřeba dát do jejich původní podoby. Situace mezi lidmi se už ale uklidnila a mnoho z nich se také trajekty vrátilo zpátky do města, za což je Barbara neskonale obdivovala. Jistě, měli tu své domovy, ale také plno špatných vzpomínek, kterým se opět vydali čelit. Barbara se už také dala do pořádku. Jako maskovaná hrdinka neměla na nějaké deprese čas, musela pomoct lidem, sice utržila drobná zranění, ale nic, co by Lucius nedokázal spravit. Ovšem když se situace ve městě uklidnila, složila se. Jeremiah a Jerome ji pronásledovali ve snech a jenom díky svému okolí a taky… díky němu, dokázala tyhle problémy překonat. "Máte tu volno, slečno?" "Jistě, mladý pane," řekla Barbara, zdvihla hlavu a sladce na usmála na Jonathana Cranea. Jonathan se k ní sehnul, políbil ji a poté si s úsměvem sedl naproti ...

Všechno jednou končí, stejně jako dnes tato povídka, čímž si jaké také můžu odškrtnout první dopsanou kapitolovku. :) V poslední kapitole se nachází tři konce a každý si může vybrat ten svůj. :) Liga se vrhla proti skupince zachránců. Firefly se také chystala do akce, ale Victor ji rychle zneškodnil. Jak poetické, led vyhrál na ohněm. Barbara rychle odskočila od krvácejícího Jeremiaha a kličkovala mezi bojujícími. Musela prostě najít Alfreda, musela ho obejmout a ujistit se, že je to skutečné, že to není jenom přelud vyvolaní jejím šílenstvím. Konečně se shledali za jedním ze sloupů a silně se beze slova objali. Objetí netrvalo dlouho, protože Barbaru chytla za ruku Barbara Keanová a vložila ji do rukou nůž, kterým kdysiBarbara poprvé zabila Ra's Al Ghula a o kterém si myslela, že je nadobro zničení. "Opravili jsme ho, Barbaro. Teď nebo nikdy, rozumíš?!" křikla Barbara Keanová. Barbara kývla na souhlas a obě položily své ruce na rukojeť nože, který nakonec společně, přes ...

Záchrana se blíží, ovšem Jeremiahovo dílo je dokonáno. Jeremiah Barbaru lehce políbil na tvář, nad čímž se Ra's pousmál. Sice doufal, že jeho statečnou Barbaru ten spalující oheň nepohltí, ale bohužel, vybrala si jiný osud. Barbara se k Jeremiahovi pomalu otočila a rozbrečela se. Bolestivě si uvědomovala, co se teď s Gothamem stane. Lidé, jsou teď ponecháni na pospat s malou možností úniku na trajektu, který je ovšem také omezený svou kapacitou. Teď pro lidi začne to pravé peklo. Uvědomovala si, že to měla udělat, že Jeremiaha měla zabít už tenkrát v autě, když se ji hlavou honily myšlenky na to, jak stiskne spoušť pistole, kterou měl Jeremiah v saku a kterou bylo snadné vytáhnout. Měla kašlat na svůj osud vraha, na podivné city, které k němu chovala a stále bohužel chová. Je tak zvrácená a šílená. "Gotham je náš, přesně, jak jsem to plánoval. Jen se ještě podívej, Barbaro, tohle je naše město, naše plátno, na kterém budeme znovu tvořit jako král a královna. Po tom všem jsme t...

Záchrana je blízko, ovšem to je Ra's Al Ghul také. Barbara ležela v posteli. Na sobě měla bílý froté župan a dívala se na bílou stěnu před sebou. Asi třikrát ji byla zkontrolovat Firefly, která když poprvé vešla do pokoje s úšklebkem na rtech, když ale spatřila Barbaru, smát se přestala. Zjevně ji došlo, co se tady stalo, nebo ji prostě jen už Barbara nestála ani za ten škodolibý úsměv. Při své poslední návštěvě v pokoji zhasla a nechala Barbaru po tmě, za což byla Barbara vlastně ráda, protože ona sama neměla sílu na to, aby šla k vypínači a zhasla. A tak tu obklopená tmou seděla a stále zírala na stěnu před sebe. Bylo ji tak dobře, nemusela na nic myslet, protože to by ji zničilo. Pohled ji bílou stěnu ji svým způsobem prostě uklidňoval, také by chtěla mít v hlavě tak bílo… Prázdno. Teď ale světla z ulice vytvořily na stěně zajímavé obrazce, které mohla celou noc zkoumat. Její klid ovšem netrval dlouho. Jeremiah se vrátil, vstoupil do jejího pokoje a usmál se. V ruce nesl vak na ...

Victor a Jonathan jsou za hrdiny a Jim už má Barbaru na dosah. "Jak chceš v tomhle chaosu najít Gordona, určitě bude někde ve městě, nebude jenom tak sedět na stanici, zvlášť když je tam teď armáda. To je jako hledat jehlu v kupce sena. Ani číslo na něj nemáme," lamentoval Jonathan, když řídil ukradené auto. Viktor vypadal jako vždy doslova ledově klidně a pousmál se. "Nějak v návalu emocí zapomínáš, kdo jsme, Jonathane. Na něj sice číslo nemáme, ale na Oswalda Cobblepota ano a ten, jak oba víme má ke Gordonovi blízko, takže?" Jonathan se pousmál a kývnul. "Velmi chytré, Victore." Mezitím Jim a jeho "záchranný tým" dorazili k Barbaře Keanové, která seděla u baru se sklenkou whisky v ruce, obklopená Tabithou, Oswaldem a již zdárně vyléčeným Butchem, který vypadal snad lépe než když před tím. "Čemu vděčíme, za tuto návštěvu?" pronesla kysele a vrhla ne Lee ne zrovna hezký pohled. Edward si toho všiml a přitáhl si Lee k sobě, aby dal najev...

Barbara se hroutí a její přátelé musí co nejdříve jednat. Cítila se tak špinavá a zneužitá, tak moc hloupá, protože si za to všechno mohla úplně sama. Mohla ho zastavit, mohla se bránit, ale nechala za sebe jednat tu svou druhou podivnou část osobnosti, která kdovíproč Jeremiaha chtěla. Ty dvě stránky její osobnosti se v ní stále častěji praly a Barbara byla zoufalejší a zoufalejší. Tohle se prostě nemělo stát. Všechno zkazila. Odevzdala se mu, nechala ho, aby pronikal do jejího těla a opět ho nechala vyhrát. Barbařin hlasitý pláč se i přes zavřené dveře rozléhal po celém bytě, což samozřejmě přilákalo pozornost i ostatních obyvatel bytu. Ve dveřích pokoje se objevila Victorova bílá hlava. Victor rychle odvrátil svůj pohled. Barbara přes sebe třesoucí rukou přehodila deku. Victor poté pomalu vstoupil a Barbaru si smutně prohlédl. "Je mi to líto, Barbaro." "Ne," vzlykla Barbara. "Je to moje vina, můžu si za to sama." "To v žádném případě neříkej,"...

Barbara se znovu přesvědčí, že Jeremiah prostě není jako Jerome a Jim verbuje spojence na nečekaných místech. Ta zvrácená podivná touha ji nedovolila se bránit. Prostě nechala Jeremiaha, aby si s jejím tělem dělal, co chtěl. Její svědomí sice doslova řvalo, ať ho zastaví, ale neudělala to a sama nevěděla proč. Zjevně toužila po něčí blízkosti, po něčím kontaktu nebo ho stále viděla jako toho roztomilého brýlatého zrzka, který ji každý den věnoval drobný plachý úsměv, ze kterého se ji vždy rozbušilo srdce. Nebylo to jako s Jeromem, což očekávala. Jeremiah byl dravý a drsný, protože konečně měl na dosah to, co vždycky chtěl, takže bylo jasné, že se nevzdá a vše si dokonale užije. Neurvale Barbaru svlékl a uznale si ji jako zboží v obchodě prohlédl. Poté ji strčil na postel. Sám se nesvlékl. Líbal ji, dotýkal se ji, ale ne tak jako Jerome. Snažil se ji jenom připravit, o její potěšení se nestaral. Barbara ho z pod přivřených očí sledovala a snažila si představit toho jejího plachého Jerem...