Embrace of Madness - 36. kapitola
Barbara se znovu přesvědčí, že Jeremiah prostě není jako Jerome a Jim verbuje spojence na nečekaných místech.
Ta zvrácená podivná touha ji nedovolila se bránit. Prostě nechala Jeremiaha, aby si s jejím tělem dělal, co chtěl. Její svědomí sice doslova řvalo, ať ho zastaví, ale neudělala to a sama nevěděla proč. Zjevně toužila po něčí blízkosti, po něčím kontaktu nebo ho stále viděla jako toho roztomilého brýlatého zrzka, který ji každý den věnoval drobný plachý úsměv, ze kterého se ji vždy rozbušilo srdce.
Nebylo to jako s Jeromem, což očekávala. Jeremiah byl dravý a drsný, protože konečně měl na dosah to, co vždycky chtěl, takže bylo jasné, že se nevzdá a vše si dokonale užije. Neurvale Barbaru svlékl a uznale si ji jako zboží v obchodě prohlédl. Poté ji strčil na postel. Sám se nesvlékl. Líbal ji, dotýkal se ji, ale ne tak jako Jerome. Snažil se ji jenom připravit, o její potěšení se nestaral. Barbara ho z pod přivřených očí sledovala a snažila si představit toho jejího plachého Jeremiaha, což se ji chvíli dařilo, ale když se ji zadíval do očí a drsně do ní vnikl, viděla ho takového, jaký teď byl. Krutý, zlý, bledý… Zavřela oči.
"Dívej se na mě!" zavrčel a chytil ji pod krkem.
Barbara pomalu pootevřela oči a zároveň se snažila nevnímat, co se děje s jejím tělem. Kousala se do rtu, aby ze sebe nevydala jediný sten či vzdech. Nechtěla mu to dopřát, nechtěla, aby jeho mužnost tak potěšila. Během jeho přírazů si stále říkala, že ji používá jenom jako předmět jeho uspokojení a nic jiného v tom není. Nepolíbil ji, nepohladil ji, prostě si ji bral jako… Neodvážila se to sprosté slovo ani vyslovit.
Netrvalo to dlouho a Jeremiah z ní vystoupil. S výkřikem vyvrcholil na její břicho a ňadra. Barbara od něj odvrátila pohled. Jeremiah ji pevně uchopil pod bradou a otočil si její hlavu zpět. Tvrdě ji políbil a spokojeně se usmál.
"Doufám, že si to příště více užiješ a nebudeš tak pasivní," řekl tiše, slezl z postele a zapnul si kalhoty, které si ani během toho všeho neobtěžoval sundat.
"Brzy se zase uvidíme, Barbaro. Musím teď odejít. Budu od tebe Ra'se pozdravovat," řekl a když si všiml Barbařina překvapeného pohledu, usmál se. "Velmi milý a schopný muž. Spolupráce s ním přináší ovoce."
Sklonil se k ní a lehce ji políbil na rozloučenou čelo. Poté opustil pokoj a Barbara se konečně mohla rozbrečet.
Mezitím
"Já ti nevím, Jime. Sice ti Lee pomohla, ale Nygma si myslí, že mu lezeš do zelí, a to nedělá dobrotu a co si vzpomínám, tak jsi mi říkal, že jsi mu při vašem posledním setkání dal knokaut," remcal Harvey, když řídil auto, se kterým mířili do Úžin.
Jim na tím jenom mávnul rukou. "To zvládnu. Myslím si, že Lee si ho zkrotí."
"Fakt si myslíš, že se milujou?"
"Nevím, Harvey a upřímně je mi to v téhle situaci úplně jedno. Teď jsou na programu jiné věci než řešení vztahů."
Harvey jenom kývnul a pokračoval v cestě. Asi po pěti minutách zaparkovali před budovou, ve které se Lee, společně se svými nejbližšími kumpány, zdržovala. Jim neváhal a rychle zamířil ke dveřím, Harvey ho následoval. Jim zabušil na obrovské dveře, které se po chvíli otevřely. Bohužel je otevřel samotný Nygma, který měl obrovský monokl a věnoval jim ne zrovna příjemný pohled.
"Než něco řekneš, Nygmo, musím tě upozornit, že se ti skutečně moc omlouvám a že tohle je vážné a musíme si promluvit s tebou a Lee. Potřebujeme vaši pomoc. Jde o Valesku a Barbaru Wayneovou, kterou musíme co nejdříve zachránit."
Nygma mlčel a oba je sjížděl zamračeným pohledem. A pak je s obrovským sebezapřením nakonec pustil dál, protože si byl jistý, že tím u Lee zase stoupne v ceně. Sakra, je čím dál tím měkčí a měkčí.
"To dělá láska," ozval se Ed v jeho hlavě.
"Sklapni!" okřikl v hlavě své lepší já a vydal se za Lee.
Komentáře
Okomentovat