Embrace of Madness - 39. kapitola

Záchrana je blízko, ovšem to je Ra's Al Ghul také.

---

Barbara ležela v posteli. Na sobě měla bílý froté župan a dívala se na bílou stěnu před sebou. Asi třikrát ji byla zkontrolovat Firefly, která když poprvé vešla do pokoje s úšklebkem na rtech, když ale spatřila Barbaru, smát se přestala. Zjevně ji došlo, co se tady stalo, nebo ji prostě jen už Barbara nestála ani za ten škodolibý úsměv. Při své poslední návštěvě v pokoji zhasla a nechala Barbaru po tmě, za což byla Barbara vlastně ráda, protože ona sama neměla sílu na to, aby šla k vypínači a zhasla.

A tak tu obklopená tmou seděla a stále zírala na stěnu před sebe. Bylo ji tak dobře, nemusela na nic myslet, protože to by ji zničilo. Pohled ji bílou stěnu ji svým způsobem prostě uklidňoval, také by chtěla mít v hlavě tak bílo… Prázdno. Teď ale světla z ulice vytvořily na stěně zajímavé obrazce, které mohla celou noc zkoumat.

Její klid ovšem netrval dlouho. Jeremiah se vrátil, vstoupil do jejího pokoje a usmál se. V ruce nesl vak na šaty.

"Vstáváme. Vím, že je pozdě, ale máme návštěvu, která ti určitě udělá radost. Obleč si je pro něj," řekl jako by se nic nestalo. Jako, že je vše krásné a dokonalé.

"Vypadni," řekla Barbara ochraptělým hlasem.

"Nebuď taková! Budeš poslouchat. Neztrapňuj mě před hostem!" Jeremiah ji chytil za paže a zalomcoval s ní.

"Dost," ozval se ode dveří povědomý hlas. Barbara vykoukla přes Jeremiahovo rameno a spatřila Ra'se, který ji věnoval lehký úsměv.

"Nechte nás o samotě, pane Valesko."

Jeremiah propaloval Barbaru naštvaným pohledem, pak ji ale pustil a pomalu odešel.

"Obleč si ty šaty a pojď čelit svému osudu, Barbaro."

Těchto pouhých pár slov stačilo, aby Barbara lehce kývla a vstala z postele. Věděla, že dnes to skončí, že dnes se rozhodne o tom, jak se její život bude dále vyvíjet a v této situaci to bylo to jediné, po čem toužila. Ra's ji znovu věnoval úsměv a nechal Barbaru o samotě, aby se mohla obléknout. Barbara si rychle svlékla župan, nasoukala se do černých pouzdrových šatů pod kolena a šla čelit svému osudu.

"Právě včas," řekl Jeremiah s úsměvem a chytil Barbaru za ruku. Chytil ji pevně, aby se mu nemohla vysmeknout.

Bridgit stála společně s Ra'sem a osmi jeho muži u obrovských prosklených oken. U těch samých oken, ze kterých Barbara viděla výbuch radnice. Ze kterých je tak dokonalý výhled na celé město a k těm oknům ji teď Jeremiah vedl a Barbara věděla, že se opět stane něco zlého.

"Dívej se, má lásko," šeptl ji Jeremiah do ucha.

Barbara z počátku nevěděla, co se děje. Bylo slyšet jenom vzdálené dunění, ovšem pak uviděla a pochopila. Všechny mosty, které vedli z a do Gothamu, padaly dolů do vody a z Gothamu se stala past, ze které nebylo, kromě pár trajektů, téměř žádného úniku.

"Naše vlastní království, má lásko!"

Mezitím

Jim si s ostatními raději ještě v Barbařině baru několikrát prošel jejich záchranný plán. Všichni moc dobře věděli, jak na tom záleželo a že se nesmělo nic podělat. Když bylo vše, hlavně tedy zbraně, připraveno a Harvey jim dal vědět, že už je společně s Alfredem a Selinou na cestě, vydali se na cestu k Jeremiahově skrýši.

Na místo přijeli stejně s Harveym. Alfred vyskočil z auta a už se chtěl vydat nahoru, když ho Jim zastavil.

"Klid, Alfrede. Nesmíme být zbrklý a ohrozit tak Barbaru," uklidňoval ho Jim a Alfred, ač nerad, souhlasil.

Ze stínu jedné z uliček se k Jimově partě beze slova přidali i Victor a Jonathan. Pouze na ostatní kývli a připravili si své vlastní a velmi účinné zbraně, jak už se několik občanů Gothamu mohlo kdysi přesvědčit.

Když už se konečně vydali do domu, ve kterém se byt nacházel. Ozvaly se hlasité rány.

"Co to bylo?" zeptal se Harvey.

"Mosty," řekl Victor prostě. "Všechny mosty."

"No to si snad ze mě děláš…"

"Harvey klid, to vyřešíme potom. Teď jdeme pro Barbaru, už jsme tak blízko."

"Dobře, parťáku."