Já, upíří a vlkodlaci 9. kapitola
9. kapitola
Vrátila jsem se do práce. Šla jsem do své kanceláře. Sedla jsem si za stůl a čekala jsem na šéfa, protože si mě určtě příjde vyzpovídat. Nevim, jestli mu mám říct pravdu. Říct mu, že jsem postřelila klienta je sebevražda, ale lhát svýmu šéfovi, no nevim, nevim.
Dveře se otevřely a vešel šéf, no věděla jsem to.
"Tak jak to šlo?" zeptal se.
"Jo, šlo to dobře," řekla jsem rozpačitě.
"Meg, nekecej, já to na tobě poznam, tak co se stalo? Doufam, žes to nepodělala, tenhle klient hodně platí."
Jo, Nathaniel má peněz až až.
"Nic se nestalo, fakt. Tu zakázku máme. Sice sem klienta postřelila, ale zakázku máme."
Tak a je to venku. Šéf zareagoval jako vždycky když něco podělám. Sevřel ruce v pěst a celej zrudnul.
"Jak to, žes ho postřelila? Si snad padlá na hlavu, sakra Meg!"
"Řekla sem, že tu zakázku máme, tak klídek šéfe. Náš klient je upír, rozchodí to. Ten kdo si nás najal, je Nathaniel, ten upír co se mě snaží dostat do postele. Takže tu zakázku máme vlastně kvůli mě. Můžete mi poděkovat."
Šéfovi se ulevilo.
"Vidiš Meg, jak umíš přilákat zákazníky, ale přístě žádný střílení na klienta jasný?"
"Jo šéfe, jasný." Je mi to jasný, ale jestli si na mě Nathaniel zase něco dovolí, tak mu vpálim kulku do srdce. Ne, to bych mu neudělala, jsem příliš měkká, nebo příliš zamilovaná. Cože?! Zamilovaná, co to kecam!
"Takže co ta nová práce obnáší?" zeptal se šéf.
"No, včera Nathaniela někdo napadnul a já musim vyšetřit kdo."
"Takže se připlet do pouliční rvačky a ty máš zjistit, kdo mu rozbil hubu?"
Jo, kéž by to bylo tak jednoduchý.
"Ne šéfe, Nathaniel je místní vládce upírů, takže pochybuju, že by se připlet do nějaký pouliční rvačky a navíc ho prej napadli upíři."
"Počkej, počkej, on je místní vládce upírů, to teda moch zaplatit víc. No co, třeba z něj ještě něco kápne. Takže ty řikáš, že prej ho napadli upíři, takže upíři napadli svýho pána?"
Panebože, copak jsem to před chvílí neřekla, copak je hluchej?!
"Jo."
"Tenhle případ nebude jednoduchej viď."
"Jo to teda nebude. Dneska večer jdeme s Nathanielem ohlídnout místo činu. Vemu si sebou takovou menší posilu. Roba."
"Toho vlkodlaka?"
"Jo. Prej očichá místo činu." Musela jsem se zasmát toho co sem řekla, ale byla to pravda.
"Fajn, ale nebude chtít za to zaplatit?"
No jo no, zas ty prachy, ten šéf je nesnesitelnej. Prodal by i vlastní matku, kdyby za ní dostal pořádnej balik peněz.
"Ne nebude, nebojte se."
Šéf se usmál. No vida, dozví se, že nemusí nic platit a hned je jako sluníčko. Tenhle chlap je vážně divnej. Řekla bych, že je příbuznej se strýčkem Skrblíkem.
"Fajn, teď už mužeš jít domu. Připrav se na večer a neudělej žádnou krávovinu, je ti to jasný? Žádný střílený, žádný peskování, prostě mlč a dělej svou práci."
"Jo šéfe, nebojte."
"Já se právě bojim," řekl šéf a odešel z kanceláře.
No, jemu se to řekne. Prej žádný peskování. Když Nathaniel mě pořád provokuje, to mám jenom mlčet. A navíc tam s náma bude Rob. A Rob a Nathaniel mě oba chtěj dostat do postele, takže to bude zajímavej večer. Vážně zajímavej večer. Jestli se Rob s Nathanielem začnou rvát, tak co budu dělat. Už jste se někdy snažili od sebe odtrhnou vlkodlaka s upírem? Ne? No, ono to ani nejde. Pokud spolu začnou bojovat, tak jeden musí zemřít, takže se must snažit o to, aby se Rob s Nathanielem nezačali prát. Takže Rob dostane kolem krku vodítko a Nathaniel dostane kousátko. Jo a je to vyřešený.
Dveře se otevřely a vešel šéf, no věděla jsem to.
"Tak jak to šlo?" zeptal se.
"Jo, šlo to dobře," řekla jsem rozpačitě.
"Meg, nekecej, já to na tobě poznam, tak co se stalo? Doufam, žes to nepodělala, tenhle klient hodně platí."
Jo, Nathaniel má peněz až až.
"Nic se nestalo, fakt. Tu zakázku máme. Sice sem klienta postřelila, ale zakázku máme."
Tak a je to venku. Šéf zareagoval jako vždycky když něco podělám. Sevřel ruce v pěst a celej zrudnul.
"Jak to, žes ho postřelila? Si snad padlá na hlavu, sakra Meg!"
"Řekla sem, že tu zakázku máme, tak klídek šéfe. Náš klient je upír, rozchodí to. Ten kdo si nás najal, je Nathaniel, ten upír co se mě snaží dostat do postele. Takže tu zakázku máme vlastně kvůli mě. Můžete mi poděkovat."
Šéfovi se ulevilo.
"Vidiš Meg, jak umíš přilákat zákazníky, ale přístě žádný střílení na klienta jasný?"
"Jo šéfe, jasný." Je mi to jasný, ale jestli si na mě Nathaniel zase něco dovolí, tak mu vpálim kulku do srdce. Ne, to bych mu neudělala, jsem příliš měkká, nebo příliš zamilovaná. Cože?! Zamilovaná, co to kecam!
"Takže co ta nová práce obnáší?" zeptal se šéf.
"No, včera Nathaniela někdo napadnul a já musim vyšetřit kdo."
"Takže se připlet do pouliční rvačky a ty máš zjistit, kdo mu rozbil hubu?"
Jo, kéž by to bylo tak jednoduchý.
"Ne šéfe, Nathaniel je místní vládce upírů, takže pochybuju, že by se připlet do nějaký pouliční rvačky a navíc ho prej napadli upíři."
"Počkej, počkej, on je místní vládce upírů, to teda moch zaplatit víc. No co, třeba z něj ještě něco kápne. Takže ty řikáš, že prej ho napadli upíři, takže upíři napadli svýho pána?"
Panebože, copak jsem to před chvílí neřekla, copak je hluchej?!
"Jo."
"Tenhle případ nebude jednoduchej viď."
"Jo to teda nebude. Dneska večer jdeme s Nathanielem ohlídnout místo činu. Vemu si sebou takovou menší posilu. Roba."
"Toho vlkodlaka?"
"Jo. Prej očichá místo činu." Musela jsem se zasmát toho co sem řekla, ale byla to pravda.
"Fajn, ale nebude chtít za to zaplatit?"
No jo no, zas ty prachy, ten šéf je nesnesitelnej. Prodal by i vlastní matku, kdyby za ní dostal pořádnej balik peněz.
"Ne nebude, nebojte se."
Šéf se usmál. No vida, dozví se, že nemusí nic platit a hned je jako sluníčko. Tenhle chlap je vážně divnej. Řekla bych, že je příbuznej se strýčkem Skrblíkem.
"Fajn, teď už mužeš jít domu. Připrav se na večer a neudělej žádnou krávovinu, je ti to jasný? Žádný střílený, žádný peskování, prostě mlč a dělej svou práci."
"Jo šéfe, nebojte."
"Já se právě bojim," řekl šéf a odešel z kanceláře.
No, jemu se to řekne. Prej žádný peskování. Když Nathaniel mě pořád provokuje, to mám jenom mlčet. A navíc tam s náma bude Rob. A Rob a Nathaniel mě oba chtěj dostat do postele, takže to bude zajímavej večer. Vážně zajímavej večer. Jestli se Rob s Nathanielem začnou rvát, tak co budu dělat. Už jste se někdy snažili od sebe odtrhnou vlkodlaka s upírem? Ne? No, ono to ani nejde. Pokud spolu začnou bojovat, tak jeden musí zemřít, takže se must snažit o to, aby se Rob s Nathanielem nezačali prát. Takže Rob dostane kolem krku vodítko a Nathaniel dostane kousátko. Jo a je to vyřešený.
Komentáře
Okomentovat