Jako by se mu splnil sen - 007/Q

Pokračování povídky Pro tebe jsem James.

Q se od té doby, kdy ho James políbil cítí divně. V práci mu nic nejde a v přítomnosti agenta se cítí nejistě. Snaží se Jamesovi vyhýbat, ale 007 se nevzdává a má své otázky.

Možné i sexuální pokračování, tedy jestli bude zájem. :-)

Uvažuju o tom, že napíšu i pár 007/Silva, uvítáte to? :-)

---

Od té doby, kdy do 007 políbil, uběhl týden a Q si gratuloval, že se mu celý týden dařilo 007 vyhýbat nebo s ním alespoň nebýt v jedné místnosti o samotě. Q vůbec nevěděl jak se teď k agentovi chovat. James dal jasně najevo svůj zájem a Q nevěděl, jestli o jeho zájem stojí nebo ne. Jistě, agent se mu svým způsobem líbil a imponoval ho, ale byl to muž a Q si byl naprosto jistý, že je na ženy, tedy do minulého týdne si byl naprosto jistý.

Zatracený 007! Naprosto narušil moji duševní rovnováhu a moje soustředění, povzdychl si Q a podíval se na prototyp hodinek, které se mu ani po týdnu nepodařilo spravit, ne, že by to mladý Quartermaster neuměl, ale díky roztěkanosti a třesoucím rukou to prostě nedokázal. Většinu své práce raději přenechával jiným, sice méně zručným technikům a spíše jim jenom pomáhal a kontroloval.

Právě pracoval s jedním z techniků na zdokonalování speciálních mini vysílaček, když se ozvalo prásknutí laboratorních dveří a celou místnost ovanul závan kvalitní a drahé kolínské. To snad ne, zase 007, povzdychl si Q.

"Tak co pro mě máte nového?" zeptal se s úsměvem agent a jeho pohled směřoval na Q.

"Zatím nic, pane," odpověděl jeden z techniků.

"To je škoda, nová hračka by se mi hodila," pousmál se a stále Q propaloval pohledem.

Mladý Quartermaster odvrátil pohled a cítil, jak se začíná potit. Přestaň! Dost! Křičel Q v duchu a sám nevěděl, jestli na sebe nebo na agenta.

"No, přijdu zase zítra," řekl po chvíli James a dal se na odchod.

Q se za Jamesem ohlédl a svou neopatrností shodil pár součástek ze stolu. James se za hlukem otočil a jeho pohled se setkal s Quartermasterovým. James se jenom pousmál a odešel. Když se za agentem zavřely dveře, Q prudce vydechl a dal se do sbírání součástek.

"Jste v pořádku, pane?" zeptal se technik.

"Ano," hlesl Q a opět se vrátil k pomáháním ostatním.

Po několika hodinách si všichni mohli gratulovat. Zdokonalili mini vysílačky na nejvyšší úroveň. Vysílačky nyní měly lepší spojení, lepší kvalitu, lepší příjem a především malou, téměř nezjistitelnou velikost, byly prostě dokonalé.

Q se posadil za svůj stůl a dal se do psaní zprávy o vysílačkách, alespoň tohle může udělat sám. Ostatní už pomalu odešli domů a on zůstal v laboratoři sám. Bylo už něco po desáté večer. To už bude 007 doma, hezky ve své posteli, těžko ho tu teď potkám, ujišťoval se Q.

Zprávu měl napsanou za několik minut. Vytiskl ji a uložil do desek. Konečně domů! Q dopil svůj, teď už studený čaj, vypl notebook a zvedl se od stolu.

"To mám ale štěstí," ozvalo se ode dveří a Q vzhlédl.

To ne! Co ten tady dělá? Srdce mladého Quartermastera bilo jako splašené, jeho ruce se opět začaly třást, ale i tak si snažil zachovat vážnou tvář.

"Nemáte, protože právě odcházím domů," řekl až překvapivě klidným tónem.

"Neodcházíš, musíme si promluvit," zavřel agent podrážděné a přiblížil se ke Q. "Už mě štveš, chováš se, jako bych ti ublížil a nemysli si, že jsem si nevšiml toho, jak se se mnou bojíš zůstávat sám v místnosti."

"Tak jste si na mě počkal. To bylo podlé 007!" vyjekl Q a lehce couvl.

"Snad jsem ti řekl, že mi máš říkat Jamesi a ano, bylo to podlé, ale takový už jsem," usmál se agent.

"007 se mi líbí víc a opravdu chci jít domů."

"Buď si spolu promluvíme tady, nebo tě doprovodím domů, vyber si."

Q vykulil oči, rozhodně do svého bytu 007 brát nebude. Co si ksakru o sobě ten panák myslí! Ultimáta, výhružky, on je strašný!

"Dobře, promluvím si tady," rezignoval Q.

"Dobře. Bojíš se mě?"

"Ne! Jak si tohle můžeš myslet? Byl to jenom polibek." vyhrkl Q a ani si neuvědomil, že začal agentovi tykat.

"Tak co se děje?"

Fajn, jdu s pravdou ven.

"Nevyznám se v sobě. Vyvoláváš ve mně… divné pocity. Já jsem na ženy, tím jsem si jistý, tedy byl jsem si tím jistý, ale ty… ty mi nedáš spát. Vždy, když jsi poblíž tak mám pocit, že mi srdce vyskočí z těla, to jsi chtěl slyšet?!"

James tiše Q pozoroval a pomalu zpracovával jeho slova. Chce mě! On mě chce! Agent už v tohle ani nedoufal, myslel si, že se Quartermasterovi znechutil, ale tohle… tohle opravdu nečekal. Už se pomalu smiřoval s tím, že Q jeho nebude a jeho city zůstanou neopětované a James nevěděl, co by s touhle situací dělal. Věděl, že pak už by nebylo nic stejné, už by se k sobě nechovali tak jako předtím a Jamesovi by kousavé poznámky mladého Q opravdu chyběly.

"Já… já cítím to samé, Q, ale já to umím maskovat," hlesl James po chvíli a podíval se Q do očí.

"Myslíš to vážně?"

"Smrtelně. Okouzlil si mě, ty jeden ironický parchante. Věř mi, nikdy bych ti nelhal, stále se bojím té nezjistitelné a vysoce výbušné bomby v mém autě," zasmál se agent a silně Q objal.

"Jamesi," šeptl Q dojatě.

"To zní tak hezky," usmál se James a vášnivě Q políbil, tentokrát už Quartermaster spolupracoval.

James se cítil, jako by se mu splnil sen.