Můj zakázaný vlkodlak - Etien/Alex

Upíří král má pocit, že se jeho syn chová divně, proto se rozhodne prohlédnout jeho vzpomínky, kde zjistí, že se jeho syn jednoho večera v lese setkal s okouzlujícím vlkodlakem. Doufám, že se vám povídka bude líbit, i když je strašně dlouhá. Budu ráda za váš názor.

15+

Konečně se mi podařily zprovoznit hvězdičky, které se mi poslední měsíce nechtěly zobrazovat, takže můžete hodnotit i tak :-)

---

Jejich láska byla silná, čistá a nesmrtelná.

Jejich láska byla zakázaná, jejich láska je mohla zabít, oba to věděli. Ale přesto… lásce se poroučet nedá.

"Nikdy tě neopustím, má lásko," zašeptal blonďatý mladý muž svému příteli a pohladil ho po jeho havraních vlasech.

"Slibuješ?"

"Slibuji," usmál se blonďáček, políbil rudé rty jeho přítele a zmizel.

Etien, blonďatý upíří princ dorazil do sídla těsně před svítáním. Jeho otec Sebastian seděl v salónku a mračil se.

"Kde jsi byl?!" zavrčel na svého syna.

"Na lovu, kde jinde," odsekl Etien.

Tyhle hádky s otcem nesnášel. Je mi už tři sta let sakra! Pořád se ke mně chová jako k dítěti.

"Je možné, že z tebe cítím vlkodlaka? Je možné, že ho z tebe cítím posledních pár měsíců pořád? Co mi k tomu řekneš?"

To ne! Vždy se snažil Alexův pach maskovat svým vlastním nebo pachem zvířat v lese. Myslel si, že jeho otec nic nepoznal, ale zřejmě se zmýlil.

"Mluv Etiene!" křikl Sebastian.

"Neřeknu ti k tomu nic," zašeptal Etien po chvilce.

Stejně by poznal, že lžu. Nemělo by to cenu.

"Ne? Nechtěj, abych se napil tvé krve a viděl tvé vzpomínky."

Etienova ruka automaticky vystřelila k jeho krku. Tohle otci nesmí dovolit. Pokud se otec dozví o něm a Alexovi, zabije ho a nejen jeho, najde si i Alexe. Jeho krásného, milovaného Alexe.

"Otče, prosím… nech to být."

Sebastian si povzdechl a vstal ze židle. Zamířil ke svému synovi.

"Etiene, víš, že mám o tebe strach. Venku zuří válka a ty se pořád někde touláš."

"Otče, já se o sebe umím postarat, neboj se o mě…" Etien se pokusil o úsměv.

"Jsi můj syn, vždy o tebe budu mít strach," povzdychl si upíří král a opatrně svého syna objal.

Prudká bolest najednou projela Etienovým krkem. Princ se vůbec nezmohl na žádný odpor, jeho otec, který byl skoro třikrát starší, než on sám, ho pevně svíral a hladově hltal jeho krev, jeho vzpomínky.

Byla krásná teplá noc. Přímo stvořená k lovu. Měsíc zářivě svítil a na louce za lesem se pásly srny. Etien, který se skrýval v nedalekém křoví, se mlsně olízl. I na dálku cítil vůni omamné zvířecí krve. Odvážil se pomalu a tiše vystoupit ze svého úkrytu. Chystal se skočit, když tu náhle se na louce objevilo i něco jiného. Obrovský černobílý vlk mrštně přiskočil k srně. Etien se rychle vrátil do svého úkrytu a vše pozoroval, dnes poprvé na vlastní oči vidí svého nepřítele… vlkodlaka.

Vlk se zakousl do srnčina krku a začal trhat. Srnka pomalu padla k zemi. Vlk pozvedl hlavu k nebi a zavyl, poté se opět věnoval srnce. Etien vycítil příležitost k útěku. Rychle vyběhl ze křoví a svou upíří rychlostí zamířil pryč. Nebyl tak rychlý jako obvykle, protože se dlouho nekrmil a dnešní úlovek mu vyfoukl ten vlkodlak, ale i tak měl pocit, že tahle rychlost je při útěku před vlkem dostačující, bohužel, mýlil se.

Vlk se z ničeho nic objevil před upířím princem a porazil ho na zem. Postavil se nad něj a výhružně cenil tesáky. Etien byl paralyzován. Obrovské žluté vlčí oči hleděly do jeho temně modrých. Vlk sklonil svou hlavu k upírovu krku a změnil se ve svalnatého černovlasého muže se zelenýma očima. Etien vykulil oči a muž se zasmál.

"Měl by ses vidět! Ani ta srnka nebyla tak vyděšená!" smál se černovlásek.

"Ne… nezabiješ mě?" zašeptal Etien, stále ohromen tím, co se právě stalo.

"Pokud ty nebudeš chtít zabít mě, tak ne, upírku. Tahle vlkodlako-upíří válka je stejně směšná. Oba naše druhy jsou děti temnoty, měli bychom držet pospolu."

Etien lehce přikývl. Sám tuhle válku nechápal. Už od malička mu vštěpovali do hlavy, že vlkodlaci jsou jenom obyčejná zvířata, která bez milosti zabíjí jak upíra, tak člověka, ale on tomu nikdy nevěřil a po tom, co se teď stalo, tomu nevěří vůbec. Tenhle mladý a… nahý muž, který na něm leží se zdá sympatický.

"Mimochodem, jsem Alex."

"Já jsem Etien a prosím… mohl bys ze mě slézt, víš… jsi nahý…"

"Vadí ti to?" zasmál se Alex. "Slezu, ale o nic se nepokoušej."

Upír kývl a vlkodlak z něj pomalu vstal. Etienovy oči pomalu sjely do Alexova klína. Pane jo!

"Vidíš něco, co se ti líbí?" zeptal se posměšně vlkodlak.

"Ne…e," koktl upír a odvrátil pohled.

Alex se zasmál a sedl si na nedaleký pařez. To asi nebude příjemné, vzhledem k jeho nahotě, pomyslel si Etien a lehce se pousmál

Vlkodlak poposedl. Sezení nahým pozadím na pařezu je opravdu něco a ještě se mu navíc ten upírek směje. Nejprve se klepe jako osika a teď se mi směje, ts! Počkej!

"Hele, nechceš mi půjčit své tričko?"

Upír vykulil oči. "Cože?"

"No, tobě jakožto upírovi zima bez něj nebude a já si tu nechci zadřít třísky do zadku."

Etien chvíli váhal. Přece jenom ho ten vlkodlak nezabil, ale ještě to pořád udělat může, proto si pomalu přetáhl přes hlavu své černé tričko, vstal ze země a podal ho Alexovi.

"Díky," zazubil se vlkodlak a rozprostřel tričko po pařezu, pak se opět posadil. "Asi jsem ti vyfouknul srnku, co?"

"Jo… už dlouho jsem se nekrmil, tak jsem vyrazil na lov."

"Přišlo mi, že jsi nějaký slabý a pomalý."

Etien se zamračil.

"Nečil se, nemyslel jsem to zle."

"To ti tak budu věřit."

"Jak chceš, princezno," zakřenil se Alex. Ten upírek mu vážně připadal jako rozmazlená princezna ze zámku, ani netušil, jak blízko pravdě je, netušil, že má před sebou samotného upířího prince a Etien mu to rozhodně říkat nebude, protože pak by si to s tím zabíjením mohl rozmyslet.

"Nejsem žádná princezna. To ty nejsi schopný sedět na pařezu s holou zadnicí," pousmál se upír.

"Zkusíme, jestli bys to byl schopný vydržet ty!"

Alex se na Etiena výhružně podíval a natáhl k němu své ruce. Upír okamžitě couvl, ale vlkodlak ho stáhl na svůj klín.

"Tak a kalhoty dolů, ty chvástale," zakřenil se Alex a jeho ruka začala šmátrat po upírově poklopci.

"Ne!" vyjekl Etien a odstrčil vlkodlakovu dlaň.

Alex si ho přitáhl těsněji. Nahé hrudě do sebe narazily, modré oči se střetly se zelenýma. Chybělo už jenom jedno, aby se rty upíra střetly se rty vlkodlaka.

"Políbím tě, můžu?" zašeptal Alex.

"Ano," odpověděl třesoucím hlasem upír.

Horké rty se přitiskly na ledové. Vlkodlakova ruka zajela do hebkých blonďatých vlasů a přitáhla si upíra blíž. Nahé hrudě se o sebe třely, nenechavé upírovy ruce hladily vlkodlakova záda a jejich jazyky se vášnivě proplétaly.

Alex se po chvíli odtáhl. "Za chvíli se bude rozednívat," zašeptal.

"Já vím…" odpověděl stejně tiše Etien a pomalu vstal z vlkodlakova klína.

"Uvidíme se?"

"Víš… opravdu se potřebuji nakrmit a asi se tu budu zítra kolem desáté potulovat," zasmál se upírek a v tu chvíli zmizel.

"Dobré vědět," řekl Alex, proměnil se do dvé vlčí podoby, do obrovské tlamy vzal tričko z pařezu a zamířil domů.

Další den se opravdu opět setkali. Pak zase, zase a zase. Z polibků se staly doteky a z doteků se jednoho krásného večera stalo milování.

Oba se na tuhle chvíli připravovali dlouho. Nechtěli jeden druhého zklamat. Setkaly se na louce, kde se poprvé poznaly, respektive kde Alex snědl Etienovu kořist. Hvězdy zářivě svítily a měsíc byl v novu.

Leželi na malém plácku mezi květinami. Alex měl položenou hlavu na Etienově hrudi a upír ho vískal po vlasech.

"Etiene?" Alex se zvedl a pohlédl do přítelových očí.

"Ano, lásko?"

"Chci tě, teď hned," zavrčel a doslova z Etiena strhl tričko.

"Já tebe taky."

Vlkodlak se naklonil a vášnivě svého přítele políbil. Jeho ruka zároveň začala rozepínat upírovy kalhoty. Poté ruka vklouzla do upírových boxerek. Etien zasyčel a kousl Alexe do rtu. Železitá chuť vlkodlakovy krve upíra ještě více vzrušila.

Alex se odtáhl a svými polibky sjížděl přes upírův krk, hruď a poté, co stáhl kalhoty spolu s boxerkami, zamířil ústy do upírova klína. Jazykem obkroužil špičku milencova mužství.

"Kurva," šeptl Etien a Alex se potěšeně usmál.

Vlkodlak očima sledoval upírův obličej a začal jazykem jezdit po celé délce jeho penisu. Škádlil ho a hrál si s ním. Rukou lehce mačkal upírova varlata.

Etien slastně přivřel oči a sténal. Horký a drsný jazyk spolu s rukama jeho přítele ho přiváděli k šílenství. Když ho Alex konečně vzal do úst, vyjekl a přirazil pánví.

"Alexi," zasténal a vjel rukou do přítelových vlasů, které tolik miloval.

Alex měl Etienův penis skoro až v krku. Sál ho, oblizoval a tiskl. Jedním prstem se odvážil vstoupit do upírova análního otvoru a po chvíli vsunul i druhý. Sténání jeho přítele bylo pro vlkodlaka jako rajská hudba.

Po chvíli cítil, jak sebou Etienův penis začíná cukat.

"Alexi, já už…" vzdychal upír.

Alexova ústa opustila Etienovo mužství, ze kterého okamžitě začalo stříkat sperma. Nepravidelné spršky bílé tekutiny tryskaly do trávy a na Etienovo břicho. Upír sebou třásl a vzdychal. Alex se na něj se zájmem a potěšeně díval, chtěl si tenhle obraz vrýt do paměti nadobro.

"Líbilo se ti to?" zeptal se vlkodlak s úsměvem.

"Bastarde," zašeptal Etien a zasmál se.

"Kdo je u tebe bastard?" vyjekl Alex a nalehl na svého přítele. Zasmáli se a vášnivě políbili.

"Lásko, chci být v tobě, ale pokud to bude bolet…"

"Zvládnu to," usmál se upír povzbudivě.

Alex si přetáhl přes hlavu tričko a stáhl kalhoty, pod kterými se mačkalo už dávno vztyčené mužství. Měl strach, nechtěl svému příteli ublížit, ale když viděl, jak je Etien odhodlaný, dodalo mu to odvahu. Složeným kalhoty podepřel přítelovo pozadí a namířil penisem na jeho vstup. Upír sebejistě kývl a Alex do něj vrazil celou délku svého penisu…

V tu chvíli se Sebastian odtrhl. Odhodil svého syna na druhý konec salónku. Etien prudce narazil do zdi a sesunul se k zemi. Cítil se malátně a motala se mu hlava, jeho otec si vzal krve příliš.

"Jak jsi mohl?! Můj vlastní syn!" ječel Sebastian jak smyslů zbavený a přecházel sem a tam po salónku. Jeho syn provádí odporné zvrácenosti s vlkodlakem! S jejich nepřítelem! Tohle je zrada vlastní rasy!

"Já ho miluji, otče," zašeptal Etien. Cítil, jak mu z očí tečou slzy, ani se je nesnažil setřít. Přichází o vše, má právo brečet. Už nikdy neuvidí Alexe, už nikdy nebude líbat jeho horké rty, už nikdy nebude hladit jeho svalnaté tělo, už nikdy.

"Je mi z tebe špatně!"

"Tak už mě ksakru zabij, zabij mě za to, že miluji…" šeptal.

Jeho otec se překvapeně otočil. Pohlédl na svého uplakaného syna, který se krčil u zdi a objímal se pažemi. Vypadal hrozně… zničeně.

"Etiene…" zašeptal Sebastian, přešel ke svému synovi, klekl si a chystal se svého syna pohladit po tváři, ale on ucukl. "Synku…Všechno vyřešíme… slibuji."

Etien pozvedl své modré oči a pohlédl na otce. Sebastian se lehce pousmál. Etienovi v tu chvíli svitla malá jiskřička naděje.

"Jak… jak to vyřešíme?"

Sebastian si povzdychl. Co bych po svého syna neudělal Stejně už je celý ten konflikt směšný.

"Skončíme válku."

"Otče!" vyjekl Etien a objal svého otce kolem krku. "Díky."