Druhá šance pro Boha - 2. kapitola: Lokiho kurátorka

Loki je díky Belle v týmu, ale nebyl by to náš všemocný šéf Fury, aby to nemělo nějaké podmínky.

Děkuji za komentáře k předešlé kapitole, moc si jich vážím a motivují mě k dalšímu psaní.

---

Ihned po hlasování se na scéně objevil Fury a hned za ním vešli dva agenti. Vsadila bych se, že ten parchant nás odposlouchával, a když bylo po všem, klidně si sem jako pán nakráčí. Ze začátku byl pro mě ten chlap něco jako hrdina, ale postupem času jsem poznala, jaký ten chlap skutečně je. Zneužití Tesseractu je toho jenom příkladem.

"Tak, vidím, že už jste se rozhodli, co s Lokim provedeme. Samozřejmě, že to nebudete mít tak jednoduché," pousmál se a otočil se na Lokiho.

"Dostanete speciální čidlo, které nám bude hlásit vše o vašem pohybu a aktivitách a vašeho pokoje budou nainstalovány kamery. Svou magii budete mimo bojiště používat jenom omezeně, nebudeme riskovat nějaký podraz, je vám to jasné?"

"Myslel jsem, že mám být součástí týmu a ne vaším vězněm," řekl s klidem Loki.

"Nečekáte snad, že z vás hned udělám Avengera, že ne? Odveďte ho do jeho pokoje," rozkázal agentům, kteří se hned chopili Lokiho a odváděli ho pryč.

"Překonáváte se, Fury. Kamery do pokoje? Nechcete mu je dát třeba i na záchod? Rovnou před mísu? Zajímá mě, jaká je asi božská délka," řekla jsem ironicky.

Tony vedle mě vyprskl smíchy a koutkem oka jsem si všimla, že Steve se začervenal, bože, to je stydlín.

"Slečno Fordová, uvědomte si, že tohle byl váš nápad, takže cokoliv Loki provede, padá i na vaši hlavu, takže mi vlastně můžete být vděčná, že ho tak pečlivě budeme hlídat."

Šokovaně jsem vykulila oči. Fajn, takže on mi odkývá, že je skutečně dobrý nápad získat Lokiho do týmu, že se nám budou jeho schopnosti hodit a nakonec mi řekne tohle? Cokoliv Loki provede, padá i na mě? Prý bych mu měla být ještě vděčná, ts! Tony do mě lehce drcnul, abych se vzpamatovala a nějak na ředitelova slova reagovala.

"No… já vám tedy děkuji…" zasyčela jsem a raději odešla z místnosti. Kretén jeden!

Furyho nesnášelo hodně lidí, ale nikdo mu to nedával najevo, chápala jsem to, ještě více než nenávist k němu byl větší strach z něj. Pouze já a Tony, můj jediný spojenec, jsme ho měli na háku. Neustále jsme ho buď provokovali, nebo ignorovali a věřte mi, to druhé ho štve ještě více než to první. Vždy spustil to své, že on je šéf a že ho budeme poslouchat! Na ignoranty prý není zvědavý! Já s Tonym jsme na sebe pouze významně pohlédli a mysleli si své, nic slušného to nebylo.

"Ty jsi zase nas… štvaná ti povím," ozval se za mnou Tonyho hlas, zatímco jsem si to rázovala po chodbě. "Nechápu proč, dosáhla jsi svého, máme muflona v týmu, i po tom všem co udělal. Všechny jsi přesvědčila svým osobitým šarmem… zase," zazubil se Iron man.

Otočila jsem se na něj a zašklebila se.

"Okouzlující, vždyť to říkám!" zasmál se.

Povzdychla jsem si a zakroutila hlavou. "Fury mě štve."

"To není žádná novinka. Prostě zhluboka dýchej a mysli na něco hezkýho, to mě naučila Pepper. Mysli třeba na to, že až se dá do pořádku Stark Tower, budeme mít sídlo tam, žadnej Fury ani podlejzavý agenti."

"Díky, Tony, ty mě vždy uklidníš." Věnovala jsem Iron manovi rychlé obětí a zasmála jsem se.

"Já vím, jsem přece dokonalej."

"Zase to nepřeháněj." Praštila jsem ho do ramene.

"Jau! Už začínáš chytat manýry od našeho muflona."

"Zas taková rána to nebyla a raději mu v jeho přítomnosti neříkej muflone. Když jsem ta jeho, jak jsi řekl, kurátorka, tak ho radši moc neštvi, jinak to odnesu."

"Jo, a my oba víme, co dokáže, když se naštve."

"No právě," kývla jsem a vydala se do mého pokoje.

Nejen, že byl Tony můj parťák, ale byl pro mě něco jako bratr. Oba jsme stejně drzí, egoističtí a především šílení. Neustále jsme spolu vymýšleli kraviny a vtípky, ještě teď si pamatuju Stevův obličej, když vystřelil ze svého pokoje, po tom, co jsme mu tam tajně nalepili plakát s nahou ženskou. Když po pár dnech zjistil, kdo mu to udělal, dva dny s námi nemluvil a my mu přitom jenom chtěli zvednout náladu. Byli jsme s Tonym prostě správná dvojka.

Když jsem prokličkovala spletitými chodbami a vyhnula se snad stovce agentů, došla jsem do svého pokoje. Byl teprve podvečer, ale tenhle den byl fakt náročný. Plácla jsem sebou na postel a zavřela oči, bohužel někdo zaklepal na dveře.

"To snad ne!" zaúpěla jsem. "Dále!"

Pomalu jsem vstala z postele a pohlédla na příchozího, Thora.

"Omlouvám se, že ruším, Belle, ale chtěl jsem ti za bratra poděkovat!" zaburácel nadšeně a než jsem se nadála, drtil mě ve svém medvědím obětí.

"Au! Moje žebra!"