Ty můj hlupáčku - Loki/Amora
Děj povídky se odehrává po filmu Thor: Temný svět a obsahuje spoilery, takže kdo film ještě neviděl, ať čte na vlastní nebezpečí. :-)
Loki je pro všechny mrtvý (ehm, ehm) a Odin se obává, že by se Lokiho dávná spojenkyně Amora mohla pomstít.
Budu moc ráda za vaše komentáře.
Téměř celý rok už Lokimu procházelo předstírání svého nevlastního otce. Nikdo, dokonce ani ten chytrák Heimdal nepoznal, kdo se skutečně skrývá za Odinovou tváří. Je na vrcholu své moci, splnil si to, o čem vždycky snil, asgardský trůn byl jeho. Kdyby to tak viděla Amora.
Poslední dobou se Lokiho myšlenky častěji stáčely ke krásné čarodějce. Neviděl ji od té doby, co ji Odin nechal vyhnat z Asgardu za její řekněme poněkud prudkou povahu a to už je dobrých dvacet let. To ona Lokiho naučila skoro vše, co teď umí, to ona mu dodala potřebnou odvahu konkurovat Thorovi, ona je ta, kterou vždy bude obdivovat a milovat. Ovšem o jejích citech k němu si Loki nikdy jistý nebyl, ale kdyby ho viděla teď, v té vší majestátnosti, určitě by byla pyšná a ležela mu u nohou.
V tu chvíli se Loki rozhodl. Přivolal si k sobě nejlepší asgardské bojovníky a jeho rozkaz zněl: "Najděte tu čarodějku! Byla spojencem mého syna a je tu velké riziko, že bude chtít pomstít jeho smrt."
I s Heimdalovou pomocí trvalo týdny, než konečně vběhl do sálu strážce se slovy: "Našli ji, pane!" Loki se spokojeně usmál a docela se divil, že ji vůbec našli a dokonce tak brzo. Amora byla mistryní ve skrývání a cestování mezi devíti světy a nepotřebovala k tomu nějaký směšný Bifrost, měla pouze svou magii.
O pár okamžiků později do sálu vešli dva strážci a mezi sebou drželi Amoru. Tvářila se jako vždy, majestátně, povýšeně, vábivě a její tvář i v takové situaci zdobil okouzlující úsměv. Její oblečení bylo na asgardské poměry moc úsporné a upnuté, ale tohle byla Amora, takovou ji Loki znal.
"Byla v Múspellheimu, pane," oznámil jeden ze strážců. Tak ohně se ti zachtělo, malá čarodějko, pomyslel si Loki.
"Dobrá, nechte nás o samotě."
Strážci čarodějku prudce pustili a měla co udělat, aby se udržela na nohou, ale vše s elegancí zvládla. Jakmile se za strážemi zavřeli dveře, Loki, s Odinovou tváří, se na trůnu lehce naklonil.
Čarodějka ho pozorně sledovala, její srdce se rychle rozbušilo, ale ne strachem, tohle se ji stávalo pouze v přítomnosti jiného boha, než byl Odin. Amoře postupně začalo vše docházet a její úsměv se rozšiřoval. Ten parchant!
"Nečekal jsem, že se budeš usmívat, čarodějko. Nebo snad nevíš, co se stalo?"
"Jistěže se mi donesla zpráva o Lokiho smrti. Myslel jste, že budu truchlit? Utápět se v žalu a někde plánovat pomstu? To ne, zas tam ráda jsem ho neměla," řekla Amora klidně a začala si hrát se svými dlouhými vlasy.
Odin se nad Amořinými slovy zamračil. "Opravdu?!" zavrčel.
"Ano, v podstatě jsem ho využívala. Vždy mi šlo o Thora, vašeho staršího, hezčího a svalnatějšího syna, o Lokiho jsem se zajímala jenom, protože jsem doufala, že mi pomůže dostat se do Thorovy přítomnosti. Vlastně se mi líbilo, jak okolo mě skákal," zasmála se čarodějka a upřeně pohlédla na vládce Asgardu.
Odinova tvář zbledla a jeho oči se zúžily do štěrbin. Amora se spokojeně usmála. Já ti ukážu, ty mizero. Truchlím kvůli tobě, div si oči nevypláču a ty si tu hraješ, alespoň ozvat se mi mohl!
"Ty…" Odin se prudce nadechl a namířil svým žezlem na čarodějku. "Ty jedna malá, nevděčná děv…"
"No tak, no tak…" přerušila Odinův výbuch hněvu Amora a udělala několik kroků k trůnu. "Taková ostrá slova snad nebudeme používat, později byste mohl litovat." V mžiku se Amora ocitla před královským trůnem a sklonila se k Odinovi.
"Poznala jsem tě, ty můj hlupáčku," zasmála se a přiložila své rty na Odinovy, ovšem ruce, které ji začaly objímat, patřily už jen a jen Lokimu.
Komentáře
Okomentovat