Druhá šance pro Boha - 3. kapitola: Snídaně

Maturita je za dveřmi a já potřebuji alespoň na chvíli vypnout a odreagovat se. Proto jsem se vrhla na napsání další kapitoly, snad se vám bude líbit. :-)

---

Po tom, co s láskou rozdrtil má žebra, Thor odešel. Plácla jsem sebou do postele a za pár minut usnula. Kupodivu jsem měla bezesný spánek, žádné noční můry, možná je to tím, že Loki už není hrozbou a nic nám nehrozí, tedy prozatím. Probudila jsem se až druhý den ráno, osprchovala jsem se, oblékla a zamířila do jídelny. Cestou mě odchytl Steve.

"Belle, já… chtěl jsem se omluvit za své chování," začal rozpačitě.

Nevěřili byste mi, jak je ten chlap sladkej. Někdy mi sice leze s těmi svými kecy na nervy a řeči o jeho patriotismu jsou opravdu jak ukolébavka, ale jinak je tak… boží a zvláště, když se stydí nebo neví, jak začít.

"To je v pořádku, naprosto tvou reakci chápu, Steve. Já bych ti zase naopak chtěla poděkovat, za to, jak ses k tomu pak postavil," usmála jsem se na něj.

Bylo vidět, jak si oddychl a uvolnil se. To si snad o mně myslí, že bych ho sežrala nebo co? Ten má o mě ale mínění. Ts!

"Ta tvá řeč o druhé šanci… nějak mě donutila hlasovat pro."

"Jo, jsem dokonalý řečník," zasmála jsem se. "Jdeš na snídani?"

"Ano, přidáš se?"

"S radostí."

Za pár minut jsme se Stevem dorazili do prosté jídelny na základně. Když už bude v pořádku Stark Tower, sakra? Jakmile jsme se Stevem vešli, přivítal nás nadšený Iron manův křik.

"Ty žiješ!" zahulákal Tony s plnou pusou. Zvedl se od stolu a začal mě objímat. "Včera si zmizela, myslel jsem, že se Loki zbláznil a zabil tě!" Odstrčil mě a začal se mnou třást.

"O ní se neboj, Starku." Ozval se za námi Lokiho hlas. "Prvního bych zabil tebe." Sice jsem Lokiho tvář neviděla, ale byla jsem si stoprocentně jistá, že se teď ušklíbá přesně tak, jak to umí jen on.

"Je to tak nefér! Chytří, pěkní a bohatí jdou na řadu vždycky první," zazubil se na Lokiho Tony.

"A já jako blbá, ošklivá a chudá umřu jako poslední, ale nejprve se najím."

"Ale no ták, ty přece nejsi… ošklivá," usmál se konejšivě Tony. "Tam s tím souhlasím, ale ošklivá nejsi."

Dokonce i ten blbec Loki vyprskl smíchy! Rychle jsem ze stolu sebrala krásně červené jablko. Tony se dal rychle na útěk. Odstrčil Lokiho ode dveří a mizel na chodbě. Vykoukla jsem ze dveří a prudce jsem po něm jablko mrštila, pak jsem opět zalezla do kuchyně za sladkých zvuků Tonyho "JAU!"

"Jsi krutá a zákeřná, to se mi líbí," zasmál se náš bývalý padouch. "I vlastního přítele dokážeš trefit do zad. Jak se to tady na Zemi říká s tou dýkou a zády?"

"Vrazit dýku do zad," napověděl mu Steve.

"Ano, to je ono."

Nestačila jsem žasnout. Ty dva se spolu vážně baví? Jak dlouho, že jsem to vlastně spala? Deset let?

"Nějak jste se skamarádili ne?"

"Jsme tým, spolupráce je nutná, i když se nám třeba nemusí líbit." No, jo, Kapitánova další smysluplná a motivační řeč.

"Přesně tak," přitakal Stevovi Loki.

"Pane jo," řekla jsem jenom a snažila se zamaskovat hlasité kručení v žaludku. "Už si chci dát konečně tu snídani," povzdychla jsem si a vytáhla z krabice na stole jednu Tonyho koblihu. Ještě než jsem si stačila vůbec zakousnout, celý Helicarrier sebou cukl a senzory začaly hlásit poplach.

"No, to si ze mě děláš srandu?! Ještě jsem se ani nenasnídala," povzdychla jsem si a vyrazila společně s Kapitánem a Lokim do akce.