Druhá šance pro Boha - 4. kapitola: Duhový Loki a zranění

Loď je napadena a Belle se při útoku setkává s podivným mužem, se kterým se ona ani my v povídce nesetkáváme naposled. V závěru kapitoly nás čeká nehoda, která na čas vyřadí jednoho člena. Kdo to asi bude?

Přeji vám pěkné počtení a předem děkuji za komentáře. :-)

---

"Víte někdo, co to sakra bylo?" křičela jsem na pobíhající agenty okolo. Jako bych pro ně neexistovala a odpovědi jsem se nedočkala. Přijde mi, že ti lidi nejsou lidi, ale vypatlaní roboti.

Doběhl nás Tony, který už byl připravený v obleku. Cestou jsme nabrali Thora a Bruce a zamířili ho velící místnosti, kde už čekal velký ředitel Fury.

"Byli jsme napadeni," řekl rádoby autoritativním hlasem. Obrátila jsem oči v sloup. No, nepovídej, jak to? Ono není vzduchotřesení? Fakt nás někdo napadl jo? Kurva, to je vážný!

"To víme, pane," vyslovil mé myšlenky slušně a nahlas Steve.

"Vypadá to na Chitauri."

"To není možný, zničili jsme je…" pokusila jsem se namítnout, ale přerušil mě Steve.

"Je jedno, kdo je náš nepřítel, prostě jdeme!"

Když se na palubě začali objevovat bojovníci Chitauri, věděli jsme, že měl Fury pravdu. Nikdo z nás, ani Loki nedokázali říct, jak je to možné. Ti hajzlové jsou prostě zase tady. Začíná to nanovo, i když možná ne, nikde to zatím nevidím tu housenku. Třeba pár hajzlů nějakým zázrakem přežilo náš útok.

Rozdělili jsme se. Každý z nás se vydal jiným směrem. Tedy kromě Lokiho, kterého Steve nechtěl spustit z dohledu a raději si ho sám ohlídal. Když jsem sejmula asi tři Chitauri na těch jejich vozítkách, uviděla jsem kousek ode mne podivného muže. Byl vysoký, dokonce vyšší než Loki a svalnatý, sice ne jako Thor, ale i tak byl korba.

Oblečený byl v něčem, co silně připomínalo Lokiho obleček, ale zelená a černá se změnily na šedou a modrou. Jeho vlasy měly zvláštní fialovo modrou barvu, duhovky jeho očí byly růžové, no fakt! Hotová duha.

"Snažíš se bojovat proti nadlidským bytostem, lidská samice." Samice? Musela jsem se pousmát. Pane jo, ještě nikdo mi neřekl samice.

"Pokud jsi informován, tak víš, že už jednou byli poraženi, samče."

"Jak vidíš, tak ne a jsem Rider." Stejně pro mě budeš Duha, pomyslela jsem si.

"No, netěší mě, Ridere."

"Ale mě naopak těší, Belle," pousmál se Duha.

"Jak víš…"

"Jak vím, že se jmenuješ Belle? Vím toho hodně, vím dokonce i to, co se ještě nestalo."

"Fajn, tak tě tohle nepřekvapí."

Vrhla jsem se na něj, ale milý Rider luskl prsty a byl pryč. Co to sakra bylo?! Duhovej Loki nebo co?

Byla jsem ze setkání s panem Duhou tak rozrušená, že jsem ani nestihla zareagovat, když kousek vedle mě bouchl granát a na nohy se mi spadl velký kus ventilace. Sice jsem ho pak telekinezí odhodila, ale bolest jsem nezmírnila. Ležela jsem na zemi a jenom jsem zírala na to, jak mi z nohy čouhá kus kosti a teče mi krev. Kurva! Jsem jenom slabej člověk?! Kvůli tomuhle tě do Avengers nevzali!

Dodala jsem si odvahu a pokusila jsem se vstát. S výkřikem jsem zase dopadla na podlahu. Brečela jsem jednou v životě a to, když mě rodiče vyhodili jako vadnou na dlažbu a teď je to podruhé. Nechala jsem slzy kanout na své tváře.

"Pomoc!" zasýpala jsem. Proč já kráva jsem lezla do podpalubí?!

Najednou mi svitla naděje, když se kolem prohnala velká zelená šmouha. Hulk! Ovšem jak rychle se tu objevil, tak zase zmizel. Sakra!

Hlasité kroky se opět začali blížit ke mě. Náš hromotluk stál kousek ode mne a pozoroval mou tvář.

"CO?!" zaburácel a ukázal na mou nohu.

Asi deset vteřin mi trvalo než jsem zareagovala.

"Moje noha… spadla mi na ní ventilace, je to zlomený," šeptala jsem.

Hulk se ke mně ohnul. Polekaně jsem zavřela oči a čekala, co přijde. Zelenáč mě opatrně vzal do své velké náruče a vydal se se mnou nahoru. Otevřela jsem oči a oddychla si.

Asi už bylo po bitvě, protože ostatní stáli v hlavní místnosti. Když mě Tony uviděl v Hulkově náručí, začal panikařit. Za prvé nevěděl, co mi je a za druhé mé křehké tělo v Hulkově náručí bylo v nebezpečí, ale já Zelenáčovi důvěřovala.

Hulk mě opatrně položil do náručí Thorovi, otočil se a odcházel.

"Hulku?" zavolala jsem tiše.

Zastavil se a po chvíli se na mě i otočil.

"Díky." řekla jsem tiše.

Hulk zavrčel, kývl a skutečně odešel. Zřejmě někam šel předat vládu zase Bruceovi.

"Loki? Nemáš náhodou duhovýho bráchu?" Byla má poslední slova, než jsem ztratila vědomí.