Narozeniny - Já/mnoho dalších

Jelikož dneska slavím své dvacáté narozeniny, rozhodla jsem se, že sobě i vám nadělím takový malý dáreček. Je to taková sbírka drabble, ve kterých si představuju, jak bych trávila své narozeniny se svou oblíbenou postavou z filmů a knížek. Je to taková spatlanina :-D, ale doufám, že se vám bude líbit. Některé drabble je vtipné, některé romantické a některé i lehce perverzní. :-D

---

LOKI

To byl zas den. Nejen, že jsem strávila mé narozeniny v práci, ale ještě jsem musela cestou z práce nakoupit, protože má drahá polovička toho není ani po dvou letech na zemi schopná. Navíc mi můj milovaný ráno řekl, že narozeniny neslaví, protože to nemá cenu. Na Agardu možná, ale tady jo! Na Midgardu není každému tisíc let! Loki je prostě Loki, ale kvůli němu oslavy oželím, kdo by taky slavil, že stárne, že? Došla jsem domů a začal uklízet nákup.

"Ahoj, miláčku," ozvalo se náhle za mnou.

Pomalu jsem se otočila a pohlédla Lokimu do tváře. Miluju ten jeho úšklebek.

"Ahoj, tak cos celý den dělal?" Doufala jsem, že alespoň uklidil, vyluxoval nebo alespoň uvařil, ale to jsem si asi měla namluvit Thora, ten na to byl. U Jane by se dalo jíst i z podlahy.

Loki se tajemně pousmál. Přešel ke mně a políbil mě. Náhle mě někdo zezadu pohladil po vlasech, polekaně jsem se otočila. Další Loki a další a další! Zatímco se jeden věnoval hlazení mých vlasů, druhý laskal můj krk polibky zleva, další Loki zprava. Původní Loki mi začal vyhrnovat tričko.

"Jsme jenom tvoji, všechno nejlepší k narozeninám," řekli sborovně a já se zmohla na potěšený úšklebek, který mohl klidně konkurovat i tomu Lokiho. Takový dárek si nechám líbit.

SEVERUS

Spolužáci mě zdrželi gratulacemi k narozeninám a já věděla, že budu mít doma průšvih. Můj vyvolený totiž miloval přesnost a dochvilnost a to i na mé narozeniny, které on odmítl slavit, protože prý na tohle není, neměla jsem mu to za zlé, já také ne. Oba jsme nebyly ten typ na oslavy, i když dárky dostávám ráda, ne, že ne.

Tiše jsem vešla do předsíně a zula se. Vešla jsem do obývacího pokoje. Můj sladký netopýr ale neseděl ve svém oblíbeném křesle a nečetl si, jak to obvykle dělává.

"Severusi?" zavolala jsem, ale můj vyvolený nikde. Třeba není doma a já se vyhnu zbytečné přednášce na téma, kolik je a v kolik jsem tu měla být.

Mýlila jsem se. "Jděte pozdě, slečno." Ten jeho sametový hlas! Vždy se začnu třást, ale strachem rozhodně ne.

"Omlouvám se, pane profesore, už se to nestane," řekla jsem kajícně se sklopenou hlavou.

Miluju tyhle naše hry, kterými si on připomíná svá léta vyučování a já svou fascinaci jeho světem, do kterého jsem vždy chtěla patřit.

"Sliby chyby. Stejně budete potrestaná, má drahá."

"Opravdu?" Lehce jsem se usmála.

Můj temný anděl vytáhl z kapsy svého hábitu pouta a bičík. Pozvedla jsem obočí. Hodně se od nás mudlů naučil.

"Opravdu. Narozeninový trest vás nemine."

Tenhle trest si ale s chutí nechám líbit.

BUCKY

Už od rána mi vyzváněl telefon. Šéf se mračil, ale neřekl ani slovo. Gratulanti se hrnuli a já nestíhala odpovídat a poděkovat. Tony mi chtěl připravit nějakou bomba oslavu, ale s díky jsem odmítla, raději strávím večer se svou láskou v pohodlí domova. Poslední rok byl velmi těžký. Bucky se nemohl vyrovnat se svou situací. Nerozuměl téhle době, nechtěl moc vycházet ven a už vůbec nechtěl trávit čas s Avengery, zvláště Stevem, kterému se pořád nemohl podívat do očí, i když ho Steve přesvědčoval, že za nic nemůže.

Když jsem měla konečně padla, vydala jsem se rychlostí blesku domů. Co mě překvapilo, byl Bucky, který na mě čekal u příjezdové cesty.

"Ahoj, co ty tady?" usmála jsem se a políbila ho.

Přitáhl si mě svou kovovou paží blíže k tělu a prohloubil náš polibek.

"Víš, tenhle rok byl... hroznej a to fakt. Zasloužíš si, alespoň něco hezkýho…"

"Ale Bucky…" protestovala jsem, mám přece jeho, ale on mě umlčel prstem na mých rtech.

"Pšt. Zasloužíš si pořádné narozeniny se vším všudy. Můžete!"

Najednou se z našeho domu vyvalil celý tým Avengerů s pokřikem: "Všechno nejlepší!" Nestačila jsem zírat.

"Koukáš, co? Ale celé to spískali Buck a Steve, takže já jsem v tom nevinně," bránil se Tony.

"Bucky a Steve?" podivila jsem se.

"No, Bucky nikdy nebyl moc na organizování, takže jsem přišel kamarádovi v nouzi pomoci, " řekl Steve a mrkl na Buckyho.

Nemohla jsem jinak než se usmát a svou lásku políbit. Tohle jsou opravdu ty nejlepší narozeniny v mém životě.

VOLDEMORT

Dnes je mi dvacet let. Dnes jsou to téměř tři roky, co jsem opustila Bradavice a jsou to přesně dva roky, co jsem se přidala do řad Mistra. Kdyby nebylo toho zatraceného Pottera, byly by to vskutku krásné roky. Mistr je poslední dobou strašně rozčílený a já vím, že za to může ten odporný kluk. Tak moc bych si přála svého mistra potěšit či nějak rozveselit, je mi ho tak líto. Jediné co můžu dělat je sedět a čekat nebo jako ostatní Smrtijedi můžu likvidovat šmejdy, ale to už mě nebaví.

Povzdychla jsem si a vrátila jsem se ke čtení velmi záživné knihy o lektvarech. Když už jsem nad ní pomalu usínala, vrhl do mého pokoje Mistr.

"Mary. Má sladká, Mary." Usmál se a jeho rudé oči zazářily.

Vstala jsem z křesla a uklonila jsem se. "Můj pane."

"Vím, že máš narozeniny, má Mary. Mám pro tebe dárek."

Mé srdce radostí poskočilo. On si vzpomněl! Nezapomněl na mě!

Ještě než jsem se zmohla na díky, přilevitoval Mistr do mého pokoje obrovskou truhlu.

"Otevři to."

Natěšeně jsem otevřela víko truhly. Ihned jak jsem spatřila její obsah, vykřikla jsem radostí. Potter, mrtvý Potter! Konečně! Můj Mistr bude opět šťastný a já s ním.

"Líbí se ti můj dárek?"

S úsměvem jsem Mistra troufale objala.

"Je to ten nejlepší dárek, který jsem kdy dostala," zašeptala jsem a políbila ho. Můj Mistr Voldemort mi ho s radostí oplácel.

RONAN

Další z těch depresivních narozeninových večerů, kdy jsem seděla doma, popíjela sladké červené víno a jedla mísy strašně nezdravých a tučných brambůrek. Jistě, že jsem si to tak neplánovala, ale někdo to naplánoval za mě, Thanos. Plánovala jsem si s mou láskou krásný romantický večer plný svíček, květin a dobrého jídla. Ale ta kreatura ho opět musela přivolat k sobě.

Opět jsem upila vína, odložila sklenku, s povzdechem jsem vypnula nudnou televizi a začala pomalu usínat s myšlenkami na Ronana. Probudila jsem se uprostřed noci, všude byla tma, dokonce ani pouliční světla neosvětlovala můj obývací pokoj. Pomalu jsem chtěla vstát a přemístit se do ložnice, ale něčí ruka mě zezadu opět trhla na gauč.

"Bojíš se?" zeptal se posměšně hlas. Ronanův hlas.

Lehce jsem se pousmála. "Měla bych se bát, ó velký Ronane?"

Ozval se smích a jeho ruka mě lehce povískala ve vlasech. Poté obešel gauč a posadil se vedle mne. Pevně jsem ho objala.

"Co tady děláš?" zašeptala jsem do jeho ramene.

"Máš přece narozeniny ne? Nemůžu tě tu nechat samotnou."

"Ale co Thanos?"

"Kašlu na Thanose, ty jsi pro mě přednější."

S úsměvem jsem se podívala Ronanovi do očí a políbila jsem ho. Tohle jsou moje nejlepší narozeniny.

THRANDUIL

Měla jsem narozeniny, opět. Ale jsem voják, lovec, proto mi mé narozeniny byly celkem ukradené, navíc když musíte slavit narozeniny třeba tři tisíce let, také vás nálada na oslavy přejde. Raději se věnuji ochraně své říše.

Po noční hodinové prohlídce lesa jsem se s družinou vrátila domů. Postarala jsem se o mého koně a chystala jsem se něco pojíst a jít spát, ovšem byla jsem předvolána před krále. Copak mi asi můj ledový král chce, že by si vzpomněl?

Přišla jsem do sálu a uklonila se. Thranduil pokynutím ruky přikázal strážím odejít a vstal z trůnu. Nevydržela jsem to a běžela ho obejmout.

"Tolik jsi mi chyběl," zašeptala jsem. "Jsi stokrát lepší než ti skřeti v lese."

Po dlouhé době se mi na jeho tváři podařil vykouzlit úsměv. "Tě mě tedy skutečně těší," řekl pyšně a políbil mě na čelo.

"Něco pro tebe mám."

"Opravdu?"

"Dnes máš svůj významný den, pojď."

Odvedl mě do svých nedalekých komnat. "Překvapení," zašeptal a otevřel dveře.

Překvapeně jsem otevřela pusu. Na jeho obrovské posteli ležel nahý Legolas a usmíval se.

"Jak se ti líbí náš dárek?" zašeptal mi do ucha můj král.

"Moc," zašeptala jsem ohromeně.

"Tak pojď." Vzal mě za ruku a vedl mě k posteli.

Tohle je ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala.