Kdo je Bucky? 2. část - Becca/Bucky Barnes
Druhá slibovaná část povídky o Becce a Buckym. Omlouvám se, že jsem z Buckyho udělala takovou trosku :-D, ale podle mne je to docela věrohodná reakce. :-)
A nebojte, ještě není konec :-D
Věnováno Listred, protože prostě Bucky :-D.
Kovová paže zesílila stisk na mém krku. Začala jsem lapat po dechu. Chladný kov na mém krku mi způsoboval mrazení po celém těle.
"Lžeš," zasyčel nezvaný návštěvník a prudce se mnou trhnul. Měla jsem pocit, že mi snad zlomil krk, ale stále jsem se snažila zůstávat klidná.
"Přísahám. Jmenuješ se James Buchanan Barnes, ale říkají ti Bucky. Bojoval jsi ve Druhé světové válce po boku Stevena Rogerse alias Kapitána Ameriky, který si myslel, že jsi zahynul při pádu z vlaku, ale očividně se tak nestalo." Můj hlas byl tichý, ale přesto zněl klidně a vyrovnaně.
Kovová paže náhle opustila můj krk. Bucky mě k sobě otočil čelem. Díval se mi do očí a zhluboka dýchal. Jeho oči byly vytřeštěné a rty se mu lehce třásly. Vlasy se mu lepily ke zpocenému čelu a obě své ruce svíral v pěst. Měla jsem pocit, jako když se dívám na někoho, kdo přišel o vše, na někoho, jehož život byl omyl… měla jsem pocit, že se dívám na lidskou trosku.
"Proč… proč ti věřím?" zeptal se po chvíli. Jeho hlas zněl zastřeně.
"Protože sám víš, že je to pravda."
"Není to možné. Já… vzpomínám si… Steve, ale tamto není Steve. Nemůže…"
"Je to podivné, já vím. Ale Steve byl celých sedmdesát let zmražený. Našli ho a díky séru byl stále živý. Ale jak je to možné, že ty… že ty jsi tady?"
"Zola… Hydra."
Pouhá dvě slova a člověk vše pochopí. Pouhá dvě slova a člověk pozná bolest, která se za nimi skrývá. Hydra, organizace, kvůli které jsme teď tady, kvůli které si SHIELD už nikdy nezíská důvěru. Organizace, kterou jsem tolik nenáviděla. Ti parchanti museli Buckyho nějak najít a udělat z něj tohle. Možná, že to nějak pracuje na stejné bázi jako Stevovo sérum. Opravdu ironické. Z nejlepšího přítele Kapitána Ameriky, udělali jeho nepřítele. Hydra nikdy nezpůsobuje fyzickou bolest, jim jde o tu psychickou.
"Je mi to líto, Bucky." Povzbudivě jsem stiskla Buckyho rameno.
"Pomoz mi… vzpomínat."
Jak bych mu mohla pomoci já, která ho zná pouze z vyprávění?
"Dojdu pro Ste…"
"Ne! Nechci, pomůžeš mi ty, ne on. Nechci ho… teď."
Chtěla jsem namítnout, že by mu Steve pomohl, ale Buckyho pohled mě donutil tuhle námitku nevyslovit. Tiše jsem si povzdechla a pozorovala muže přede mnou. Náhle jsem si vzpomněla na expozici, která byla věnována Kapitánu Amerikovi. Stevovi se tenhle nápad moc nezamlouval. Dělal to pro lidi a ne pro slávu. Jednou se ale nechal přemluvit a v utajení jsme společně na expozici vyrazili. Později se mi svěřil, že ho to opravdu dojalo a dokonce ho poznal jeden chlapeček, který se z toho možná ještě teď nevzpamatoval.
"Dobře. Věříš mi… alespoň trošku?"
Bucky lehce kývl.
V rychlosti jsem si přes pyžamové šortky natáhla kalhoty, hodila na sebe teplou bundu. Vlasy jsem si pro jistotu skryla pod kšiltovku. Jelikož nebyla jiná nenápadná možnost, museli jsme s Buckym vylézt oknem, sejít po požárních schodech a ukrást jedno z pouličních aut.
"Jsem Becca, mimochodem," řekla jsem po chvíli bezeslovné jízdy autem. Přiznávám, že jsem ukecaná a ticho z duše nesnáším. Jednou mi dokonce i sám trpělivý Steve řekl, že bych ukecala i celou Hydru k tomu, ať se vzdá. Kéž by.
"Kam to jedeme… Becco?"
"Jedeme na výstavu, která se týká Kapitána Ameriky a jeho spolubojovníků, je ti tam věnována jedna část."
"Opravdu?" hlesnul Bucky.
"Ano, jsi hrdina."
"Byl jsem. Nevím, co jsem teď."
"Jsme tu od toho, abychom to zjistili."
"Děkuju ti, Becco."
Ačkoliv bylo pozdě, expozice byla stále otevřená. U dveří si nás akorát prohlédl strážný a nechal nás projít. Jak jsme se blížili ke stěně věnované Jamesi Buchanan Barnesovi, cítila jsem Buckyho napětí. Nechala jsem ho dojít ke stěně a sama jsem stála o kousek dál. Zatímco si četl text o svém životě a jeho skutcích, pozorovala jsem ho a všimla si, jak se mu ramena otřásají vzlyky. Opatrně jsem k němu přistoupila a chytla ho za jeho kovovou ruku, pevně mi ji stiskl.
"To bude dobré, to bude dobré…" konejšila jsem ho stále dokola.
"Zabiju je… všechny."
"Už bychom měli jít, Bucky, je to nebez…"
"Bucky?" ozval se za námi nevěřícně Stevův hlas. Musel nás sledovat, sakra!
Bucky se ke svému příteli pomalu otočil. "Steve," zašeptal a pustil mou ruku.
"Jak? Jak je to možné?" koktal Steve a těkal očima mezi mnou a Buckym.
"Já…" začala jsem, ale má slova přerušila střelba. Poslední co si pamatuji, je to, jak mě Bucky strhnul na zem. Poté už je jenom tma.
Komentáře
Okomentovat