Tučňákova důvěra - 1. kapitola

Lucinda se poprvé setkává tváří v tvář s Oswaldem. Zapůsobí na něj? Nebo on na ni? Předem děkuji za komentáře.

---

Ani si nepamatuji, kdy jsem se naposled procházela po téhle ulici. Změnilo se tady. Je to ponuré, špinavé a příliš… zlé. Nikdy nepochopím, proč tu Jim zůstal a rozhodl se s tím něco dělat. Jak zachránit toho, který už je dávno ztracený? Jak očistit město zločinu? Nerada se sem vracím, vlastně jsem doufala, že už se sem nikdy nevrátím, ale přesto jsem tady. Není nic, co bych pro mého přítele neudělala, zvláště po tom, co pro mne udělal on.

Popíjela jsem odpornou kávu z kelímku a sluchátka v mých uších tiše vyhrávaly Beethovena. Věděla jsem, že tahle muzika se pro tohle město nehodí. Zločin, špína a Beethoven? Jaká zajímavá kombinace. Paskvil.

Můj úkol jsem spatřila ihned, jak vystoupil z černého auta. Po každé jeho straně se k němu připojili dva obrovští bodyguardi a on s povýšeným úsměvem si pyšně vykračoval ulicí. Tedy spíše se snažil pyšně vykračovat, přes jeho vadu to nemělo ten správný účinek. Má práce tedy začíná.

Přidala jsem na hlasitosti svého přehrávače a vydala se přímo proti němu. Můj výraz se změnil ze zhnuseného na zasněný. Takový ten výraz když nevnímáte nic kolem sebe a hloubáte ve svých vlastních myšlenkách. Nepřítomně jsem prošla okolo jeho bodyguarda, který šel kousek před ním, a úplnou náhodou jsem strčila do něj. Jeho netradičně zbarvený oblek byl nyní politý nápojem, který v jedné kavárně vydávali za kávu. Ihned jsem ze svých uší vytrhla sluchátka.

"Pane bože! Velice se omlouvám," omlouvala jsem se rychle a snažila se o co nejvíce omluvný výraz. Psí oči mi vždy šly.

Jeho bodyguardi se mě ihned snažili od něj dostat dál, ale on je zastavil. Na jeho tváři se objevil téměř ďábelský škleb.

"Nic se nestalo, slečno…"

"Lucinda. Lucinda Carlisle."

S hraným úsměvem jsem mu podala ruku, kterou ihned silně stiskl a potřásl mi s ní. Jeho dlaň byla studená a hebká.

"Těší mě, Lucindo. Mé jméno je Oswald Cobblepot."

"Hezké jméno. Oswald, takové netradiční."

Škleb na jeho tváři se ještě více rozšířil. Divím se, že to ještě šlo. Byl tak podivně děsivý.

"Děkuji."

"Jak vám odčiním ten oblek? Víte, nejsem jindy tak nešikovná, ale jsem po velmi dlouhé době zpět ve městě a trošku jsem se zamyslela."

"Jak říkám, nic se nestalo, ale pokud na tom trváte. Můžeme si spolu dát kvalitní kávu z kavárny kousek odtud a můžete mi povyprávět o tom, jak se vám v Gothamu líbí."

"Omlouvám se, ale já… nemám čas." Škleb z jeho tváře zmizel. Kdepak, nečekej, že ti hned padnu kolem krku. Zrovna tobě, sám víš, že by to bylo podezřelé. A navíc, nejsem lehká holka. Dočkáš se.

"To je… škoda," zněla jeho strohá odpověď s neskrývaným zklamáním.

"Ale no… pokud… je mi to trapné, ale dám vám svoje číslo, dobře? Domluvíme se na jindy?"

Kdybych to nedělala pro Jima, litovala bych svých slov, protože se ten děsivý škleb znovu objevil na jeho tváři. Pomalu jsem sáhla do kabelky a podala mu svou vizitku. Lucinda Carlisle, finanční poradce. Ihned jsem poznala, že ho to zaujalo. Jistě, musím být pro tebe zajímavá a jak toho jinak dosáhnout než přes peníze?

"Děkuji. Budu se těšit."

"Já také. Tak se zatím mějte, Oswalde." Opět jsem nasadila svůj falešný úsměv a dál pokračovala ve své cestě. Můj šarm pořád funguje. Úkol začíná.