Tučňákova důvěra - 2. kapitola
Lucinda informuje Jima o průběhu akce, přemýšlí o Oswaldovi a nakonec se dozvíme, jakou změnu musela pro akci "Tučňák" podstoupit. Předem děkuji za komentáře.
Jima jsem informovala ihned, jak jsem dorazila do mého bytu. Byl z vývoje mého odpoledne nadšený, ale zároveň se o mě bál. Dokonce se několikrát snažil celou akci odvolat, protože to prý byl špatný a především pro mne nebezpečný nápad, ale jelikož mám pro strach uděláno a nebezpečí je mé druhé jméno, nedokázal mi to vymluvit a akce s krycím jménem "Tučňák" dostala zelenou.
Bylo to prosté. Získat si Tučňákovu důvěru, mít ho pod kontrolou a průběžně Jimovi posílat informace o jeho práci, pohybech a schůzkách. A kdo jiný by tohle dokázal zvládnout než žena? Nenápadná, oddaná a zamilovaná žena, která si dokáže Oswalda omotat okolo prstu a donutit ho, aby ji zasvětil do své "práce."
Jim si vzpomněl právě na mne, protože ať se mi to nelehce přiznává, obtáčení kluků kolem prstu jsem na škole uměla a dokázala toho také patřičně využit ve svůj prospěch, alespoň tedy do třetího ročníku, než v mém životě nastal drsný zvrat o sto osmdesát stupňů a právě díky Jimovi, kterého jsem znala prakticky odmalička, jsem to dokázala překonat. Díky němu jsem získala novou chuť do života, díky němu jsem znovu dokázala žít a to mu do smrti nezapomenu. Proto do tohoto úkolu dám všechno, nezklamu ho.
Už od začátku mi bylo z Jimových informací jasné, že získat si Oswaldovu důvěru nebude lehké, zvláště pro mne. Žena jako já, podle Jimových slov kráska, bude vždy po boku muže, jako je Tučňák vypadat podezřele. Vždy jsem na svůj vzhled docela dbala. Mé špinavě blond vlasy jsem každé tři měsíce pečlivě barvila, aby byly pouze zářivě blond. Díky kurzům jsem ovládala alespoň základy správného a především dokonalého líčení, ale s tím byl teď konec. Vlasy jsem si barvit přestala a buď se vůbec nelíčila nebo jen tak jak se říká v "cuku letu". Drahé a především vzácné kousky z mého šatníku jsem pečlivě uložila do pytlů a vyměnila je za obyčejné džíny, mikiny, trička a halenky. Nevím proč, ale přišlo mi, že teď jsem to já, že jsem zase konečně přírodní. Jim dokonce vtipkoval, že vypadám ještě lépe než předtím a že bych měla jít dohola a vyholit si obočí, abych byla pro Tučňáka dostatečně atraktivní. Takhle prý budu vypadat jako žena bez vkusu na muže nebo strašně moc (samozřejmě ironicky) zamilovaná zlatokopka.
Se změnou vzhledu samozřejmě musí také přijít změna chování. Což pro mne bylo z celého úkolu asi nejtěžší. Vždy jsem byla průbojná a nebojím se přiznat, že i lehce panovačná. Prostě jsem vyžadovala, aby bylo vše po mém. Dokonalé, bez chybičky, ale na tom přece není nic špatného, každá žena (i když si to nepřiznáme) chce, aby byly věci dokonalé a podle ní. Teď jsem od toho musela opustit a chovat se trošku jako podivínka (kvůli Oswaldovi) a naivka (kvůli předstírané zamilovanosti), tedy chovat se tak alespoň navenek. Stejně si myslím, že kdybych byla své normální dominantní já, Oswalda by to možná zaujalo víc.
Po dlouhém hovoru s Jimem jsem si otevřela láhev červeného vína a dívala se z okna. Věděla jsem, že ještě dnes mě čeká ještě jeden hovor. Hovor s Oswaldem Cobblepotem.
Komentáře
Okomentovat