Tučňákova důvěra - 3. kapitola

Lucinda hodnotí Oswaldův profil, čeká ji náročná schůzka a nakonec zvláštní rozhodnutí. Ta holka to má ale těžké. :-)

Vím, že v Americe se na tykání a vykání nehraje, ale mě se to do příběhu zrovna hodilo, takže se omlouvám. :-D Za každý komentář nebo hodnocení budu moc vděčná.

---

Tučňák nezklamal. Ozval se ještě ten večer s nabídkou oběda zítra v poledne, ve vyhlášené restauraci, o které bylo už i za mého pobytu v Gothamu jasno, že se tam pouze nevaří dobré jídlo, ale probíhají tam také nelegální obchody všeho druhu. Žádný podnik v Gothamu už není tak úplně legální.

Nadšeně jsem s jeho nabídkou souhlasila. Co jiného mi asi taky zbývalo, že? Docela jsem si říkala, jestli je tak osamělý a zkouší každou příležitost jak se seznámit nebo jestli mu peníze zatemnily mozek a tak moc si věří a myslí si, že by o něj měla skutečný zájem. Nevím, jestli ho litovat nebo se mu smát.

O jeho machinacích a roli v mafiánském podsvětí jsem od Jima věděla skoro vše. Ale o něm samotném jsem nevěděla téměř nic. Měla jsem k dispozici pouze materiály od Jima, ze kterých jsem se dozvěděla, že má pouze matku, se kterou si je velmi blízký a že má vrozenou poruchu chůze, kvůli které právě vznikla jeho nenáviděná přezdívka. Tato skutečnost mi připadala docela smutná, protože posmívat se lidem s nějakým druhem postižení rozhodně není správné, i když se jedná o Oswalda Cobblepota. Proto pro mne bude od téhle doby Oswald.

S oblečení na oběd jsem si hlavu moc nelámala. Vzala jsem si bílé slim džíny, což byl v tomhle špinavém městě celkem risk, vzdušnou růžovou halenku a malou bílou kabelku. Když jsem se zkontrolovala v zrcadle, musela jsem se usmát. Tohle bylo moje nové "Oswaldovské" já.

Do restaurace jsem dorazila za pět minut dvanáct. Oswald už seděl u stolu a pročítal si jídelní lístek. Byl jím tak zaujatý, že si ani nevšiml mého příchodu. Pomalu jsem přišla ke stolu a odkašlala jsem si. Oswald ihned položil jídelní lístek, postavil se a usmál.

"Neruším?" zeptala jsem se s úsměvem.

"Ne, ne! Jenom jsem si četl lístek," koktal.

"Doufám, že nejdu pozdě."

"Ne, vlastně…" Podíval se na hodiny na protější zdi. "Vlastně jste tu o tři minuty dřív."

Přešel ke mně a podržel mi židli, abych se mohla posadit. Přemýšlela jsem, kdy mi tohle nějaký muž naposledy udělal. Dělá se to ještě vůbec? Není to ve světě rovného pohlaví přežitek? Neexistuje to jenom ve filmech?

Opět se vrátil na místo a přivolal číšníka. Objednala jsem si kolu a steak s hranolkami, čímž jsem na Oswaldově tváři vyvolala úsměv (stále je to škleb, ale už to tak nazývat nebudu), asi čekal vodu a salát, ale taková já nejsem. Nikdy se nevzdám dobrého jídla, i když za něj pak neplatím pouze penězi, ale hodinami cvičení. On si objednal to samé. Steaku nešlo odolat.

"Takže Gotham. Říkala jste, že jste po dlouhé době zpět ve městě."

"Ano. Narodila jsem se tady. Odešla jsem studovat do New Yorku, získala tam práci a už jsem tam zůstala. Ovšem po problémech s novým kolegou jsem dala výpověď a vrátila se zpátky."

Tohle byla úplná pravda. Opravdu jsem s Markem neboli mým novým kolegou měla takový malý problém, tedy spíše takovou malou aférku. Nějak se mi ale nezmínil o tom, že je ženatý a má dvě děti. Když jsem na to přišla, začal s obvyklým tématem manželské krize a rozvodu na spadnutí. Okamžitě jsem skončila jak s ním, tak s prací, která stejně nebyla pro mne, protože jsem finanční poradce a ne účetní. Za pár týdnů se mi ozval Jim a jeho nabídka přišla právě vhod. Prodala jsem byt v New Yorku, koupila byt v Gothamu no a jsem tady.

"No a jaký máte názor na Gotham?"

"Upřímně? Hrozný," zasmála jsem se. "Hned jak jsem se vrátila, vzpomněla jsem si na důvody, proč jsem před lety odešla. Ale chci mu dát druhou šanci. Nejprve si ale především musím najít nějakou práci."

"Myslím, že ve svém oboru nebudete mít problém. Finanční poradce najde uplatnění téměř v každé firmě."

"No, uvidíme," řekla jsem s úsměvem.

Číšník nám právě donesl jídlo. Po prvním soustu jsem měla pocit, že jsem v nebi. Možná se tenhle podnik nezabývá úplně legálními věcmi, ale to jídlo! To jídlo je vynikající. Lepší steak jsem ještě nikdy nejedla a to jsem tolik let bydlela v New Yorku. Slastně jsem přivřela oči a vložila do úst další sousto. Oswald mě pobaveně sledoval. Usmála jsem se a sklopila pohled do talíře. Což jsem neměla dělat, protože jsem viděla, jak ten výborný steak z mého talíře pomalu a jistě mizí. Bude vadit, když si dám ještě jeden?

"Výborný, že?" ozval se Oswald a vytrhl mě tak z mé steakové letargie.

"Výborný je slabé slovo."

Tiše se zasmál. "Proto jsem tuhle restauraci vybral. Nebylo lehké tu sehnat rezervaci, ale mám vlivné přátele. "

"Jsem ti za to opravdu vděčná."

Až po chvíli mi došlo, že jsem mu tykla. Jemu to došlo zřejmě hned, protože se široce usmál. Přešel to ale bez poznámky. Náš rozhovor se dále stočil k tématu město. Oswald mi vyprávěl o tom, co se změnilo a co je ve městě nového. Také mi párkrát zatykal, ale nevadilo mi to. Řekl mi i o Waynových. Věděla jsem to už od Jima. Malého Bruce mi bylo tak líto, moc dobře vím, jak se musí cítit. On to máš ještě o to těžší, protože je to Bruce Wayne. Chlapec s obrovským zármutkem a velkou zodpovědností.

Po jídle mi Oswald nabídl, že mi jeho řidič odveze domů, ale já si stále nebyla jistá, jestli mu chci ukázat, kde bydlím. Nepochybovala jsem o tom, že by si to dokázal zjistit, nebo že už to možná dokonce udělal, ale zatím jsem si chtěla hrát na slečnu tajemnou. Zdvořile jsem tedy odmítla.

Před restaurací se mi povedlo chytit taxíka.

"Díky za oběd," řekla jsem a usmála se.

"Já děkuju tobě, že jsi přišla."

"Ale to je samozřejmost, když mě někdo pozve, přijdu."

"Žádná nikdy nepřišla," řekl tiše.

Po jeho slovech a hlavně díky tónu, kterým je vyslovil, mě píchlo u srdce. V tu chvíli mi ho bylo líto. Teď jsem konečně dostala odpověď na mou otázku. Nevěří si, je osamělý. Rozmýšlela jsem se, jestli to udělat nebo ne, ale přišlo mi to jako dobrý nápad. Lehce jsem ho políbila na tvář a nastoupila do taxíku. Ještě než se taxík rozjel, ukázala jsem mu jasné gesto: "Zavolej."