Kdo je Bucky? 3. část - Becca/Bucky Barnes

Konečně jsem to dopsala! Je to taková kýčovitá lovestory, že to snad ani není možné! :-D Jsem ale ráda, že alespoň tuhle povídku si můžu odepsat ze seznamu nedokončených. Dopisovala jsem ji po večerech, protože po shlédnutí GHOULa, což bylo v pátek, stále nemůžu spát. Neustále se otačím a koukám do zrcadla. Mě nikdy žádný horor nerozházel, až přišel tenhle, ale možná je to tím, že jsem na něm byla v kině a seděla řadu od reproduktorů. :-D A taky mám zase po několika měsících angínu a to ke spánku taky nepřidá. :-D

Takže, doufám, že se vám ten konec bude alespoň trošku líbit.

Opět pro Listred, protože díky mě se určitě naučila, že kdo si počká, ten se dočká. :-D A taky protože prostě Bucky! :-D

Taková malá vsuvka: Zase jsem si po X letech začala kupovat Kinder vajíčka! :-D Protože jsou v nich Tučňáci z Madagaskaru (pro mě slovo tučňák znamená prostě Oswalda :-D ) a neměla jsem ještě ani jednoho! Dávaj tam vůbec ještě ty hlavní hračky?! :-D

---

Když jsem se probrala, rozhlížela jsem se kolem. Můj pohled byl rozmazaný a vše se se mnou točilo, díky tepání ve spáncích, jsem usoudila, že jsem schytala pořádnou ránu do hlavy, což si vůbec nepamatuji. Poslední bodem mé paměti je Buckyho tělo na mém.

Když jsem se už trošku zkoordinovala, zjistila jsem, že ležím na provizorním lůžku v tmavé místnosti s ocelovými dveřmi, a také to, že kousek ode mne sedí se sklopenou hlavou Steve.

"Steve," zasípala jsem tiše. Vůbec jsem svůj hlas nepoznávala. Byl tak chraplavý a slabý. Já přece nejsem slabá.

"Becco!" Vyjekl Kapitán Amerika a vyskočil na nohy. "Jsi v pořádku?! Nedokázal jsem tě probrat, myslel jsem, že…"

"Jsem v pořádku, jenom mně trosku bolí hlava."

Steve si ke mně opatrně klekl. Chvíli se na mne díval a poté mi pomalu odhrnul pramen vlasů z obličeje. "Nedivím se." Se Stevovou pomoci jsem se pomalu posadila.

"Co se vlastně stalo?"

"Hydra. Hydra se stala. Buď Buckyho sledovali nebo v sobě měl nějaké sledovací zařízení, na tom nezáleží, prostě nás nějak našli. Vtrhli na expozici a začali střílet, Bucky tě strhnul stranou, ale nedopadlo to přesně podle plánu. Hlavou si spadla přímo na stolek s letáky. Pokoušel jsem se o odpor, Bucky mi pomáhal, ale nešlo to, bylo jich kolem třiceti. Viděl jsem, jak tě táhnou pryč, chtěl jsem ti pomoc, nedával jsem pozor a… něco mi píchli, ihned jsem šel k zemi. Pobudil jsem se až tady a viděl jsem tebe a…jsem tak rád, že jsi v pořádku," dokončil Steve svůj monolog a objal mě.

Objetí jsem mu co nejsilněji opětovala. Je smutné, že musí přijít taková událost, abychom si se Stevem byli blíž. Je smutné, že až při takové události si uvědomíte, že láska a přátelství je to nejdůležitější co ve svém životě máte. Je smutné, že lidé si to neuvědomí dřív.

"Steve, to je v pohodě, dostali jsme se i z horších věcí pamatuješ?"

Steve me pustil a přikývl. "Loki, mimozemšťané, Stark."

Po Stevově posledním slově jsem se musela pousmát. Steve, Tony a jejich hašteření. To bylo legendární.

"Steve, takže nevíš co… co je s Buckym?"

"Ne, nevím a to je to, co mě v tuhle chvíli děsí nejvíc."

Povzdychla jsem si. "Měla bych ti říct, jak…"

"Nebudu teď řešit, co tady dělá a jak je to vůbec možné a jak přišel k tobě. Je mi jasné, že v tom má prsty Hydra a tebe se nechci ptát. Nejdůležitější pro mě je, že je tady a nenechám ho znovu odejít… zemřít."

"Takže? Jdeme na to?" pousmála jsem se a připravila jsem si ruku na plácnutí. Steve mi úsměv opětoval a dal si se mnou high five. Právě včas. Kovové dveře našeho vězení se právě otevřely.

Čtyři těžkooděnci nás vytáhli z cely a vedli nás spletí chodeb k cíli, kterým byly další mohutné ocelové dveře. Vhodili nás dovnitř, připoutali k trubkám a odešli. Posuvná vrata na druhém konci místnosti se začala otvírat. Do místnosti vešel ten podělanej zrádce Pierse a za ním v závěsu Bucky.

"Bucky!" zaječel Steve a lomcoval svými pouty.

"Nesnažte se, Rogersi, neposlouchá vás."

Bucky vypadal ještě hůř, než v muzeu, kde se o sobě a Stevovi dozvěděl pravdu. Vlasy měl slepené potem, prudce dýchal a z jeho očí přímo čišela bolest. Co mu to proboha udělali?!

"Bucky, to jsem já, Steve! Pamatuješ, kámo?" pokračoval dál Steve.

"Uklidni ho," sykl Pierce k Buckymu. Ten pouze lehce kývl. Přešel ke Stevovi a dal mu pěstí. Steve se lehce zakymácel, ale stále pokračoval ve svém monologu k Buckymu. Bucky ho znovu udeřil a pak obrátil svou pozornost na mě. Naše oči se setkaly. Já ty své doširoka otevřela, on ty své přimhouřil. Vztáhl ke mně svou kovovou paži, očekávala jsem ránu, ale chladný kov mou tvář pouze lehce pohladil. Poté Bucky doslova vyrval plynové trubky ze zdi a tím nás se Stevem osvobodil. Smrad plynu se začal rozléhat po místnosti.

"Běžte!" křikl a otočil se k Pierseovi.

"Ne, nenechám tě tady!"

"Vezmi ji a běžte."

Steve váhal, pak mě ale popadl za ruku a běželi jsme pryč. Neustále jsem se otáčela a čekala, kdy se k nám Bucky přidá. Dokonce jsem se chtěla Stevovi vytrhnout a běžet zpátky, ale držel mě pevně. Navíc jsme měli co dělat, abychom se vyhýbali kulkám, které přicházely z každé strany. Dokonce mám dojem, že mě jedna škrábla do stehna.

Vyběhli jsme se Stevem ven. Zjistili jsme, že se nacházíme v nějakém doku. Steve mě rychle zatáhl za jeden kontejner. Dívali jsme se na budovu před námi a čekali, kdy Bucky vyběhne. Nestalo se tak. Budova vybuchla. Jediné co jsem dokázala vnímat, byl Stevův srdceryvný výkřik a mé vlastní: "Néééé!"

Epilog nebo alternativní konec? :-D

"Tady je Becca a Bucky. Buď spíme, nebo to děláme a ani u jednoho nechceme být rušeni."

Bože! Jak tohle mohl Bucky vymyslet a jak jsem mohla být tak šílená, abych s ním ten záznamník dobrovolně namluvila?! Pomalu jsem otevřela své rozespalé oči a čekala jsem, kdo se ozve, i přesto, že jsem odpověď už dávno znala.

"Becco? Bucky? No ták! Já vím, že tam jste, zvedněte to, prosím! Jsem zoufalý. Jak jsem mohl souhlasit s tím, že budu bydlet u Starka? Vraťte se už domu, prosím! Mám dojem, že po mně Stark vyjel! Zvedněte to! Fajn! Jak chcete, až mě budete potřebovat tak tady pro vás nebudu!"

Steve naštvaně zavěsil a Bucky vedle mě vyprskl smíchy.

"Hej! Když jsi nespal, proč jsi to nezvedl?!" peskovala jsem ho s úsměvem a šťouchla ho loktem do boku.

"Na to samé se já mužů zeptat i já tebe," řekl vítězoslavně Bucky a obdařil mě širokým úsměvem.

"Fajn, fajn. Vzdávám se! Ale neměli bychom ho tak trápit."

"Já vím," povzdychl si Bucky, ale cukaly mu koutky. "Becco, myslíš, že po něm Stark fakt vyjel?"

"Ne… teda snad ne. Spíše si z něj zase dělal legraci. Znáš přece Steva."

"No, ale jeden nikdy neví. Kapitáne, ukažte mi, co máte pod dekou! A neodporujte mi, víte přece, že jsem Tony Stark!" zavrněl Bucky a jeho ruka putovala pod mé tričko.

Nemohla jsem jinak, než se začít nahlas smát. Tak moc jsem toho devadesátiletého blázna milovala.