Tučňákova důvěra - 7. kapitola

Lucinda pozná, že s Oswaldem si není radno zahrávat, on má přece vlivné přátelé. Tahle kapitola má podtitul Ryba k večeři, takže správně tušíte, že nás čeká další postava, kterou já ze srdce nesnáším. :-D

První série Gothamu skončila (tak si ho alespoň dopuju v povídce :-D) a já mám deprese a to nejen z toho. :-D Zkouška z práva se blíží. :-D

---

Zavolala jsem Oswaldovi nazpátek, tentokrát měl i on hlasovou schránku. Nechala jsem mu zprávu ve které jsem mu sladce sdělila, že se mi to dnes hodí a budu se moc těšit. Navrhla jsem tu samou restauraci jako minule a sraz kolem osmé hodiny. Když by se mu to nehodilo, ať mi klidně zavolá zpátky.

Večeře s Oswaldem bude zase rozptýlení. Budu se soustředit pouze na něj a ne na tátu a mámu. Vždycky se mi líbily ty poučky typu, aby člověk zapomněl na minulost. To přece nejde. Minulost je naší součástí a zbavit se ji je pěkná blbost. To by bylo jako přijít o kousek srdce.

Do večeře s Oswladem jsem měla ještě spoustu času. Dala jsem si tedy pořádnou sprchu a zalezla do postele, protože jsem potřebovala dohonit spánkový deficit. Vždy pro mě bylo težké zvykat si na nové prostředí a natož se v něm vyspat. Tedy ne, že by Gotham byl pro mě nový, ale tenhle poloprázdý byt rozhodně novým prostředím byl.

Nespala jsem moc dlouho, asi jenom čtyři hodiny. Musela jsem se na tu večeři pořádně připravit, abych mého společníka okouzlila. Stejně si myslím, že okouzlený je už dost. Alespoň jeho chování o tom svědčí.

Chvilku jsem stála před skříní, než jsem si vybrala krajkové bílé šaty. Skládaly se z bílé spodničky a vrchní vrstvy z bíle krajky. Tyto šaty, které mi sahaly pod kolena, patřily mezi mé oblíbené. Cítila jsem se v nich trošku princeznovsky. Make-up jsem zvolila kvůli mým šatům takový decentní a romantický. Nikdy jsem nebyla zvyklá malovat se příliš vyzývavě.

Hotová jsem byla ve čtvrt na osm. Nějak mi nedošlo, že mi to oblékání a líčení zabere spoustu času. Rychle jsem ze skříně vytáhla bílé psaníčko a přendala jsem do něj potřebné věci z mé kabelky. Ještě jsem si v koupelně zkontrolovala make-up a vyrazila jsem ke dveřím.

Když už jsem chytila kliku, někdo zazvonil. To mi ještě scházelo. Jestli budu mít zpoždění, Oswalda to nepotěší. Rychle jsem otevřela a přede dveřmi jsem uviděla culícího se Oswalda.

"Ahoj, Lucindo!" řekl vesele.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vůbec zmohla na slovo. "Jak… Jak jsi věděl, kde bydlím?" ptala jsem se překvapeně.

"Říkal jsem ti přece, že mám vlivné přátele."

V tu chvíli mi bylo jasné, že Jim měl opět pravdu, tohle není hra. On už ví, kde bydlím a nepochybuji, že mě dá sledovat, že napíchne mé telefony, že o mně bude vědět všechno. Nedivím se, že někdo jako on nechává své partnerky sledovat. Tím se nám to ale trošku komplikuje. Předávat zprávy Jimovi bude teď trošku obtížnější. Ale ne, nesmím být zase tolik paranoidní. Telefon mi snad nenapíchne. Navíc prý Jima považuje za přítele a já jsem jenom dávná kamarádka jeho přítele. Na tom není nic divného.

"Aha, pro tebe asi není nic složitého. Určitě dokážeš mnohem víc, než zjistit kde někdo bydlí. Třeba sehnat lístky na zápas, zajistit si vstup na klubů, no, dobré vědět. Asi tě budu využívat," řekla jsem a usmála se. Trošku odlehčit situaci neuškodí.

"Klidně mě využívej, nevadí mi to." Zasmál se. Ten jeho smích je tak podmanivě děsivý.

"Proč jsi vlastně tady. Rušíme to? Mohl jsi mi jenom zavolat. Nemusel jsi vážit cestu."

"Ne, ne, to ne. Neruší se to. Jenom jsem měl cestu kolem a nechtěl jsem, abys platila taxíka."

Cestu kolem, to určitě, pomyslela jsem si a pousmála se.

"To je od tebe milé, Oswalde. Tak… Můžeme vyrazit?"

"Jistě."

Zamkla jsem a přijala Oswaldovo nabízené rámě. Došli jsme k výtahu, ve kterém zavládlo trapné ticho. Oswald na mě zíral a usmíval se. Já v podstatě dělala to samé, akorát v mých očích nebylo to samé jako v Oswaldových. Chtíč.

Před domem na nás čekala limuzína. Oswald mi pomohl nastoupit a vyjeli jsme.

"Tak, jaký jsi měla den?"

Myslím, že nemá cenu lhát. "No, rozhodla jsem se, že si už konečně nakoupím nějaké nádobí. Takže jsem nakupovala a pak jsem potkala dávného známého. Docela vtipné. Gotham má tolik obyvatel a já na něj prostě narazím na rohu ulice."

"Jak se ten tvůj známý jmenuje? Třeba ho znám. Znám tu totiž hodně lidí."

"Edward Nygma."

Po vyslovení Edova jména se Oswaldův výraz změnil. Zamračil se a sevřel rty. A jéje, Eddie u něj asi nebude mít tu nejlepší pověst. Ukecánek jeden. Znepřátelit si Oswalda není dobré.

"Má rád hádanky, že?" zeptal se Oswald po chvíli.

"Jo, to bude on. Hele, pokud ti řekl nebo udělal něco nevhodného, tak mi věř, že to tak nemyslel, vždycky byl takový." Oswald se jenom pousmál a do konce cesty jsme už moc nemluvili. Sakra, Eddie, ty idiote!

V restauraci jsme už měli připravený stůl. Oswald mi gentlemansky odsunul židli a já se s úsměvem posadila. Poté si sedl naproti mě. Zrovna jsme chystali si objednat.

"Ale, ale, Tučňáku, našel sis novou kamarádku?" ozval se za mnou ženský hlas. Fish Mooney.