Vize mé budoucnosti - 4. kapitola

Ella je frustrovaná, Tony hýká smíchy a Vision? Je vlastně funkční?

---

Když jsem se ráno probudila, budík hlásil devět hodin. Tak dobře jsem se už dlouho nevyspala, to možná bude tou skvělou a hlavně drahou matrací. Spokojeně jsem se protáhla a zívla.

"Omlouvám se za ten včerejšek."

Rychle jsem se posadila. Vision seděl na křesle naproti mé postele. Mžourala jsem očima, jestli se mi to nezdá. Určitě se mi to zdá, co by tady sakra dělal? Rád pozoruje lidi, když spí? To by bylo děsivé.

"Nezdá se vám to, slečno Scottová."

Reflexivně jsem si přitáhla peřinu blíže k tělu a zase jsem na něj inteligentně zírala.

"Ten včerejší večer jsem se choval nevhodně. Omlouvám se za to."

"Nic se nestalo. Vlastně… Jsem ti za to vděčná. Tak dobře jsem se už dlouho nevyspala, ale neříkej to Tonymu. Zase by se chvástal."

Vision s úsměvem přikývl. "Slibuji. Tohle vám posílá." Ukázal rukou na oblečení, které leželo na stolku vedle křesla. Modlila jsem se, ať je to něco normálního a ne Starkovského. Ještě teď si pamatuju, jak to dopadlo, když jsem jednou do práce přišla v minisukni. Kapitána to jaksi pohoršilo a od té doby se v oblékání hlídám. Doufám, že to Tony respektuje. Stejně je ten Kapitán suchar! Proč by vědkyně nemohla být sexy?!

"Díky."

Váhala jsem, ale pak jsem pomalu vstala z postele. Prošla jsem kolem Visona, sebrala jsem oblečení a zavřela se v koupelně. Vrhla jsem se na ranní hygienu a pak na oblékání. Tony to naštěstí pochopil a nechal mi poslat černé kalhoty, červený top a modré sáčko. K černému krajovému prádlu jsem se raději nevyjadřovala. Jak proboha mohl odhadnout moji velikost?!

Vyšla jsem z koupelny. Vision už tam nebyl. Všimla jsem si pootevřených dveří na balkón. Odhrnula jsem závěs. Vision stál u zábradlí a díval se na New York. Měla jsem možnost si ho detailně prohlédnout. Občas jsem si říkala, jak by asi Jarvis vypadal jako chlap. Rozhodně jsem si ho nepředstavovala červeného, ale jinak… Docela mé představy splňoval. Dát mu něco upnutého jako nosí Kapitán a byla bych spokojená. Jestli pak je všude funkční? Sakra! Jsem jetá! Úplně vypatlaná! Sexuálně frustrovaná.

"Měla byste jít na snídani, slečno Scottová," řekl najednou a zmizel, prostě najednou byl fuč.

Dala jsem na jeho radu a vydala se do jídelny. Tony seděl společně a Brucem žhavě diskutovali o tom kovu. Věděla jsem, že Tony ho už chce použit jako příměs do svého nového obleku, ale Bruce mu to zatím nedoporučoval a já raději taky ne, nevíte co je to zač a jak se to zachová. Dá se říct, že si to žije vlastním životem.

"Zdravím, Ello," řekl Bruce vesele, když si mě konečně všiml.

"Hele, nazdar. Jak se ti spalo?"

"Dobré ráno, Bruci. A ty mlč, Tony! Proč jsi za mnou poslal Visiona, aby mě donutil tu zůstat?"

"Hej, hej. Já nikoho neposlal, sám se nabídl, že tě půjde zkontrolovat a když budeš chtít, tak tě dostane domů."

"Cože? Ale on… Vydíral mě! Donutil mě tady zůstat, že prý mě jinak dopraví domů po svém a ty víš, jak nesnáším létání!"

"Vydíral? To fakt ne. To se pleteš. Nebo to jedině byla chyba v jeho programu."

"Programu? Nech už to bejt. Mám hlad, a když se nenajím, stane se ze mě Hulk."

Bruce se lehce pousmál a usrkl kávy. Sedla jsem si vedle Tonyho a ukradla mu z ruky koblihu. Chtěl protestovat, ale když si všiml mého pohledu, sklopil uši a vzal si jinou. S výčitkami jsem snědla dvě koblihy a vypila šálek kávy. V hlavě mi pořád hryzala jedna idiotská otázka a já se držela, abych se na ni Tonyho opravdu nezeptala. Nedalo mi to.

"Tony, já… Hele, jak je to s Visionem? Je… Funkční? Jako plně funkční? Myslím jako člověk."

Tony na mě nechápavě zíral. Bruce, který ihned pochopil, vyprskl kávu a začal se dusit. Když zklidnil svůj dech, omluvil se a pomalu se klidil pryč.

"Jak jako myslíš… Ah, sakra! Ello!"

Tony už zřejmě taky pochopil. Zrudla jsem a pomalu jsem se sunula po židli k zemi.

"Jen mě to prostě z vědeckého hlediska zajímá!" pokoušela jsem se bránit.

"Aha, tak z vědeckého hlediska. Abych řekl pravdu, nikdy jsem to nezjišťoval, ale můžu se ho na to zeptat!"

"Ne!" vyjekla jsem a Tony se začal hlasitě smát. Rychle jsem se zvedla ze židle a radši mizela.

"Já ti to zjistím, Ello!" zakřičel za mnou Tony a já přidala do kroku.

Sjela jsem za Brucem do laboratoře. Bruce na mě okatě zíral a chystal se něco říct.

"Ticho," zavrčela jsem a dala se do práce.