Vize mé budoucnosti - 5. kapitola

Někdy není dobré zahrávat si s něčím, co úplně neznáme. Ella se o tom přesvědčí na vlastní kůži. Ještěže má kolem sebe tak svělé přátele.

---

V tichosti jsme s Brucem testovali ten nový kov, ale k ničemu novému jsme nepřišli. Ten kov byl prostě nestabilní, a kdyby si ho Tony chtěl přidat do materiálu na nový oblek, mohl by se taky vymknout kontrole a ublížit mu, tohle jsme s Brucem opravdu nechtěli riskovat.

V poledne jsme si dali malou přestávku na oběd. Seděla jsem v kuchyni a spokojeně jedla ovocný salát, který mi Moula připravil. Ten robot je zlatíčko. Bruce si ukořistil jablko a šel za Tonym. Ten chlápek toho vážně moc nesní. Já si u Tonyho vždycky dělám hody a nestydím se za to, no možná trošku jo. Mé oblíbené džíny už nedopnu.

"Slečno Scottová," ozval se za mnou Vision a já se začala dusit kouskem jahody. Začala jsem kašlat a snažila jsem se bouchnout do zad. Vision se rukou lehce dotkl mých zad a bylo po dušení. Docela by mě zajímalo, co všechno má tenhle nadčlověk za schopnosti.

"Téměř každé naše setkání je pro vás zdraví nebezpečné."

"Jo, když nedostanu infarkt, tak se udusím," řekla jsem tiše. Můj hlas ještě nebyl můj hlas. Napila jsem se vody a odkašlala si.

"Věřte mi, opravdu to nedělám schválně."

"Věřím ti." I když zase tak úplně ne. Připadá mi, že se mým leknutím vždycky baví. Parchant!

"Mluvil jsem s Tonym."

Udělala jsem chybu, když jsem vidličkou nabrala kousek pomeranče a vložila ho do úst. Začala jsem se opět dusit. Sakra! Co mu ten idiot nakecal?! Neptal se ho na... Ne, to by neudělal! Vision opět položil ruku na má záda a já opět mohla v klidu dýchat.

"O... Opravdu? A co… Co ti řekl?"

"Řekl, že vám a doktoru Bannerovi mám dělat společnost a pomoci vám s tím kovem."

To, jak mi spadnul kámen za srdce, muselo být slyšet až na Asgardu. Ti Avengers mě jednou zabijou. Obvzláště ten ďábel jménem Tony Stark.

"To je, dobře. Tak… Můžeme vyrazit."

Uklidila jsem nádobí do dřezu a Moula se dal do mytí. Cestou z kuchyně nás s Visionem provázely zvuky tříštícího se skla. Tony nebude mít radost. Chudák Moula.

Bruce už byl v laboratoři. Seděl u stolu a vedle ruky měl položený okolek od jablka. Možná, že ten chlap je milý, hodný, roztomilý a má v sobě tu sladkou zelenou příšerku, kterou miluju, ale jinak je to prase.

"Bruci," povzdechla se jsi.

"Jo, jo, jsem bordelář." Líbilo se mi, jak hned věděl, o co se jedná. Rychle hodil nepořádek ze stolu do koše a usmál se. "Visione, jsem rád, že jsi tady."

Ts! To nad mou přítomností se tak nerozplývá. Budu si s ním o tom muset promluvit. Nějak mi tu zdivočel, zatím co jsem byla v Německu.

"Podíváme se na to, doktore," řekl Vision a společně se s Brucem vydali ke stolu, kde jsme měli vzorky. Šla jsem za nimi.

Naklonili jsme nad dvoukilovou kovovou koulí. Přísahala bych, že se s tou koulí začalo něco dít. Jako bych zahlédla pohyb. Vision ke kovu pomalu vztáhnul ruku. Z koule najednou vystřelil pás kovu a obtočil se mi kolem krku. Kov se začal utahovat. Rychle jsem po pásu kolem mého krku sáhla a snažila se ho odtáhnout. Nešlo to. Začala jsem lapat po dechu. Vision se snažil mi pomoci. I se svou sílou byl na kov krátký. Bruce jenom bezmocně přihlížel. Najednou se změnil v Hulka. Odstrčil Visiona a snažil se mi pomoci. Tahal za kov kolem mého krku a ten trošku povolil. Rychle jsem se nadechla, ale kov se opět vrátil na své místo. Padla jsem na kolena.

"Pozor!" vykřikl Vision. Hulk zaječel, ale uhnul. "Věřte mi. Pokuste se nehýbat, slečno Scottová."

Tobě se to řekne, pomyslela jsem si, ale lehce jsem kývla. Z Visionova čela, tedy přesněji ze žlutého bodu na jeho čele vytryskl proud světla. Dopadl přímo na kov na mém krku. Ozval se podivný pisklavý zvuk a pás z mého krku začal pomalu mizet. Vrátil se zpět do tvaru koule. Hulk naštvaně mrštil stolem se vzorky na druhý konec laboratoře.

Já, stále na kolenou, jsem se snažila dostat do svých plic vzduch. Vision mi pomohl se zvednout a přivinul mě do svého náručí.

"Díky. Díky vám oběma," zasípala jsem a nastavila k Hulkovi ruku. Lehce mou dlaň pohladil a zařval. Za pár chvil před námi ležel polonahý Bruce.

"Pane bože, Ello! Jsi v pořádku? Co to sakra bylo?!" panikařil a lehce se dotkl mého krku. Sykla jsem bolestí.

"Jsem, opravdu a fakt netuším, co to bylo."

"Postarejte se o slečnu Scottovou, prosím. Jdu pro Tonyho," řekl Vision, opatrně mě pustil a byl pryč. Pomalu jsem se posadila na židli. Bruce mě pohladil po vlasech a já začala vzlykat. Sakra!