Vize mé budoucnosti - 7.kapitola

Tým se vrátil! Nataša je vřelá, Sam a Rhodey v pohodě a Steve je Steve. Nebyla by to naše Ella, aby si ho trošku nevychutnala.

Po dlouhé době je tu další kapitola. Moc vás prosím o komentáře.

---

Náš seriálový maraton byl přerušen příjezdem ostatních Avengerů. Tedy zbytku ostatních Avengerů. Clint si dal pohov a je u své rodiny a můj oblíbenec Thor si vrátil na Asgard. Teď už tu asi nebude taková legrace. Ještě teď si vzpomínám, jak Tony zuřil, když mu Thor zničil jeho Wii.

Sjeli jsme dolů do haly. Dovnitř právě vběhl Rhodey, skočil na gauč, položil nohy na stůl a spokojeně vydechl. Následoval ho Sam, který ho napodobil. Stůl pod vahou jejich nohou zavrzal. Ti chlapy jsou nemožní.

"Nazdar! Konečně jsme doma, brácho!"

"Hej, vy neandrtálci! Ten stůl stál víc, než si dovedete představit!" zanadával Tony a smetl jejich nohy ze stolu.

Po chvíli se ve dveřích objevil Steve. Sjel celou místnost pohledem, kývl na Tonyho a zadíval se na mě. Je takovým veřejným tajemstvím, že jsem mu moc k srdci nepřirostla, ale to on mě taky ne. Chvíli sjížděl pohledem můj zjev, vím, musela jsem vypadat příšerně. Drze jsem se usmála a Steve se šel raději věnovat hovoru s Brucem a Visionem.

Jako poslední vešla Nataša. Jako vždy byla zamračená, ale když zahlédla Bruce, lehce se pousmála. Hodila svoji tašku na stůl a ten opět zaprotestoval.

!Vy ignoranti! Já se na to můžu vykašlat!" vyjekl Tony a raději se ztratil.

"Ten chlap je na svůj nábytek strašně citlivej, to už bys za ty roky měla vědět, Natašo! Navíc ten stůl stál více…"

"Než si dokážu představit," dokončila Nataša. "Co se ti sakra stalo?" zeptala se a lehce mě objala.

"Pak vám to všem řekneme," řekla jsem prostě.

"Fajn. Opravdu tě moc ráda vidím."

Z počátku jsem si o Nataše myslela, že je… nevím… zlá, nespolečenská a odtažitá, ale stačilo pouhých pár týdnů a staly se z nás skvělé kamarádky. Nataša mě naučila, že nemám soudit knihu podle obalu, ale hlavně mě naučila, že i když je vaše minulost ne zrovna hezká, dá se jít dál. Nezapomenout, ale prostě jít dál. Ze všech Avengerů jsem právě ji měla nejradši, tedy samozřejmě až po Hulkovi!

"Já tebe ne, přebralas mi Hulka, to se nedělá."

"Přebrala jsem ti Bruce, s Hulkem na tom ještě pracujeme."

"Jo, doporučuji ti jógu, prý posiluje pánev," řekla jsem a snažila se tvářit vědecky vážně. Nataša mou narážku po chvíli pochopila a plácla mě po rameni.

"Jsi blbá!"

"Dělám to pro tvoje dobro, holka," řekla jsem a rychle uhnula. Natašiny rány bolí, i když jsou jen tak z legrace.

Tony se vrátil zpátky na scénu. V ruce měl skleničku vodky na posilněnou a zamířil rovnou ke Stevovi. A jéje.

"Kdes nechal čarodějku? Neříkej, že vám zdrhla."

Steve se povzdychl. "Ne, neutekla nám. Jenom si zašla na hřbitov. Večer dorazí. A být tebou radši ji moc neprovokuji, stále ti neodpustila."

Tony jen stroze kývl, zhluboka se napil a radši odešel. Tohle spolu budeme muset ještě probrat. Mám ale pocit, že to nějakou souvisí s Tonyho zbrojařskou minulostí.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou vedle mne stál Steve. Viděla jsem, jak se snaží začít rozhovor, ale neví jak. Váhala jsem, jestli ho nechat dál tápat nebo mu pomoct tím, že začnu sama. Ne, že bych ho nechtěla trošku potrápit, ale to ticho, které mezi námi panovalo, mně jako ukecanému člověku, přišlo nesnesitelné.

"Vítejte zpátky," řekla jsem a široce jsem se usmála.

"Díky."

Jo, Steve mi vždy odpovídal jednou větou. Jednou větou obvykle o jednom slově. Je to trouba.

"No… Jaké to bylo? Bojovat s robotem jako byl Ultron muselo být… Vzrušující." Vážné jsem řekla vzrušující? Co je na tom proboha vzrušujícího?!

"Nevidím na tom nic… vzrušujícího," načepýřil se. "A co se dělo tady?"

"No, zkoumali jsme ten kov." Přejela jsem si lehce po krku a Steve se zamračil. "Nebylo to nic hezkýho, to ti povím a pak jsme koukali na Hru o trůny, jo a taky jsme probírali, jestli je Vision plně funkční."

"Jak jako to myslíš, jestli je plně funkční?"

"No… Jako chlap."

Steve lehce zrudnul a narovnal se. "Nic se tu nezměnilo," řekl pohoršeně a odešel. No, alespoň mou narážku pochopil. Třeba to zase nebude až takovej panic, jak si všichni myslíme.