Tučňákova důvěra 15. kapitola

Po hóódně dlouhé době se hlásím s novou kapitolou. Ani nevím, jestli to ještě někdo čte, ale já měla po událostech v seriálu Gotham zase chuť něco napsat. :) Jak vidíte, žiju, ale píšu BP, tedy snažím se psát a navíc jsem měla náročný semestr s těžkými zkouškami a navíc ještě týden praxi, opravdu toho bylo hodně a já neměla čas a náladu absolutně na nic. Výjimečně něco přidávám, protože mám už zkoušky hotové, ale zase se odmlčím, protože se rychlostí blesku řídí další a už poslední semestr mého bakalářského studia. Doufám, že pak už přestanu blogy zanedbávat a opět budu aktivní. :)

Varování: Kapitola je taková o ničem, ale jsem ráda, že jsem se k ní dokopala. :D

---

Jerome se na mě zvláštně podíval a svou ruku odtáhl. Poté nervózně klepal nohou o podlahu a už nepromluvil. Jen prostě, zíral do prázdna a klepal pravou nohou. Já jsem ho letmo pozorovala a obávala jsem se momentu, kdy mi u dveří zazvoní poslíček s pizzou, protože mi bylo jasné, že jeho život je v mých rukách. Nesmím na sobě dát nic znát, musím se chovat přirozené, usmívat se, dát dýško, klidně i přemrštěné, a hlavně ho vypakovat co nejrychleji, protože Jerome je nevyzpytatelný. Je to nevyzpytatelná narušena osoba se zabijáckými sklony a to jenom díky špatné výchově a špatnému prostředí, ve kterém vyrůstal. Jaký by asi byl, kdyby se o něj matka starala? Kdyby mu dala to, co kluk v jeho věku potřeboval? Byl by třeba budoucí fotbalová hvězda ze střední školy, budoucí právník, policista?

Z přemýšlení mě vytrhl zvonek. Polekaně jsem vyskočila z gauče. Jerome vstal také a opět mi přiložil ke krku nůž.

"Hezky v klidu, Luci, jasný? Hezky v klidu," šeptal mi do ucha a usmíval se.

Kývla jsem, Jerome stáhnul svůj nůž a pomalu jsme šli do předsíně, kde jsem si vzala peněženku a pootevřela jsem dveře. Jerome stal vedle mě, plně skrytý za dveřmi a držel mi na boku nůž, který mě nepříjemně studil i přes oblečení.

"Dobrý večer, madam, vaše pizza je tady," řekl mi s úsměvem kluk Jeromova věku. Sakra.

Pokusila jsem se o úsměv. "Dobrý večer, kolik to bude?"

"15 dolarů, madam." Byl tak neskutečně milý, usměvavý a jeho život pravě visel na vlásku.

Vyndala jsem z peněženky 20 dolarů a rychle mu je podala. "To je dobré, díky."

Jeho obličej opět rozzářil úsměv. "Moc vám děkuju! Tady to je."

Podal mi krabice, popřál dobrou chuť a hezky večer a zmizel. Zavřela jsem dveře a hlasitě si oddechla. Jerome už mě tlačil do kuchyně, vytrhl mi krabice z ruky, posadil se a otevřel krabici se sýrovou pizzou.

"Ts! Sýrová, proč to kupuješ? To je pro holky!" zasmál se, odstrčil krabici a konečně se dočkal svoji extra pálivé.

Posadila jsem se naproti němu a vzala jsem si kousek svoji pizzy.

"Pokud sis nevšiml, tak já holka jsem," poznamenala jsem.

"Toho jsem si všimnul, to mi věř, ale spíš bych řekl, že jsi pořádná ženská, holka už dávno ne!" zavtipkoval a opět se začal smát.

"Pokud ti vadí můj věk, tak jsi měl přepadnout nějakou roztleskávačku."

"Těch jsem mel celej autobus!" zachechtal se a málem mu zaskočila pizza. Škodolibě jsem se pousmála. "A nevadí mi tvůj věk, Luci, líbí se mi, že už nejsi holka. Pořádnou ženskou jsem ještě neměl."

Lehce jsem se zamračila a odložila kousek pizzy zpět do krabice. Takové narážky opravdu nesnáším a to od kohokoliv. "A ani mít nebudeš. Docela bych si i divila, kdybys měl vůbec někdy někoho."

Jo, byla jsem drzá a kousavá, jak už jsem ale říkala, taková jsem, upřímnost nade vše, ale také jsem říkala, že jsou situace, kde se to nehodí, jako třeba teď, při rozhovoru se šíleným psychopatem ve vaší kuchyni. Přesto jsem se troufale podívala do jeho očí a čekala jsem na jeho reakci. Bud mě zabije, nebo se začne smát, tak moc jsem se modlila za to druhé.

Jerome se zamračil, cuklo mu v levém oku, odložil pizzu a propaloval mě pohledem. Asi po deseti dlouhých vteřinách nepříjemného upřeného pohledu na mou tvář, se najednou začal chechtat, hlasitě, šíleně, čímž mi naháněl husí kůži.

"Jsi dobrá, fakt moc dobrá. Sakra odvážná a drzá, to se mi líbí." Opět se chopil pizzy a pokračoval v jídle.

Jo, jo, to jsem. Jsem dobrá. Jsem mrcha, manipulátorka, lhářka, lehce narušena, ale jsem, prostě dobrá.