Vize mé budoucnosti - 8. kapitola

Ano, nevidíte špatně. :D Napsala jsem další VMB a TD je rozepsaná a vidím to na příští týden. Sice to tu už stejně nikdo nečte, ale já má dobrý pocit z toho, že něco vůbec zveřejním. :D

Máme tu poradu o živém kovu a taky si probereme bezchybnost Kapitána Ameriky.

---

Krátce po příjezdu týmu se Tony rozhodl, že v zasedačce uspořádá takovou neformální schůzi, kde chtěl ostatní seznámit s tím, na co jsme s Brucem přišli a taky co poté následovalo. Nebyla jsem z toho příliš nadšená, protože jsem věděla, že se stanu jedním z témat diskuze a já přímo nesnášela, když se pozornost lidi přesunula na mě a navíc... Tohle jsou Avengers.

Asi za dvacet minut jsem šla do zasedačky, kde už byli všichni, kromě Tonyho. Ten si dal ještě deset minut na čas a poté pompézně přišel s plechovkou Coca Coly a kouskem pizzy v ruce. Když pizzu dojedl, oprášil si ruce a dal se do řeči.

"Tákže... Zkoumali jsme ten kov, teda spíš Ella s Brucem. No a ten kov jaksi ožil a málem Ellu zaškrtil. Jen tak tak ji Hulk s Visionem zachránili. Ten kov se pak musel zničit, nešlo to jinak."

"Udělali jste dobře, Starku. Pokud byl ten kov nebezpečný, je dobré, že jste ho zničili," chopil se slova Kapitán a lehce na Tonyho kývl.

"Jsi v pořádku?" zeptala se tiše Nataša. Oči všech v místnosti se samozřejmě stočily na mě.

"Jo, v pohodě. Ale nebýt Hulka, Visiona a potom i Bruce, dopadlo by to hůř."

Steve mě propaloval pohledem, a nakonec se opět vrátil pohledem k Tonymu. "Měli bychom si promluvit o škodách a obětech v Sokovii."

Tony náhle ztuhnul. "Postarám se o to," řekl chladně a upil z plechovky.

"Ale..."

"Řekl jsem, že se o to postarám a tečka! Konec porady."

Než jsme se nadáli, byl Tony pryč. Bylo mi ho strašně líto. Ačkoliv se navenek pořád tváří, jako že má vše na háku, uvnitř trpí. A je takové nepsané pravidlo, že lide, kteří se neumí podělit o své trápení, trpí o to hůř. Tonyho musel sžírat obrovský pocit viny a Kapitán a ty jeho čestné silácké řeči mu to vůbec neusnadňovaly.

Ostatní pomalu následovali Tonyho příkladu a odcházeli do svých pokojů. Steve odcházel jako poslední a já využila příležitosti.

"Udělal jsi někdy chybu?"

"Cože?" zeptal se nechápavě a otočil se na mě.

"Ptám se, jestli jsi někdy v životě udělal chybu. Nějakou pořádnou, takovou, na kterou nikdy nezapomeneš a budeš si ji pořad připomínat?"

Steve se na mě díval a mlčel.

"Takže asi zjevně ne. Jsi dokonalej. Jsi někdo, kdo chyby nedělá, že jo?"

"Kam tím míříš, Ello?"

"Kam tím mířím? Mířím k tomu, jak se chováš k Tonymu! Chtěl udělat dobrou věc, víš, proč přece stvořil Ultrona, myslel to dobře a vymklo se to z rukou. Když ti dali to sérum, taky nemohli vědět, co to a tebou udělá, vždycky je tam určitě riziko, které ale dokážeš ignorovat kvůli dobru lidstva. Tony teď žije s pocitem, že má na rukou krev a všechno, co Ultron udělal, je jeho vina. Nemusíš mu to všechno připomínat a probírat to mezi ostatními. Od začátku ti muselo být jasné, že se o to Tony postará, jako o škody v New Yorku."

"Ello... Nemyslel jsem to tak... Neměl to být útok na Tonyho."

"Ale vypadalo to tak, važ svá slova." Zakroutila jsme hlavou a vydala se na odchod. Steve mě chytil za předloktí.

"Někdy považuji za svou největší chybu to, že jsem si nechal dát to sérum, nemáš ponětí, jaké to je, když ti tvá láska umírá v nemocnici na stáří, když se ocitneš ve světe, který vůbec neznáš. Ale pak si uvědomím, že to sérum bylo dar a já ten dar využiji ve prospěch lidstva," řekl Steve tiše a odešel.