Embrace of Madness - 6. kapitola




Barbara vzpomíná na její osudové setkání s Jeromem a na nás čeká první ze tří flashbackových kapitol.



Flashback

"Musela jsi tušit, že si pro tebe přijdu, princezno," řekl Jerome vesele, když jeho nohsledové devastovali Wayne Manor.

"Ale proč?" zeptala se Barbara a koutkem oka sledovala Alfreda, který stál vedle ní a z hlavy mu tekla krev.

"Proč? Protože tě chci zabít. Sice nevím proč, ale prostě to chci udělat." Jerome se zachechtal a z kapsy vytáhl otevírací nůž.

"Nezasloužím si ale trošku… jinou smrt?"

Jerome se zarazil a pozorně si Barbaru prohlížel. "Jak to myslíš?" zeptal se a začal kolem Barbary dokola chodit, mimoděk ji přejížděl nožem po krku.

"Jsem Barbara Waynová, členka vládnoucí gothamské elity a ty bys mě jen tak podřízl doma? Bez zraků dalších lidí?"

"Hm, vím že hraješ o čas, ale zase na druhou stranu máš pravdu. Postrádá to styl hodný královny," zavrčel Jerome a poplácal Barbaru po tváři. Poté ji chytil za ruku a táhl ji pryč. "O komorníka se postarejte."

"Ne!" protestovala Barbara, ale bylo to marné. Jerome ji vytáhl ven před sídlo, kde ji nasadili kuklu přes hlavu, naložili do dodávky a odjížděli pryč.

Cesta netrvala dlouho. Asi deset minut, odhadovala Barbara, dodávka jela velmi rychle a Barbara si byla jistá, že někoho i srazili. Deset minut ticha a mučivé nevědomosti. Tak strašně se o Alfreda bála. Alfred sice byl pravý bojovník s pár triky v rukávu, ale Jeromových posluhovačů tam bylo hodně a někteří byli i ozbrojení. Ale naděje umírá poslední. Už teď si byla jistá, že James Gordon do Manoru dorazil, protože on nikdy nezklamal.

Vytáhli Barbaru z dodávky a strhli ji černý pytel z hlavy. Barbara zamrkala a když se její zrak opět zaostřil, tak zjistila, že se nachází u cirkusu za městem.

"Máš ráda cirkus, Barbaro?" zeptal se Jerome, který se najednou objevil za ní.

"Mám," hlesla Barbara. "Hlavně sladkosti, hlavně vatu a jablka v karamelu."

"Tak v tom ti můžu posloužit!" Jerome přiskočil k jednomu stánku, sebral pytlík s cukrovou vatou, otevřel ho a předal Barbaře. "Jen si dej! A teď se jdeme bavit."

Jerome položil ruku přes Barbařina ramena a pomalu ji vedl do centra zábavy. Barbařiny ruce se třásly. Utrhla kousek vaty a strčila si ji do úst. Snažila se co nejvíce vnímat sladkou chuť, která byla momentálně na té situaci to nejlepší.

Jak dále procházeli pouť, čekaly na Barbaru hrůzy a zvěrstva. Hlavní atrakcí poutě se stávali lidé, kteří neskutečně trpěli. Místo plechovek se staly cíli lidské hlavy, stejně tak jako v chyťte krtka. Jeden byznysmen seděl na židli a pod ním byla nádrž plná piraní. Stačilo jenom zmáčknout tlačítko… Do dalších lidí stříleli ve střelnicích. Všude byla krev.

"Proč tohle děláš?!" vyjekla Barbara a zahodila cukrovou vatu.

"Proč?!" výskl Jerome. "Protože můžu!"

"To není odpověď."

"Ale má drahá holčičko, jistě, že je. Ti lidé to dělají, protože můžou. Nikdo je tu za tu neodsoudí, mají tu volnost. Ti samí lidé, kteří ti myjí auto, kteří boháčům utírají zadky tu můžou být konečně sami sebou! Tady se ukazuje jejich pravá tvář."
"Lžeš. V Gothamu jsou dobří lidé."

Jerome se začal hlasitě chechtat. "Ty jsi mi ale naivní malá holčička!"

Najednou Jerome od Barbary odskočil a zmáčkl tlačítko u piraní. Muž s křikem padl dolů. Barbara zaječela a voda se začala barvit do ruda.

"Ty monstrum."

"Hm, nuda, jdeme si připravit na zlatý hřeb večera… Tvoji smrt!"

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Embrace of Madness - 14. kapitola

Obrázek
Barbara se stává rukojmím šíleného Jeremiaha, který ví, co na ni platí. Když se Barbara probudila, netušila, kde je. Všude byla tma. Ležela na nějakém tvrdém nepohodlném lůžku a bolela ji hlava. Jeremiah umí opravdu rozdávat rány. Barbara pomalu položila nohy na zem. Světla se rozsvítila. Nyní viděla, že kousek od ní sedí v křesle Jeremiah a s lehkým úsměvem ji pozoruje. "Konečně ses probrala, Barbaro. Už jsem začínal mít strach." "Kde to jsem?" Pořádně se rozhlédla kolem. Místo bylo podobné Jeremiahovu bunkru, ale nebyl to jeho bunkr. Tohle místo bylo menší a prázdné. V místnosti se nacházelo jenom lůžko, křeslo, ve kterém právě Jeremiah seděl a malá televize. "To není podstatné. Podstatné je, že teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu..." "To si nemysli!" "Pst! Nepřerušuj mě, Barbaro! Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak to Alfred odskáče." Barbara rychle vyskočila na nohy. "Cos mu udělal?!" "Ještě nic. Všechno ...
Další informace

Embrace of Madness - 11. kapitola

Obrázek
Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome. Později Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě. Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností." "Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?" "To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit." ...
Další informace

Embrace of Madness - 12. kapitola

Obrázek
Barbara pomalu a jistě zjišťuje, že s Jeremiahem není tak úplně něco v pořádku. Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné. Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci. Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jeji...
Další informace