Embrace of Madness - 7. kapitola




Druhá flashbacková kapitola, ve které Barbara přemýšlí o tom, jak získat čas a zachránit nejen sebe, ale celé město.



Jerome odvedl Barbaru do malého stanu opodál. Všude byly poházené kostýmy a rekvizity. Uprostřed toho všeho nepořádku stály dvě figuríny. Na větší byl připravený kostým pro Jeroma, který se skládal z bílých kalhot, bílé košile, oranžové vesty a červeného praku s výšivkami. Na menší figuríně čekaly šaty pro Barbaru. Barbara šaty nesnášela, ale musela uznat, že za jiných okolností by se ji líbily, byly to rudé šaty, které byly posety černými kosočtverci, vypadaly opravdu zajímavě, ale zároveň to byly šaty, ve kterých měla zemřít.

"Pěkně jsem to nechal připravit, viď, princezničko?" šeptl Jerome Barbaře ho ucha. "Červená se k zrzečce hodí a budeme spolu ladit. Perfektní pár."

"Tak to sotva," odsekla Barbara.

"Ale no tak, nebuď tak kousavá." Jerome se zachechtal a začal ze sebe svlékat bílou imitaci svěrací kazajky.

Barbara si detailně prohlížela stan. Bylo to opravdu jenom skladiště. Na zemi se válely staré kostýmy a v rohu byly naskládané rekvizity pro klauny a artisty. Něco by se určitě dalo použít na obranu. Zbavit se Jeroma a těch dvou moulů, kteří hlídají před stanem.

"No tak! Snad se nestydíš, princezno!" vyjekl Jerome, který byl už do půlky těla svlečený. Barbara se na něj zadívala.
"Líbím se ti, krásko?" řekl Jerome laškovně a zachechtal se.

Barbara se odvrátila. Věděla, že James Gordon již jistě svolává kavalerii, ale je třeba hrát o čas. Dlouho nad tím přemýšlela, dlouho váhala. S Alfredem o tom kdysi v rámci výuky o dospívaní v ženu, mluvili. Představovala si to jinak, ale nyní nebylo zbytí. Jistě ho tím vykolejí, zabaví a zhatí tím na čas jeho plány. Barbara udělala rozhodnutí a zároveň pár kroků k Jeromovi.

"Víš, když dneska vlastně umřu, uvědomuju si, že je spousta věcí, které jsem ještě nezažila. Když mě chceš zabít, je spravedlivé, abys mi některé dopřál," řekla Barbara tiše a lehce pohladila Jeroma přes nahé rameno.

Viděla, jak se Jerome zarazil. Jeho výraz se rázem změnil. Mlčky, s vážným výrazem sjížděl Barbaru od hlavy k patě. Nečekal to, to je jasné. První bod pro Barbaru, která se nyní pro svou záchranu a záchranu obyvatel Gothamu chystala obětovat své panenství.

"Hm, možná máš pravdu, kočičko," šeptl Jerome a vjel rukou do Barbařiných vlasů. Lehce ji s hlavou trhnul a zadíval se ji do očí. Jeho pohled ji naháněl husí kůži. Bylo ji jasné, že něžnosti od něj čekat nemůže. Najednou ji Jerome políbil. Drsně, hrubě… dobyvatelsky.

Barbara mu polibek nemotorně opětovala. Lehce se k němu přitiskla a hrála jeho hru. Dělala přesně to, co se od ní, jako od dívky, která po něm touží, očekávalo.

"Musím uznat, že tohle jsem nečekal, ty jedna divoško," řekl tiše Jerome tiše, když ukončil polibek.

"Jsem ráda, že jsem tě překvapila," řekla Barbara s lehkým úsměvem. Pomalu rukou zajela k přezce Jeromových kalhot.

Hnusila se sama sobě. Kdyby to viděl Alfred nebo Jim, co by ji na to asi řekli? Ihned se pokusila tyto myšlenky zahnat, ale stále ji hlodaly někde vzadu v hlavě.

"Ty jsi mi ale nezbeda!" zakřičel Jerome a začal se vesele a hlasitě chechtat.

"To jsem," souhlasila Barbara s úsměvem. Ano, to jsem.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Embrace of Madness - 14. kapitola

Obrázek
Barbara se stává rukojmím šíleného Jeremiaha, který ví, co na ni platí. Když se Barbara probudila, netušila, kde je. Všude byla tma. Ležela na nějakém tvrdém nepohodlném lůžku a bolela ji hlava. Jeremiah umí opravdu rozdávat rány. Barbara pomalu položila nohy na zem. Světla se rozsvítila. Nyní viděla, že kousek od ní sedí v křesle Jeremiah a s lehkým úsměvem ji pozoruje. "Konečně ses probrala, Barbaro. Už jsem začínal mít strach." "Kde to jsem?" Pořádně se rozhlédla kolem. Místo bylo podobné Jeremiahovu bunkru, ale nebyl to jeho bunkr. Tohle místo bylo menší a prázdné. V místnosti se nacházelo jenom lůžko, křeslo, ve kterém právě Jeremiah seděl a malá televize. "To není podstatné. Podstatné je, že teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu..." "To si nemysli!" "Pst! Nepřerušuj mě, Barbaro! Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak to Alfred odskáče." Barbara rychle vyskočila na nohy. "Cos mu udělal?!" "Ještě nic. Všechno ...
Další informace

Embrace of Madness - 11. kapitola

Obrázek
Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome. Později Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě. Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností." "Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?" "To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit." ...
Další informace

Embrace of Madness - 12. kapitola

Obrázek
Barbara pomalu a jistě zjišťuje, že s Jeremiahem není tak úplně něco v pořádku. Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné. Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci. Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jeji...
Další informace