Embrace of Madness - 8. kapitola

Poslední flashbacková kapitola, která musí být označena 15+, jelikož Barbara je odhodlaná svou hru dotáhnout do konce.

---

Jerome táhl Barbaru k hromadě kostýmů. Tak tady se to stane, na podlaze stanu s cirkusovými rekvizitami. Celá ta absurdnost donutila Barbaru se pousmát.

"Ukaž se mi," zavelel Jerome.

Barbara nezaváhala. Sundala si hrubě pletený světle šedý svetr, poté černé tenisky, a nakonec černé úzké kalhoty, se kterými si dávala trošku na čas. A teď tu před ním stojí. Pouze v černém spodním prádle a dává se mu na odiv. Jerome měl opět ten jeho vážný mrazivý pohled, kterým Barbaru detailně zkoumal.

"Hm, krásná," řekl uznale. "Jsem si jistý, že kdybych tě dnes nezabil, byla bys v budoucnu lamačka srdcí." Zasmál se a přejel prstem přes Barbařiny rty.

"Dost mluvení," řekla Barbara tiše a znovu Jeroma políbila. Tentokrát už jeho kalhoty rozepnula a pomalu je stála dolů. Možná, že za jiných okolností, v překladu, pokud by Jerome nebyl vyšinutý psychopat, by se ji líbil. Nebyl žádná hubená houžvička, byl to prostě mladý muž s krásnýma, leč šílenýma očima a okouzlujícím, leč vražedným úsměvem.

Jerome, nyní už jen v černých boxerkách, do Barbary strčil a povalil ji na hromadu kostýmů. "Víš, možná to tak nevypadá holčičko, ale taky nemám moc zkušeností, která holka by asi chtěla kluka z cirkusu, co?"

Barbaru Jeromova upřímná slova překvapila. Nemá moc zkušeností, má vůbec nějaké? Je na tom stejně, jako ona?

"Na tom ale přece nezáleží, ne? Nezáleží odkud jsi, z jaké vrstvy pocházíš…"

"Ts, to si jenom nalhávej, zlatíčko. Vždycky to o tom je."

"To není pravda."

"Ale je!" vykřikl Jerome a chytil Barbaru pod krkem. "Holky jako ty, nezavadí ani pohledem o kluka, jako jsem já."

"Musí ti stačit, že dneska jsem o tebe pohledem zavadila." Barbara nechtěla, aby Jerome dál vedl ty své nenávistné řečičky. Odstrčila jeho ruku ze svého krku a přitáhla si ho k sobě. Opět ho vášnivě políbila a pohladila po zádech.

Jerome lehce stiskl její pravé ňadro v podprsence a Barbara mu tiše vzdychla do úst. Jerome ji dále hladil a laskal, i když nemusel, mohl si ji prostě vzít. Nemusel se vůbec starat o její potěšení, ale on to chtěl. Barbara nevěděla, jestli kvůli tomu, že měl opravdu péči o její rozkoš, nebo prostě chtěl, aby si to před smrtí pořádně užila.

Po chvíli byla dole její podprsenka a posléze i její kalhotky. Jerome stále zůstával v boxerkách. Laskal Barbaru na ňadrech a spokojeně se umíval, nad jejími tichými steny a vzdycháním. Jazykem pomalu směřoval dolů, laškovně obkroužil její pupík a Barbara se tiše zasmála. Úplně přestávala vnímat tu skutečnost, kde je a kdo se ji teď dotýká, věděla, že když vše vypustí, bude to tak lepší.

Jerome se uvelebil mezi jejíma nohama a začal provádět kouzla s jazykem v jejím klíně. Barbařino tělo bylo v jednom ohni. Když přidal k jazyku k prst, tiše vyjekla a vjela Jeromovi do vlasů. Jerome stále pokračoval a přidával na intenzitě. Barbařiny vzdechy byly stále hlasitější a hlasitější, bylo ji jedno, co si pomyslí ti venku.

Orgasmus zasáhl Barbaru jako blesk. Vlna extáze ji proudila celým tělem, které se prohnulo ve slastné křeči. Jerome si opět vyhoupl nahoru a políbil ji. Pocit extáze ovšem nahradila bolest, když do ní Jerome vnikl. Věděla, že to bude bolet, ale teď na to nebyla připravená. Doufala, že bolest alespoň částečně odezní.

Jerome docela opatrně vnikal do jejího těla. Barbara znovu žasla na jeho… něco jako něhou. Vzdychal Barbaře do ucha a občas se zachechtal. Barbara přirážela proti němu a zarývala mu nehty do zad. Jeho přírazy byly čím dál více rychlejší a dravější. Už se nesnažil být něžný a Barbara si ale uvědomovala, že se ji to tak líbí. Jeho divokost, dravost, jeho touha. Vyhledala jeho ústa a políbila ho.

Jejich jazyky, stejně jako těla byly propletené v sobě a odmítaly se rozplést. Barbara po chvíli znovu cítila, že se blíží její orgasmus. I Jerome zrychlil. Barbara se prohnula jako luk, vykřikla Jeromovi do ucha a bolestivě mu zaryla nehty do zad. Jerome hlasitě zasténal, rychle z Barbary vystoupil a vyvrcholil na její břicho, za což byla Barbara vděčná. Rozhodně nechtěla, aby se o tomhle někdo dozvěděl a už vůbec nechtěla s Alfredem probírat něco, jako je antikoncepce a prášek po.

Oba byly spocení a udýchaní, první se ale vzpamatoval Jerome. Sebral z hromady kostýmů kus látky a otřel jím Barbařino břicho. Látku odhodil na sebe, sklonil se Barbaře a naposledy ji vášnivě políbil. Chvíli se na ní ještě díval, opět měl v očích ten podivný vážný výraz.

"No tak, oblékat," řekl najednou tiše a zasmál se. Vyskočil na nohy a začal se oblékat. Barbara ho následovala.

Barbara si při oblékání ovšem něčeho všimla. Kousek od ní, pod hromadou obručí, ležel kužel na žonglovaní. Opatrně se pro něj sehnula. Jerome věnoval pozornost oblékání. Barbara udělala pár kroků k němu.

"Děkuju ti," šeptla tiše. Jerome se k ní otočil a Barbara ho vší silou udeřila kuželem do hlavy. Jerome padl k zemi a v dálce byly slyšet policejní sirény.