Embrace of Madness - 9. kapitola




Zpátky do přítomnosti a zpátky k Jeromovu šílenému plánu.



"Vidím ten tvůj zasněný výraz, princezno," řekl Jerome vesele a zasmál se. "To sladké vzpomínání. Ta naše společná noc mi v Arkhamu někdy taky vyvstala na mysli, hlavně v noci!" Opět se začal vesele smát.

Barbara pohlédla do publika, očima vyhledala tvář Jima Gordona, který se nyní tvářil překvapeně. Tohle je přesně to, co nechtěla. Znovu pocítila strašný vztek. Ty pohledy lidí, ten Jeromův smích. Vzteky sevřela pěsti.

"Olala! Podívejme se na ní! Jsi vzteklá, zlatíčko? Toužíš mi jednu vrazit? No tak, udělej to!"

Barbara stočila svůj pohled na Jeroma. Pěsti měla sevřené tak pevně, až se ji nehty zarývaly do dlaně. V hlavě ji ale vytanula Jimova slova o vyprovokování. Koutkem oka zahlédla Jeremiaha vrtícího se na židli. Pomalu pěsti uvolnila a usmála se, on chce hru, on chce zábavu, dostane ji.

"Hm, jo. Nebylo to špatný, ale uznej, ten tvůj momentální vzhled… Proč bych měla chtít tebe…" Udělala pár kroků k Jeremiahovi a opatrně se mu posadila do klína. Jeho udivený pohled se snažila ignorovat. "…když můžu mít někoho, kdo je hezčí, hodnější a především… nešílený?" řekla Barbara s úsměvem a laškovně pohladila Jeremiaha po vlasech. "Jenom klid," šeptla tiše tak, aby to slyšel jenom on.

Jerome se rozchechtal. "Ty moje malá nevěrnice! Ale neboj, s tím jsem tak nějak počítal, vím, že pro něj budeš ideální, jeho mecenáška, královna a inspirace… A nezapomínej, já byl první."

Barbara jeho slovům o tom, jak je pro Jeremiaha ideální, tak úplně nerozuměla.

"Ale jestli si myslíš, že je hodnější a nešílený, tak to tě zklamu, Barbaro. On je stejný jako já, jenom to umí lépe skrývat. Svoji nepříčetnost skrývá za tváří příčetnosti. Že, bratříčku?"

Jeremiah se nervózně zavrtěl a Barbara vstala z jeho klína. Jerome udělal pár kroků k Jeremiahovi, lehce Barbaru odstrčil stranou, vytáhl z kapsy kabátu vystřelovací nůž a přeřízl Jeremiahova pouta, poté mu nůž podal. "Jen se nám ukaž, hm."

Jeremiah svého bratra propaloval pohledem. Barbara si všimla, jak vzal do ruky nůž a křečovitě ho svírá. Najednou ze své židle vystartoval a vrhnul se na Jeroma, který s tím samozřejmě počítal. Stačilo pár ran a jeho bratr ležel na zemi, to ovšem Jeromovi nestačilo a začal do svého bratra kopat. Jeremiah naříkal bolestí.

"Dost!" vyjekla Barbara. "Dost, Jerome, to stačí!"

Barbara se dotkla Jeromova ramene a snažila se ho odtáhnout. Jerome ji ovšem odstrčil a dál pokračoval ve trýznění svého bratra. Najednou se ozvala střelba. James Gordon zakročil. Věděl, že jeho lidé mají Jeromovi odstřelovači již pod kontrolou, takže nebylo už třeba čekat. Jerome se chytil za postřelené rameno a zachechtal se. Vzal do druhé ruky detonátor a zmáčkl ho, ale nic se k jeho smůle nestalo. Zkoušel to dál a poté si všiml Barbařina drobného úsměvu.

"Mrcho," řekl s úsměvem, rychle Barbaru políbil a utíkal pryč.

Na nebi se objevila vzducholoď. To je zjevně ten plyn, o kterém James mluvil. Lidé začali panikařit a utíkat pryč. Někde tam v davu se nacházel James Gordon, který se probíjel dopředu. Na pódiu se chytala svůj koncert rozehrát Firefly, ale Barbara ji pár ranami zneškodnila. Viděla, jak James míří Jeromovým směrem. Jeremiah stále ležel na zemi a držel se za břicho. Barbara se k němu opatrně sehnula pomohla mu na nohy. Jeremiah byl stále otřesený a Barbaru nenapadlo nic jiného než ho obejmout. Překvapený Jeremiah ji objetí po chvíli vděčně opětoval.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Embrace of Madness - 14. kapitola

Obrázek
Barbara se stává rukojmím šíleného Jeremiaha, který ví, co na ni platí. Když se Barbara probudila, netušila, kde je. Všude byla tma. Ležela na nějakém tvrdém nepohodlném lůžku a bolela ji hlava. Jeremiah umí opravdu rozdávat rány. Barbara pomalu položila nohy na zem. Světla se rozsvítila. Nyní viděla, že kousek od ní sedí v křesle Jeremiah a s lehkým úsměvem ji pozoruje. "Konečně ses probrala, Barbaro. Už jsem začínal mít strach." "Kde to jsem?" Pořádně se rozhlédla kolem. Místo bylo podobné Jeremiahovu bunkru, ale nebyl to jeho bunkr. Tohle místo bylo menší a prázdné. V místnosti se nacházelo jenom lůžko, křeslo, ve kterém právě Jeremiah seděl a malá televize. "To není podstatné. Podstatné je, že teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu..." "To si nemysli!" "Pst! Nepřerušuj mě, Barbaro! Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak to Alfred odskáče." Barbara rychle vyskočila na nohy. "Cos mu udělal?!" "Ještě nic. Všechno ...
Další informace

Embrace of Madness - 11. kapitola

Obrázek
Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome. Později Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě. Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností." "Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?" "To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit." ...
Další informace

Embrace of Madness - 12. kapitola

Obrázek
Barbara pomalu a jistě zjišťuje, že s Jeremiahem není tak úplně něco v pořádku. Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné. Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci. Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jeji...
Další informace