Embrace of Madness - 23. kapitola

Barbara zlobila a trest na sebe nenechá dlouho čekat. Bohužel... Bude až příliš krutý.

---

Jeremiah ji vyvedl ven před bunkr. Barbara se rozhlédla kolem. Moc to tu nepoznávala všude kolem byly lesy, vůbec netušila, kde se přesně nachází, zjevně je to samotný kraj Gothamu, který ona nikdy nenavštívila. Venku už byla tma a také celkem chladno. Barbara se i přes to, že měla teplý pletený rolák, lehce oklepala zimou. Jeremiah si toho všiml a galantně ji dal na ramena svůj tmavě fialový kabát.

"Kam to jedeme?" zeptala se Barbara, když nastoupili do auta.

"Za Alfredem," řekl Jeremiah a lehce se usmál.

Barbara střelila po Jeremiahovi pohledem. Měla nepříjemné tušení. "Proč?" šeptla.

"Proč? Copak ho nechceš vidět? Myslel jsem, že po tom celou dobu toužíš."

"Chci, ale… Proč tak najednou?"

"Ale no ták, Barbaro, neposlouchala jsi mě? Řekl jsem, že se postarám o tom, aby tohle byl tvůj blbý den. Ten den, který všechno změní a Alfred je můj nástroj. A také… Musím nějak pomstít smrt Ecco. Víš, jak se to přece říká… Oko za oko…"

Barbara se roztřásla, cítila, jak ji vhrkly slzy o očí a začaly nepříjemně štípat. "To přece nemůžeš udělat!" vyjekla hlasitě.

"Nemůžu, říkáš?" podivil se Jeremiah. "Proč bych nemohl? Můžu si přece dělat, co chci."

"Ale ty jsi mi slíbil, že…"

"Slíbil jsem ti, že když budeš hodná, tak mu neublížím, ale ty jsi zlobila, Barbaro. Moc jsi zlobila."

"Odpusť mi, prosím. Neubližuj mu, udělám cokoliv, Jeremiahu. Prosím! Dám ti sebe, jako Jeromovi, to přece chceš. Chceš mít to, co měl Jerome!"

"Jsi zvrácená, Barbaro," zasmál se Jeremiah. "Hm. Myslíš, že chci tvé tělo? Tu schránku, kterou jsi dala mému bratrovi? Ne, já chci tvou mysl, tvé šílenství, tvoji temnou stránku. A pak… I tvoje tělo," řekl Jeremiah s pohledem upřeným do Barbařiných očí.

"Jeremiahu, prosím," hlesla Barbara a dala slzám průchod. Ukázala mu svou slabost, ukázala mu své slzy a nenáviděla se za to, ale prostě si nemohla pomoct. Ztratí ho, ona ztratí Alfreda, a to všechno její vinou. Kvůli její vzdorovitosti, drzosti a taky slabosti přijde o jediného člověka, který ji ještě zbyl. Malá, hloupá a slabá holka. Alfrede, prosím, odpusť mi.

Barbara sjela Jeremiaha pohledem. Určitě má u sebe zbraň. Vždycky ji nosí. Stačí jenom sáhnout do jeho saka, rychle ji vytáhnout, zmáčknout spoušť, vystřelit mu mozek z hlavy a všechno to skončit. Stačil jeden rychlý pohyb, jedno malé zmáčknutí spouště… Ne! Není vrah, nikdy nebude. Nestane se z ní to, co chce on. To se nesmí stát. Třeba… Třeba Alfreda ještě nějak zachrání. Musí se o to alespoň pokusit. To je to jediné, co pro něj ještě může udělat.

Auto zastavilo. Barbařino srdce bilo jako o závod. Rychle vyskočila z auta a běžela do staré továrny Ace Chemicals. Jeremiahův řidič rychle vystoupil a vydal se za ní.

"Ne, nech ji čelit jejímu strachu samotnou," řekl Jeremiah, když vystoupil z auta. Na tváři mu pohrával lehký úsměv a spokojeně se opřel o auto. Jeho královna se již brzy probudí.

Mezitím

Alfred se podíval na své hodinky s rozbitým sklíčkem. Byl na útěku z té továrny už dvě hodiny. Snažil se být rychlejší, ale přes jeho zranění to nebylo tak jednoduché, takže se většinu času spíše jenom skrýval před Jeremiahovými nohsledy.

Určitě měl zlomených pár žeber a pravou ruku, kterou měl bezvládně svěšenou podél těla. Když se ho snažili zastavit, neobešlo se to bez střelby, což pro Alfreda znamenalo čistý průstřel levého lýtka, naštěstí zasáhli pouze svalovou tkáň. Přes všechny tyto zranění ale Alfred opět rychle kulhal dál a příšernou bolest statečně ignoroval. Dělá to přece pro svou malou holčičku.

Když spatřil světla Gothamu, pousmál se. Jeho cíl byl nadosah a jeho Barbara se určitě s pomocí Jima Gordona rychle dostane do bezpečí svého domova. Stačilo už jen pár zatracených kilometrů.