Povídky od Annabelle

Následky hypnózy, chytrý Jeremiah a Jim, který už konečně nebude sedět v koutě. Zpočátku šokovaný Jervis ji po chvíli začal polibek opětovat. Barbara litovala, že stála k Jeremiahovi zády a neměla tak možnost vidět jeho pohled, který teď určitě stál za to. Jervis ji položil ruce na boky, to už Jeremiah zjevně neunesl a Barbaru od něj odtrhnul. Barbara měla sto chutí se začít smát, ale vzpomněla si, že je přece ještě stále pod hypnózou. Nahodila tedy bezduchý pohled a dívala se před sebe. "Vraťte ji zpátky!" křikl Jeremiah a chytil Jevise pod krkem. "Až řeknu teď, probudíte se, Barbaro. Teď!" řekl Jervis roztřeseným hlasem. Barbara hraně vykulila oči a zírala na muže před sebou. "Co se stalo?" koktla. "Hm, dala jsi Tetchovi francouzáka," řekla Bridgit a škodolibě se zasmála. Barbara nahodila šokovaný výraz a lehce se konečky prstů dotkla svých naběhlých rtů. Snažila se, aby vše vypadalo co nejvěrohodněji. Roztřásla se a udělala pár kroků vzad. ...

Jervis Tetch v akci. Barbara nakonec po Victorových slovech na večeři šla, a to dokonce i s lehkým úsměvem. I ta malá špetka naděje, kterou ji Victor dal ji úplně stačila k tomu, aby měla víru a zase chuť k životu, která ji po těch všech odporných věcech a utrpení, pomalu a jistě zbaběle opouštěla. Všichni už seděli u stolu na svých místech. Na Barbaru čekalo její původně místo v čele stolu naproti Jeremiahovi, za což byla vděčná, protože se chtěla od Jeremiaha držet co nejdále. Jeremiah ji věnoval svůj pohled a široce se usmál. Na sobě měl novou tmavě zelenou košili s podivným mandalovým vzorem. "Tady ji máme, tu bojovnici." Oči všech lidí v místnosti se rázem stočily na ní. Vypadalo to docela komicky, když se Jervis na židli rychle pootočil, až z ní málem spadl. Victor jenom natočil hlavu a věnoval Barbaře lehký úsměv. Barbara Jeremiaha a ostatní zcela ignorovala. Pokud má být v klidu, bude prostě imunní a hluchá. Prostě se rychle nají, vykoupe se a zase půjde do postele, k...

Barbara je na dně a Alfred, který ji byl vždy na blízku už není, ale naštěstí se tu najde človek, který ji povzbudí. Barbara strávila celé odpoledne nerušeně zalezlá pod dekou a sužovaná výčitkami. Její předchozí jednání bylo příšerné, to věděla moc dobře, a i když je to nasnadě, nemohla za to Jeremiaha vinit, on ji nůž do ruky nedal, on ji nedonutil, aby ho bodla, to všechno byly její dobrovolné činy. To všechno dělala ona sama a z vlastní vůle. Hnusila se sama sobě a jediné po čem naivně toužila, by to, aby to mohla vzít zpátky, i když moc dobře věděla, že to nejde. Teď pro ni začne být horší a horší, protože ji bylo jasné, že ji to teď Jeremiah bude servírovat pod nos a neustále ji to připomínat. Svými myšlenkami také zabloudila k Alfredovi. Co by na to její milovaný komorník asi řekl? Podržel by ji a jako vždy by ji dodal odvahu. Samozřejmě by ji také odpustil, jako už tolikrát… jako tenkrát, když nechala Ra'se, aby ji ovládnul a pak Alfreda proklála mečem, i tenkrát ji odpusti...

Na Barbaru už je toho opravdu moc, což se projevuje na její osobnosti. Barbara apaticky sledovala hustý černý dým, který stoupal ze samotného centra města, na které měla nyní opravdu skvělý výhled, přesně, jak si to Jeremiah přál. Ten zvrácený bastard. "Vidíš, co udělá jedna moje krásná, vylepšená a policií zapomenutá bomba? Radnice je pryč, proměněná v prach. Vidíš to mistrovské umění, Barbaro? Říkal jsem ti přece, že každý správný inženýr musí mít pojistku a tady je." Barbara nenáviděla ten Jeremiahův tón hlasu. Ten sladký, samozřejmý tón, kterým ji o sobě poučoval a dával ji najevo, že vždycky vyhraje, že vždycky prostě dostane to, co chce. "Jen se na ni podívejte. Ten vztek v jejích očích, ta nenávist. Škoda, že už nezbyla ani kapka krve vaší sestry, pane Tetchi. Už vidím, jak by ta malá rudá kapička osvobodila naši pravou Barbaru." "To by byl vskutku krásný pohled," přitakal Jervis a zasmál se. "Ale i taková obyčejná hypnóza dokáže divy, to přece...

Jervis se projevuje a Jeremiah opět trimfuje. Firefly na obědě naštěstí chyběla, protože se ještě nevrátila z jejího malého výletíku do města, jak to rádoby vtipně nazval Jeremiah. Barbara k ní prostě měla averzi a ta averze byla kvůli pár střetům vzájemná. Selina ji sice vyprávěla o tom, jaká to dříve byla ušlápnutá chudinka, která musela sloužit svým bratrům, Barbara tedy dokázala pochopit, že její život byl těžký, ale kvůli tomu se přece nemusela stát tím, čím je. Její oběti musely neskutečně trpět. Smrt upálením musejí být hrozná muka a agónie. Jenom to pomyšlení nahánělo Barbaře husí kůži. Jeremiah tentokrát Barbaře nedovolil, aby seděla naproti němu, ale chtěl ji mít po své levici, prý, aby ji měl hezky blízko u sebe a také, aby při jídle měla lepší výhled na město a tento fakt se Barbaře ani za málo nelíbil, ale raději ho přešla bez poznámky, zjevně ji chtěl držet dál od Jonathana, protože na něj žárlil, což bylo směšné. Do čela stolu naproti Jeremiahovi se tedy posadil Victor a...

Jeremiah žárlí a také žádá odpovědi. Jim se mezitím potýká se situací ve městě a také se zraněným Alfredem. Jeremiah se vrátil kolem poledne, což Barbara odhadovala podle slunce, které nyní bylo vysoko nad obzorem, no a také se bytem linula vůně jídla. Barbaru skutečně zajímalo, kdo v tomhle prokletém bytě zaujímá roli kuchaře. Jeremiah vstoupil do Barbařina pokoje a pousmál se. Modřiny na jeho tváři, které mu ráno udělala se už pomalu začaly vybarvovat. Co ale Barbaru zaujalo na první pohled bylo to, že jeho vlasy změnily barvu. Z dokonalé zrzavé se stala podivná černá s odlesky zelené. Netušila, jestli to byl další z následků toho šíleného spreje, nebo jestli si Jeremiah vlasy nechal obarvit. Bylo ji to i celkem jedno. Ze starého Jeremiaha už nezbylo prostě vůbec nic. "Doufám, že ses tu nějak zabavila a netrávila celý den v tohle pokoji." "Neměj péči. Tvoji hosté mě dokonale zabavili." "To jsem rád. Všiml jsem si, že jsi Victora rozmluvila, což je obdivuhodné...

Barbara nechce jenom zírat z okna a tak volí společnost lidí, kterými dříve opovrhovala a kupodivu si s nimi má co říct. Jak později Barbara zjistila, Jeremiahovi hosté nepřišli jenom na snídani, ale z tohoto bytu se stala jejich společná základna, tudíž se tu budou celé dny pohybovat, což Barbaře na klidu rozhodně nepřidalo. Jeremiah byl jedna věc, ale čtyři další jemu podobní je věc druhá. Určitě je bude mít pořád za zády a její možný plán útoku bude téměř nemožný, ale ona si nějak poradí, bude muset. Jeremiah se po snídani vytratil a nechal Barbaru samotnou s jeho lidmi a ostatními padouchy. Barbara raději rozumně zvolila ústup do pokoje. Sice tu neměla vůbec nic, ani třeba obyčejný časopis, ale raději se bude dívat z okna, než aby musela snášet přítomnost těch lidí, i když musela přiznat, že někteří zas tak špatní nebyli, tedy v ohledu na tuto situaci. V pokoji ovšem dlouho nevydržela. Samota ji nevadila, ale vadila ji ta bezmoc, to, že mohla jenom koukat z okna a nic jiného. Victo...

Jedna z nejpodivnějších snídaní v Barbařině životě, při které pozná, že ne všichni padouši jsou v jádru zlí. Snídaně padouchů, jak si ji Barbara v hlavě pojmenovala, byla v plném proudu. Stoly se prohýbaly pod náporem jídla, které servírovali Jeremiahovi lidé, Barbara nechápala, kde bere tolik posluhovačů, když už jich tolik zabil, ale zjevně gothamské nekalé živly asi stále láká mu sloužit. Všichni u stolu střídavě jedli, tedy všichni kromě Scarecrowa, a vyprávěli si o tom, jak zničí Gotham, ale podle Barbary to byly jenom chvásty a prázdná slova. Nikdy se jim jejich plány nepovedou, protože jsou prostě moc zlí a šílení, tak to bylo, je a bude. Barbara neměla na jídlo pomyšlení, a ještě ji kazila chuť ta skutečnost, že ale seděla přímo naproti Jeremiahovi, po své pravici měla Viktora a po své levici Scarecrowa, ale věděla, že musí být silná, a to bez jídla nepůjde, pár soust její žaludek snese. Nakonec snědla toust s marmeládou a dala si alespoň trošku ovoce. Ostatní se tak neupejpali...

Jeremiah potřebuje spojence a naneštěstí je Gotham plný padouchů, kteří touží po krvi a chaosu. Barbara chvíli ještě zírala na dveře, kterými odešel Jeremiah a nakonec se začala oblékat. Naštěstí ji nepřipravil nějaké pompézní šaty, ale černé džíny a fialové tričko s dlouhými rukávy. Spodní prádlo bylo také fialové a Barbara raději ani nechtěla vědět, jak zjistil její velikost, protože ji vše padlo jako ulité. Jeremiah ji tu ale nenechal nic na to, aby se alespoň trošku upravila. V koupelně hřeben nebyl a by si stoprocentně jistá, že její vlasy musí vypadat hrozně. Ale, nad čím to tu vlastně sakra přemýšlela? Nad svými vlasy? Nad tím, jak vypadá? Ubohost, hloupost! Pochybovala, že Jeremiahovi hosty bude její vzhled zajímat, protože nezajímal už ani jí samotnou. Jeremiah znovu vešel dovnitř a usmál se. "Jsem rád, že ti vše padlo. Sluší ti to. Pojď, hosté čekají." Barbara mu chtěla opět nějak odseknout, ale raději to neudělala. Nechtěla, aby zase kvůli němu dostala další amok a...