Embrace of Madness - 33. kapitola

Barbara je na dně a Alfred, který ji byl vždy na blízku už není, ale naštěstí se tu najde človek, který ji povzbudí.

---

Barbara strávila celé odpoledne nerušeně zalezlá pod dekou a sužovaná výčitkami. Její předchozí jednání bylo příšerné, to věděla moc dobře, a i když je to nasnadě, nemohla za to Jeremiaha vinit, on ji nůž do ruky nedal, on ji nedonutil, aby ho bodla, to všechno byly její dobrovolné činy. To všechno dělala ona sama a z vlastní vůle. Hnusila se sama sobě a jediné po čem naivně toužila, by to, aby to mohla vzít zpátky, i když moc dobře věděla, že to nejde. Teď pro ni začne být horší a horší, protože ji bylo jasné, že ji to teď Jeremiah bude servírovat pod nos a neustále ji to připomínat.

Svými myšlenkami také zabloudila k Alfredovi. Co by na to její milovaný komorník asi řekl? Podržel by ji a jako vždy by ji dodal odvahu. Samozřejmě by ji také odpustil, jako už tolikrát… jako tenkrát, když nechala Ra'se, aby ji ovládnul a pak Alfreda proklála mečem, i tenkrát ji odpustil. A teď se všechno opakuje, ale s tím rozdílem, že místo Ra'se je tu šílený Jeremiah a Alfred tu už pro ni není. Už nemá nikoho, kdo by ji dodal odvahu a kdo by ji vše odpustil, už je sama a tato skutečnost Barbaru znovu rozbrečela.

Venku už se začalo stmívat. Barbařin žaludek o sobě dával vědět, ale ona se jeho projevy snažila ignorovat. Nepůjde na večeři, zůstane v klidu tady, tady je v bezpečí, tady nemůže nikomu ublížit, protože tady nejsou nože a jiné ostré předměty. Ovšem klidu ji nebylo dopřáno, jelikož se dveře jejího pokoje začaly otevírat. Barbara se modlila, ať to není Jeremiah, který by se ji opět začal vysmívat. Naštěstí pro ni to byl Victor, kterého Barbara začínala mít, i po všech jeho zločinech, pomalu ráda.

"Měla byste se jít najíst, Barbaro."

Barbara jenom zakroutila hlavou. "Nemám hlad," zalhala a odvrátila svůj pohled k oknu.

"Jistě, že máte."

"Proč mě o mě tak staráte?! Přikázal vám to on?!" vyjekla Barbara a střelila po něm zamračeným pohledem.

"Nikdo mi to nepřikázal. A starám se, protože nemám rád, když ženy trpí. Myslíte si, že mě těší, když se musím dívat na to, co s vámi dělá? Na váš obličej plných modřin? To je jako bych měl Noru znovu před očima, jak leží na té posteli a chřadne a chřadne…"

Nakřáplý tón Viktorova hlasu donutil Barbaru, aby se cítila provinile. Tohle nechtěla.

"Omlouvám se, já… Tohle nejsem já. Vždycky jsem silná a teď jsem labilní troska. Stává se ze mě to, z čeho mám strach. Jenom kvůli němu."

"Barbaro. Někdy se to nastřádá. Někdy už člověk vybouchne."

"No jo, ale třeba si zakřičí a ne, že někoho začne mlátit, nebo do někoho zabodne nůž, Victore."

"Vaše situace je jiná. Trpíte Barbaro, ztratila jste důležitého člověka, tohle je taková… adekvátní reakce."

"Není, u mě není," řekla Barbara tiše a povzdychla si. "Víte, bude to znít divně, ale jsem ráda, že vás tady mám. Někdy prostě nelze soudit z novin a veřejného mínění."

Victor se usmál. "Jsem rád, že to říkáte. A taky nezapomínejte, že my, na rozdíl od vás můžeme chodit ven," řekl tajemně a dal se na odchod.

"Pojďte se najíst, Barbaro," dodal ještě a odešel.

Barbara šokovaně zírala na odcházejícího Victora a říkala si, jestli jeho slovům správně rozuměla. On ji právě teď dal naději.

Mezitím

Jim dorazil k policejní stanici, která byla skutečně obklopena a ovládána armádou. Už jen dostat se dovnitř pro něj bylo těžké, ale nakonec jeho odznak a jméno zafungovalo, i když ochotní zrovna dvakrát nebyli. Rychle vešel dovnitř a zamířil rovnou k Harveymu, který se zrovna hádal s nějakým mladým vojákem.

"Harvey, co se tu děje?"

"Jime! Sakra práce, konečně jsi tady. Je tu blázinec. Zbavili nás velení, teď nám rozkazujou tihle zelení panáci. No a další průser, kamaráde."

"Co sakra?!"

"Ty kamiony, co převážely reaktory z Wayne Enterprises se před dvanáctou přestaly hlásit a ztratily se. Když se hlídky vydaly na místo, kde se vypnul lokátor, tak našly stráž a řidiče spálený na uhel."

"Firefly," vyplivl Jim a zamračil se. "Takže Jeremiah má své bomby zpátky."

"A to je sakra špatný. Jsme v háji, Jime."

"Ale no ták Harvey, seber se trochu!" křikl na něj Jim a vydal se do své kanceláře, kterou nyní obýval vojenský generál.