Embrace of Madness - 30. kapitola

Jeremiah žárlí a také žádá odpovědi. Jim se mezitím potýká se situací ve městě a také se zraněným Alfredem.

---

Jeremiah se vrátil kolem poledne, což Barbara odhadovala podle slunce, které nyní bylo vysoko nad obzorem, no a také se bytem linula vůně jídla. Barbaru skutečně zajímalo, kdo v tomhle prokletém bytě zaujímá roli kuchaře.

Jeremiah vstoupil do Barbařina pokoje a pousmál se. Modřiny na jeho tváři, které mu ráno udělala se už pomalu začaly vybarvovat. Co ale Barbaru zaujalo na první pohled bylo to, že jeho vlasy změnily barvu. Z dokonalé zrzavé se stala podivná černá s odlesky zelené. Netušila, jestli to byl další z následků toho šíleného spreje, nebo jestli si Jeremiah vlasy nechal obarvit. Bylo ji to i celkem jedno. Ze starého Jeremiaha už nezbylo prostě vůbec nic.

"Doufám, že ses tu nějak zabavila a netrávila celý den v tohle pokoji."

"Neměj péči. Tvoji hosté mě dokonale zabavili."

"To jsem rád. Všiml jsem si, že jsi Victora rozmluvila, což je obdivuhodné."

"Ne jenom jeho, ale i Jonathana. To je ještě více obdivuhodné."

Jeremiahova tvář rázem přešla z úsměvu do tvrdého zamračeného pohledu. Udělal pár kroků k Barbaře, která seděla na posteli.

"Nějak moc se o něj zajímáš. U snídaně jsi mu dokonce věnovala úsměv. Na mě jsi se v poslední době moc nesmála."

Barbara udiveně pozvedla obočí. "Ty to myslíš vážně? Několik dnů mě tu psychicky týráš, udeřil jsi mě a zabil Alfreda, a i přes to čekáš, že se na tebe budu smát? Jsi skutečně šílený."

Jeremiah chytil Barbaru za paže a vytáhl ji z postele k sobě čelem. "Nejsem šílený, nejsem jako Jerome!" Lehce s Barbarou zalomcoval.

"Všechno tohle dokazuje pravý opak!" oponovala mu Barbara tiše.

"Jsi proti mně zaujatá! To Scarecrow vytvořil ten plyn, to Scarecrow může za Alfredovu smrt a na něj se směješ, s ním si povídáš."

"Nebuď směšný. Scarecrow ti možná poskytl ten plyn, ale to s Alfredem byl nepochybně tvůj nápad." Barbara věděla, jak Jeremiah myslí svá slova, samozřejmě, že Scarecrow měl na tom všem podíl, ale Jeremiah byl pro Barbaru prostě ten, kdo zmáčknul tu pomyslnou spoušť. Scarecrow mu jenom dal nabitou zraň.

Jeremiah chytil Barbaru pod krkem a lehce ho stiskl. "Ty jsi moje. Na mě se budeš smát, se mnou se budeš bavit. Na mě budeš milá."

"K tomu mě nedonutíš. Teď už nemáš čím," zavrčela Barbara.

Jeremiah se lehce pousmál. Sundal ruku z Barbařina krku. Rychle a nečekaně si ji přitáhl k sobě a políbil ji. Šokované Barbaře chvíli trvalo, než si uvědomila, že by měla nějak jednat. Rychle Jeremiaha odstrčila a vrazila mu facku. To ale Jeremiaha nezastavilo. Pevně Barbaru chytl a políbil ji znovu. Barbara ho silně kousla do rtu. Jeremiah se odtáhl a utřel si krůpěj krve ze rtu.

"Nejsi fair, Barbaro. Čím se liším od Jeroma? Proč jsi jemu dovolila to, co mě ne?"

"Protože on nezabil mého sluhu."

"Četl jsem jeho deník, četl jsem to, jak Alfreda nechal napospas svým lidem, ty jsi v tom cirkuse nemohla vědět, že to přežil."

"Věděla jsem, že se z toho dostane, jako už se z toho dostal několikrát před tím, možná to bylo hloupé a naivní, ale věděla jsem to. Ale ty jsi mi ukázal jeho smrt."

"Bylo to pro tvé dobro, jednou to pochopíš, stejně jako mi jednou dáš rozumnou odpověď na mou předešlou otázku. Ale teď už je čas na oběd."

Mezitím

Ačkoliv se už zdálo, že je nebezpečí zažehnáno a všechny reaktory byly bezpečně odvezeny do Wayne Enterprises, Jim ale stále trval na evakuaci města, protože nevěděl, co od Jeremiaha dále čekat. Byl úplně jiný než Jerome. Více brutální, chladnokrevnější a také skutečně chytřejší a mazanější, ne tedy, že by Jerome neměl svůj styl a vše promyšlené, ale Jeremiah byl prostě lepší. A dokud se znovu neozve veřejnosti, bude stále vyhlášen stav nouze, to si Jim před městskou radou uhájí.

Přes všechny tyto starosti si ale Jim našel čas, aby navštívil Alfreda v nemocnici. Alfred se stále neprobudil, doktor ale tvrdil, že bude v pořádku a potřebuje jen nabrat síly. Jim vešel do jeho nemocničního pokoje. Na křesle u okna spala Selina, která na Barbařina komorníka dávala pozor, když její nejlepší kamarádka nemohla. Jim se lehce pousmál, obě to byly velké bojovnice a rebelky, akorát momentálně to byla Barbara, kdo držel tu kratší sirku.

Jim se otočil a chystal se znovu zeptat doktora, jak to s Alfredem nyní vypadá, ovšem přístroje u Alfredovy postele se rozzvučely. Jim se prudce otočil a rozespalá Selina rychle běžela k lůžku. Alfredovy oči se najednou otevřely.