Povídky od Annabelle

Jeremiah mění své plány a s Gothamem bude brzo ámen. Žonglérovo tělo se rozprsklo všude kolem. Pár krvavých kousků jeho masa dopadlo i na Barbaru, která vykřikla. Celé její tělo se roztřáslo. V uších ji hučelo, lehce se ji motala hlava. Všude byl prach a kousky těla. Bylo to příšerné. Barbara třesoucí rukou shrnula krvavé kousky ze svého ramena a zpozorovala Jeremiaha, který stál kousek vedle ní a usmíval se. Už to nevydržela, pevně sevřela pěsti, využila nesoustředěnosti jeho mužů a dala mu pěstí. Dala do něj všechnu svou sílu a co na tom, že ji ruka potom šíleně bolela. Jeremiah klopýtl a udělal krok vzad. Krev vytryskla z jeho nosu. Vypadal opravdu rozzuřeně, alespoň mu ale z tváře zmizel ten jeho spokojený úsměv. Udělal krok zpět k Barbaře. Chytil ji za vlasy a trhnul ji hlavou vzad. "Zlobivá holčička." Barbaru tím ještě více vytočil. Zkřivila tvář vztekem a plivla Jeremiahovi do obličeje. Jeremiah se ale zcela překvapivě po tomto jejím gestu začal hlasitě smát. "Div...

Nečekané střetnutí a možná záchrana Gothamu na dosah. Dojeli na konec města ke starým opuštěným továrnám. Dříve to tu bylo takovým centrem průmyslu Gothamu. Tedy, alespoň ji o tom otec vyprávěl. Celé to tu zaniklo jak jinak, než kvůli mafii a s ní souvisejícím nárůstem kriminality. Naštěstí tu v té době pro lidi byla jako vždy Wayne Enterprises a alespoň části lidí byla poskytnuta nějaká práce. Jeremiah vystoupil z auta. Barbaru vytáhl jeho poskok z druhé strany. "Nepokoušej se dělat problémy, Barbaro, Alfred ještě není připravený na další kolo," řekl s úsměvem Jeremiah a nabídl Barbaře rámě. Barbara odvrátila hlavu. "Co jsem ti říkal?!" Barbara si tiše povzdechla a jeho rámě přijala. Jeremiah ji pomalu vedl do továrny, kde si zjevně udělal svou skrýš. "Nebylo hezké, cos řekla," řekl cestou. "Co myslíš?" "To, že jsem zemřel. Já jsem přece nezemřel, vylepšil jsem se, prošel jsem evolucí." "Říkej si tomu, jak chceš. Ale Jeremiah Vale...

Cesta do Jeremiahova úkrytu není pro Barbaru příjemná. Barbara už tentokrát nedostala pásku přes oči. Z okýnka se dívala na město, které, pokud něco neudělá, bude za šest hodin proměněno v prach a trosky. A všechno to byla jen a její vina. Ty reaktory, její grand, její peníze. Ona mu vše poskytla, vše mu z dobroty svého srdce naservírovala na zlatém podnose. Sice nepochybovala, že by díky své genialitě a šílenosti svůj odporný plán zrealizoval tak či tak, ale ona to vše urychlila a poskytla mu vše potřebné. Osud Gothamu a jeho obyvatel ležel nyní na jejích bedrech. Budovy za okýnkem auta se v jejích očích měnily na trosky a popel. Všude byl oheň, který ničil vše, co mu stálo v cestě. Velký, obrovský a krutý oheň, přesně takový, o kterém mluvil Ra's. Tenhle oheň, který rozhodne o jejím osudu a poslání, tenhle oheň, který se ale za žádnou cenu nesmí rozhořet. Barbara zavřela oči a rukama si vjela do vlasů. Z dálky byly slyšet policejní sirény. Je to jen otázka času, než vypukne davov...

Jeremiah seznamuje Gotham se svým plánem a na druhém konci města se probouzí náš statečný gothamský hrdina. Jeremiah vystoupil z auta a vytáhl Barbaru. Kolem nich se objevili bývalí Jeromovi nohsledi, kteří nyní zřejmě slíbili svou loajalitu Jeremiahovi. Jeremiah chytil Barbaru pod paží a společně spolu udělali pár kroků k policejní stanici. Ostatní udělali řadu za nimi. Jeremiah vytáhl z kapsy detonátor. "Nedělej to," zavrčela Barbara a pokoušela se vytrhnout z Jeremiahova sevření. "PST!" sykl Jeremiah naštvaně. Po chvilce vyšel ven Harvey Bullock. Vypadal zdrceně, stejně jako ostatní členové gothamské policie. Očima těkal z Barbary na Jeremiaha. "Jistě poznáváte Jeromovi stoupence, kteří jsou nyní loajální mě. Protože já jsem dokázal něco, o co se můj bratr snažil tak dlouho. Zabil jsem Jima Gordona." Jeremiahovi stoupenci začali sborovně volat jeho jméno. Harvey vytáhl zbraň, stejně jako ostatní policisté. "Lžeš!" zakřičel Harvey. Jeremiah poz...

Barbara se stává rukojmím šíleného Jeremiaha, který ví, co na ni platí. Když se Barbara probudila, netušila, kde je. Všude byla tma. Ležela na nějakém tvrdém nepohodlném lůžku a bolela ji hlava. Jeremiah umí opravdu rozdávat rány. Barbara pomalu položila nohy na zem. Světla se rozsvítila. Nyní viděla, že kousek od ní sedí v křesle Jeremiah a s lehkým úsměvem ji pozoruje. "Konečně ses probrala, Barbaro. Už jsem začínal mít strach." "Kde to jsem?" Pořádně se rozhlédla kolem. Místo bylo podobné Jeremiahovu bunkru, ale nebyl to jeho bunkr. Tohle místo bylo menší a prázdné. V místnosti se nacházelo jenom lůžko, křeslo, ve kterém právě Jeremiah seděl a malá televize. "To není podstatné. Podstatné je, že teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu..." "To si nemysli!" "Pst! Nepřerušuj mě, Barbaro! Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, jinak to Alfred odskáče." Barbara rychle vyskočila na nohy. "Cos mu udělal?!" "Ještě nic. Všechno ...

Jeremiah se ukazuje Barbaře v celé své kráse a podstatě. Barbara nevěřícně zírala na Jeremiaha, který nyní měl pravou půlku své tváře od krve, která mu pomalu stékala až na krk. Vytáhl z klopy svého saka kapesník, sundal si brýle a pomalu se otřel. Neotřel ovšem jenom krev, ale i make-up, který mu dával přirozenou barvu a pod nímž byla jeho pleť mrtvolně bledá. "Jerome zvítězil? Vážně? Je mrtvý. To je vítězství?" zasmál se Jeremiah. "Co se ti stalo?" zeptala se Barbara tiše. "Víš, můj bratr mi ještě připravil jedno překvapení. Jeho sprej šílenství mě přece jen zasáhl, ovšem stejně jako můj bratr, byl, kromě pár kosmetických změn, k ničemu." Jeremiah si dál utíral obličej. Kromě bílé barvy jeho obličeje se také ukázaly jeho krvavě rudé rty a když skončil s očistou obličeje, tak si vyndal čočky, viděla Barbara, že i jeho oči mají podivně světle modro-zelenou barvu. Jeremiah si všiml Barbařina pohledu a usmál se. "Baf! Pořád lepší než Jerome, ne?" z...

Barbara pomalu a jistě zjišťuje, že s Jeremiahem není tak úplně něco v pořádku. Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné. Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci. Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jeji...

Barbara a Jeremiah se pomalu a jistě sbližují, ale stále mezi nimi visí problém jménem Jerome. Později Barbara seděla ve Wayne Manor a měla hlavu v dlaních. Stále nemohla uvěřit, že se Ra´s vrátil. Po tom všem, co si kvůli němu vytrpěla, po tom, co tak moc ublížila Alfredovi, je tu ta noční můra zpět. Když se zbavila jednoho problému, myšleno Jerome, rázem se objevil druhý, a to vše kvůli odkazu Hlavy démona, který se dostal do nesprávných rukou, přesněji do rukou Barbary Keanové. Doufala, že po tom všem bude znovu Ra´s chtít, aby ho zabila. Byla připravená zabít, ale Ra´s svůj názor změnil. Ještě teď ji mrazila jeho slova o velkém ohni a jejím osudu. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se Alfred starostlivě. Barbara vzhlédla a lehce se usmála. "V rámci možností." "Chci vám jenom oznámit, že v deset hodin máte schůzku s panem Valeskou. Už je půl desáté, takže je už asi na čase vyrazit. Mám vás odvést?" "To budeš hodný, teď se mi moc nechce řídit." ...

Zlo je zažehnáno, ale na jak dlouho? Na Gotham čekají nové hrozby. Všichni společně stáli nad Jeromovým mrtvým tělem. Barbara nemohla uvěřit, že je skutečně konec. Že tenhle den je skutečně koncem pro Jeroma Valesku. Barbara se dívala na jeho mrtvou tvář, kterou zdobil křečovitý úsměv, Jerome se ani v posledním okamžiku svého života nepřestával usmívat. Barbara doufala, že ucítí alespoň drobný záchvěv úlevy nebo zadostiučinění, ale nestalo se tak, zůstávala zcela apatická a bez emocí. Jeremiah stál opodál a rychle si otíral slzy. Přece jenom to byl jeho bratr a zároveň také jediný pokrevní příbuzný, který mu zbyl. Nikdy si nebyli blízcí, ale přesto je úplně normální, že ho jeho smrt zasáhla. Jeremiah věnoval svému bratrovi poslední pohled a dal se na odchod. "Pane Valesko," ozvala se Barbara a rychle ho došla. "To, co jsem říkala o vaší práci jsem myslela vážně. Dovolte Wayne Enterprises, aby vám poskytla grand." Jeremiah se na Barbaru podíval, lehce se usmál a kývl...