Povídky od Annabelle

Barbařina temná stránka je opět na scéně a Jim přichází na šokojící odhalení. Barbara seděla na posteli, byla zabalená v bílém froté županu, měla zhasnuto a z okna pozorovala světla nočního Gothamu, města, které bylo alespoň pro tuto chvíli, díky Jimu Gordonovi a dalším statečným policistům, zachráněno. Jeremiah sice vyhrožoval svými triky v rukávu, ale město zatím pevně stálo na svých základech, a to Barbaře stačilo. Seděla tak celou noc. Spát nedokázala, protože se bála nočních můr. Pomalu se už začalo v dálce svítat. Ozval se zvuk odemykání zámku, do místnosti někdo vstoupil a rozsvítil. Barbara před náhlým náporem prudkého světla přimhouřila oči a posléze zjistila, že vstupující je Jeremiah, který v ruce nesl oblečení. "Dobré ráno, Barbaro, nesu ti něco na sebe, nechceš přece jít před naše hosty jenom v županu." Barbara ho sjela pohledem a mlčela. Hnusil se ji. Ale ještě více se hnusila sama sobě za to, že se ji zmocňoval vztek, že ho tak moc nenáviděla a za to, že toužil...

Barbara se vyrovnává s krutou skutečností a Jim pokračuje v pátrání. Barbara pomalu otevřela oči a snažila se zorientovat. Nebyla v továrně, nebyla ani ve svém vězení v bunkru. Byla v nějakém luxusním pokoji, z jehož obrovských oken bylo vidět na celý Gotham, jehož světla zářila do noci. Netušila, jak se sem dostala, poslední, co si pamatovala, bylo to, jak křičela a objímala Alfredovo mrtvé zakrvácené tělo, pak zjevně ze stresu ztratila vědomí. Jen co si na skutečnost, že přišla o Alfreda znovu vzpomněla, zvedl se ji žaludek a do očí ji znovu vytryskly slzy Ztratila ho, skutečně se to stalo. Její noční můra se stala skutečností a teď je sama, sama proti všem, sama proti celému zlému světu. Znovu se rozbrečela a vjela si rukama do vlasů. Moc dobře si ale uvědomovala jednu věc. Teď, když už Alfred není, nemá Jeremiah proti ní žádnou zbraň, teď už ji nemůže ovládat a přikazovat. Barbara pomalu vstala z obrovské postele. Na sobě měla pouze bílé tričko a kalhotky, zjevně ji svlékli z toho ...

Jeremiah plní svůj slib a na Barbaru čeká její blbý den - hrůza, krev a šílenství. Barbara rychle utíkala do osvětlené továrny. Přes slzy v očích skoro ani neviděla na cestu. V krku měla knedlík a tiše vzlykala. "ALFREDE!!!" zakřičela hlasitě, když vběhla dovnitř. Továrna byla obrovská, její hlas se rozléhal do všech koutů, avšak odpovědi se ji nedostalo. "ALFREDE!" zakřičela znovu a rozhlédla se. Nahoře v jedné z bývalých kanceláří uviděla, jako by se tam něco mihlo… Třeba se jí to zdálo, třeba to byl výplod její mysli, ale Barbara neváhala a rychle běžela po schodech nahoru. Cítila ohromný strach, který ji úplně pohltil. Celé tělo se ji třáslo. Bála se, co tam nahoře vůbec spatří… třeba… třeba už je Alfred… ne! Vběhla dovnitř. Alfred seděl pomlácený na židli uprostřed místnosti, ale jeho hrudník se pravidelně zdvihal. Barbara si tiše oddychla a udělala pár kroků k Alfredovi. "Alfrede, Alfrede, probuď se, prosím," šeptala a pomalu k němu vztáhla ruku. Poh...

Barbara zlobila a trest na sebe nenechá dlouho čekat. Bohužel... Bude až příliš krutý. Jeremiah ji vyvedl ven před bunkr. Barbara se rozhlédla kolem. Moc to tu nepoznávala všude kolem byly lesy, vůbec netušila, kde se přesně nachází, zjevně je to samotný kraj Gothamu, který ona nikdy nenavštívila. Venku už byla tma a také celkem chladno. Barbara se i přes to, že měla teplý pletený rolák, lehce oklepala zimou. Jeremiah si toho všiml a galantně ji dal na ramena svůj tmavě fialový kabát. "Kam to jedeme?" zeptala se Barbara, když nastoupili do auta. "Za Alfredem," řekl Jeremiah a lehce se usmál. Barbara střelila po Jeremiahovi pohledem. Měla nepříjemné tušení. "Proč?" šeptla. "Proč? Copak ho nechceš vidět? Myslel jsem, že po tom celou dobu toužíš." "Chci, ale… Proč tak najednou?" "Ale no ták, Barbaro, neposlouchala jsi mě? Řekl jsem, že se postarám o tom, aby tohle byl tvůj blbý den. Ten den, který všechno změní a Alfred je můj nástroj...

Barbařina temná stránka o sobě dává vědět a Jeremiah je více než spokojený. Dříve Barbara se mylně domnívala, že se Alfred nachází ve stejném bunkru. Nacházel se nedaleko, asi deset minut cesty, v jedné ze starých nepoužívaných budov Ace Chemicals. Budova sice byla už dávno opuštěná, ale stále plná různých zařízení, které tam zůstaly a toho se dalo využít v Jeremiahův prospěch. Neměl ani v úmyslu Alfredovi nějak hodně ublížit, přece jenom se Alfred k němu choval hezky a nebyl to člověk, který si zasloužil trpět, ale Barbara prostě potřebuje trošku potrestat a přistihnout křidélka, takže dostane nějaké pěkné fotky a video a bohužel, než svůj plán se Scarecrowem spustí, je třeba, aby trpěl sám Alfred no a… Jeremiah byl se toho mohl účastnit sám, pro ten efekt. Ovšem čekalo ho zklamání. "JAK VÁM MOHL UTÉCT?! VY IDIOTI!" zaječel Jeremiah na zbytek svých lidí, kteří věděli, že jejich život nyní visí na vlásku a rozhodně nechtěli dopadnout jako jejich kolegové. Přesto mu tu zprávu ...

Barbara psychicky trpí, ale stále dokáže bojovat a připravit Jeremiaha o jeho spojence. Barbara seděla na posteli a rukama si objímala kolena. Oči měla napuchlé, klouby na jejích rukou byly rozedřené a krvavé od toho, jak asi půl hodiny mlátila do kovových dveří a v krku ji bolelo od toho, jak křičela své prosby a Jeremiahovo jméno. Ovšem ta fyzická bolest se ani v nejmenším nemohla vyrovnat té psychické. To pomyšlení, že Alfred krutě trpí její vinou ji dovádělo k šílenství. Věděla, že tohle Jeremiah přesně chce, chce ji zlomit, chce, aby byla stejně šílená jako on, ale nemohla si pomoct. Potom, co viděla, co Jeremiah provedl jeho přisluhovačům se teď opravdu obávala toho, co si připravil pro Alfreda. Ta představa, že Alfred taky trpí pod plameny ohně… Najednou se dveře otevřely. Barbara rychle vstala. Jeremiah ji určitě přišel zkontrolovat a barvitě ji vylíčit, co udělal Alfredovi. Ovšem do místnosti vstoupila Ecco a v ruce nesla tác s jídlem, který položila na stůl. "Najez se,...

Plány někdy nevyjdou tak, jak mají. Lidé se nad tím někdy zasmějou, někdy rozbrečí a někdy je přemůže vztek. Nic. Žádné výbuchy. Pouze ticho. Jeremiah vztekle zavrčel a Barbara pochopila, že Jim opět nezklamal a začala se hlasitě a šíleně smát. Ležela na zemi, chytila se za břicho a smála se dál a dál. Jeremiah ji se vzteklým výrazem zvednul na nohy a dal ji ne zrovna malou facku a opět ji znovu srazil na zem. Jeremiahovi lidé začali hlasitě protestovat. Mnohem hlasitěji, než když se dozvěděli, že Jim Gordon žije. Barbara se pomalu na zemi posadila, dotkla se zarudlé tváře a tiše sykla. Sledovala to, jak se Jeremiahovi lidé bouří a on ztrácí pevnou půdu pod nohama. Musela se pousmát. No jo, nevyšlo ti to, chlapče, jako to vždycky nevyšlo tvému bratrovi, ale tebe… tebe to štve mnohem víc. Jeremiah velmi hlasitě zaječel. Barbaře naskočila husí kůže a lidé ztichli. "Takhle mi projevujete loajalitu?!" "Jsi budižkničemu!" zaječel jeden z jeho poskoků a ostatní začali buč...

Alenka je šťastná, tedy, alespoň si to myslela. Poslední dobou ji dochází, že ji něco schází, ale co je to? Nebo snad kdo? Já miluju Čas, částečně, protože ho hraje Sacha Baron Cohen, ale také protože mi přijde, na to, že je samotný Čas, neskutečně vtipný a roztržitý. Dokonce ho mám raději, než Kloboučníka. Prostě a jednoduše skvělá postava. A už dlouho mi v hlavě ležel nápad napsat povídku s ním a Alenkou, protože to mezi nimi jiskřilo a neříkejte, že ne! Název povídky Věnuješ mi trošku sebe?, je myšlen jako otázka pro samotný Čas, Tedy věnuješ mi trošku času? Přeji příjemné počtení. Alence se snad už nemohlo dařit lépe. Lodní společnosti, kterou se svojí matkou vlastnila, se dařilo na výbornou a stále bylo dostatek zakázek. Konečně mohla cestovat po světě a poznávat krásy a zvyky různých zemí a národů. Přesně tohle je odjakživa přála, její život nebyl nudný a měl smysl, jelikož díky jejím zápiskům, se kterými na přání její matky zašla za nakladatelem, se lidé mohli dozvědět spoustu i...

Zkáza Gothamu přichází, ale naštěstí jsou na scéně naši stateční policisté. Dojeli až na samotný okraj Gothamu do lesů. Bylo to jen pár kilometrů od místa, kde se nacházel, nyní už zničený, Jeremiahův původní bunkr. A zde stál druhý, a to mnohem větší. Zde se ukryjí před výbuchy, pomyslela si Barbara a smiřovala se s tím, že k tomu prostě dojde. Po těch lekcích, kterými si prošla, aby byla silná a zocelená, tu teď jenom bude sedět a poslouchat, jak životy lidí končí a Gotham zaniká. Bude jako ten největší zoufalec a zbabělec. Vytáhli ji z auta a vedli ji do bunkru. Všude kolem byli Jeremiahovi lidé, kteří se pomalu shlukovali a šli také dolů. Všichni byli téměř stejně oblečeni a nalíčeni. Dva z nich vypadali přesně jako ti, kteří ještě před pár hodinami mučili Alfreda. "Kde je Alfred?" zeptala se Barbara najednou. Bylo ji sice jasné, že Alfreda Jeremiah zemřít nenechá, přece jen to jediná páka, kterou na ní Jeremiah má, ale musela se ujistit. Musela vědět, že na tomhle světě ...