Povídky od Annabelle

Seznam písniček, které mi pomáhaly při psaní povídky. Během psaní povídky mi také velmi pomáhala tematická hudba, jejíž seznam jsem vám sepsala, třeba se vám písničky zalíbí. Doporučuji hlavně Queen, protože to je moje milovaná klasika (a Bohemian Rhapsody je prostě ten největší skvost) a Jerome od Zelly Day, protože ta písnička Jeroma prostě a jednoduše vystihuje a hodně mi při psaní kapitol s Jeromem pomohla. Dua Lipa - IDGAF G-Eazy & Halsey - Him & I Halsey - Gasoline Halsey - Control Marshmello & Anne-Marie - Friends Melanie Martinez - Dollhouse Melanie Martinez - Mad Hatter Queen - Bohemian Rhapsody Queen - Killer Queen Valerie Broussard - Paint It Black Zella Day - Jerome Zella Day - Hypnotic

Aneb jak lze ukončit povídku, která má 41 kapitol, hned po první kapitole. :D Barbara Wayneová, dědička Waynova impéria, klidně spala ve své posteli a netušila, jaké nebezpečí bylo před malou chvíli vypuštěno do Gothamu. Jerome Valeska společně s Jonathanem Cranem a Jervisem Tetchem právě uprchli z Arkhamu a jsou plni síly a připraveni do akce, v překladu jsou připraveni opět škodit a ničit Gotham. Ovšem pro Jeroma tu byla ještě jedna nedořešená záležitost, kterou bylo potřeba uzavřít. Barbaru probudil dotyk na její tváři. Pomalu otevřela oči, kterým chvíli trvalo, než se přizpůsobily tmě, a posadila se. Když spatřila Jeroma sedícího na její posteli, myslela si, že je to opět jeden z jejich podivných zvrácených snů, proto se jenom pousmála. "Ale, jsi ráda, že jsem tady?" "No, nejsi tady, myslím jako doopravdy, zdáš se mi." Jerome se pousmál a přisunul se k Barbaře. "Zdá se ti o mě často?" "Občas," řekla Barbara s úsměvem. Najednou Jerome chytil B...

Jak si žije Barbara po Jeremiahově boku? A jak se ji podaří přetrhat pouta ke své minulosti? Jak kdy vůbec mohla pochybovat o tom, že ji Jeremiah neudělá šťastnou? To, co teď prožívala po jeho boku bylo něco nepopsatelného. Konečně, po těch letech, se cítila skvěle. Byla volná, byla svá a milovala to, stejně tak, jako milovala jeho. Toho muže s uhrančivým mrtvolným pohledem, kterému s radostí věnovala své srdce a byla mu tak ochotná odpustit i tu fyzickou a psychickou bolest, kterou ji někdy tak rád způsoboval, ale to přece k lásce patří ne? Bolest, odpouštění, smiřování… Tak je to přece správně. "Barbaro?" zašeptal Jeremiah do Barbařina ucha a vyrušil ji tak z rozjímání. "Dnes se jdeme bavit, doufám, že jsi na to nezapomněla," řekl důrazně a zezadu Barbaru objal. "Jak bych jenom mohla, Jeremiahu? Už mám i připravené šaty." "To je vynikající. Doufám, že jsi vybrala nějakou krásnou barvu." "Krvavě rudou, myslím, že se k téhle příležitosti skv...

Někdy je prostě lepší být na místě, kde je nám dobře, i když to místo není zrovna... reálné. Přesně tak si to Barbara představovala. Jeremiah je mrtvý, zabitý její vlastní rukou a teď už jí a jejím přátelům nic nehrozí. Klidně si tu všichni sedí u velkého stolu, popíjejí černý čaj a jedí tu Alfredovu vynikající bábovku. Tohle bylo její splněné přání. "Mohli bychom jít zítra do zoo," řekla Barbara s úsměvem a usrkla horkého čaje. "Otevřeli tam nový pavilon šelem. Určitě tam budou mít tygry, ty bych ráda viděla." Alfred polkl sousto bábovky a pak souhlasně kývl. "To by bylo skvělé, Barbaro. Uděláme si po dlouhé době hezké společné odpoledne." "A mají tam i nové tučňáky, něco pro tebe Oswalde," řekla Barbara provokativně, ale Oswald věděl, že to nemyslí zle a s úsměvem ji kývl na souhlas. "Já vás tam můžu odvést," řekl Jim s úsměvem. "Vezmu s sebou i Lee. Pojmu to jako romantický výlet a třeba se vše mezi námi konečně urovná." ...

Našla konečně Barbara své štěstí jako strážkyně Gothamu? Téměř rok trvalo, než se Gotham vrátil do normálu, tedy skoro do normálu. Stále ještě byly budovy a mosty, které bylo potřeba dát do jejich původní podoby. Situace mezi lidmi se už ale uklidnila a mnoho z nich se také trajekty vrátilo zpátky do města, za což je Barbara neskonale obdivovala. Jistě, měli tu své domovy, ale také plno špatných vzpomínek, kterým se opět vydali čelit. Barbara se už také dala do pořádku. Jako maskovaná hrdinka neměla na nějaké deprese čas, musela pomoct lidem, sice utržila drobná zranění, ale nic, co by Lucius nedokázal spravit. Ovšem když se situace ve městě uklidnila, složila se. Jeremiah a Jerome ji pronásledovali ve snech a jenom díky svému okolí a taky… díky němu, dokázala tyhle problémy překonat. "Máte tu volno, slečno?" "Jistě, mladý pane," řekla Barbara, zdvihla hlavu a sladce na usmála na Jonathana Cranea. Jonathan se k ní sehnul, políbil ji a poté si s úsměvem sedl naproti ...

Všechno jednou končí, stejně jako dnes tato povídka, čímž si jaké také můžu odškrtnout první dopsanou kapitolovku. :) V poslední kapitole se nachází tři konce a každý si může vybrat ten svůj. :) Liga se vrhla proti skupince zachránců. Firefly se také chystala do akce, ale Victor ji rychle zneškodnil. Jak poetické, led vyhrál na ohněm. Barbara rychle odskočila od krvácejícího Jeremiaha a kličkovala mezi bojujícími. Musela prostě najít Alfreda, musela ho obejmout a ujistit se, že je to skutečné, že to není jenom přelud vyvolaní jejím šílenstvím. Konečně se shledali za jedním ze sloupů a silně se beze slova objali. Objetí netrvalo dlouho, protože Barbaru chytla za ruku Barbara Keanová a vložila ji do rukou nůž, kterým kdysiBarbara poprvé zabila Ra's Al Ghula a o kterém si myslela, že je nadobro zničení. "Opravili jsme ho, Barbaro. Teď nebo nikdy, rozumíš?!" křikla Barbara Keanová. Barbara kývla na souhlas a obě položily své ruce na rukojeť nože, který nakonec společně, přes ...

Záchrana se blíží, ovšem Jeremiahovo dílo je dokonáno. Jeremiah Barbaru lehce políbil na tvář, nad čímž se Ra's pousmál. Sice doufal, že jeho statečnou Barbaru ten spalující oheň nepohltí, ale bohužel, vybrala si jiný osud. Barbara se k Jeremiahovi pomalu otočila a rozbrečela se. Bolestivě si uvědomovala, co se teď s Gothamem stane. Lidé, jsou teď ponecháni na pospat s malou možností úniku na trajektu, který je ovšem také omezený svou kapacitou. Teď pro lidi začne to pravé peklo. Uvědomovala si, že to měla udělat, že Jeremiaha měla zabít už tenkrát v autě, když se ji hlavou honily myšlenky na to, jak stiskne spoušť pistole, kterou měl Jeremiah v saku a kterou bylo snadné vytáhnout. Měla kašlat na svůj osud vraha, na podivné city, které k němu chovala a stále bohužel chová. Je tak zvrácená a šílená. "Gotham je náš, přesně, jak jsem to plánoval. Jen se ještě podívej, Barbaro, tohle je naše město, naše plátno, na kterém budeme znovu tvořit jako král a královna. Po tom všem jsme t...

Záchrana je blízko, ovšem to je Ra's Al Ghul také. Barbara ležela v posteli. Na sobě měla bílý froté župan a dívala se na bílou stěnu před sebou. Asi třikrát ji byla zkontrolovat Firefly, která když poprvé vešla do pokoje s úšklebkem na rtech, když ale spatřila Barbaru, smát se přestala. Zjevně ji došlo, co se tady stalo, nebo ji prostě jen už Barbara nestála ani za ten škodolibý úsměv. Při své poslední návštěvě v pokoji zhasla a nechala Barbaru po tmě, za což byla Barbara vlastně ráda, protože ona sama neměla sílu na to, aby šla k vypínači a zhasla. A tak tu obklopená tmou seděla a stále zírala na stěnu před sebe. Bylo ji tak dobře, nemusela na nic myslet, protože to by ji zničilo. Pohled ji bílou stěnu ji svým způsobem prostě uklidňoval, také by chtěla mít v hlavě tak bílo… Prázdno. Teď ale světla z ulice vytvořily na stěně zajímavé obrazce, které mohla celou noc zkoumat. Její klid ovšem netrval dlouho. Jeremiah se vrátil, vstoupil do jejího pokoje a usmál se. V ruce nesl vak na ...

Victor a Jonathan jsou za hrdiny a Jim už má Barbaru na dosah. "Jak chceš v tomhle chaosu najít Gordona, určitě bude někde ve městě, nebude jenom tak sedět na stanici, zvlášť když je tam teď armáda. To je jako hledat jehlu v kupce sena. Ani číslo na něj nemáme," lamentoval Jonathan, když řídil ukradené auto. Viktor vypadal jako vždy doslova ledově klidně a pousmál se. "Nějak v návalu emocí zapomínáš, kdo jsme, Jonathane. Na něj sice číslo nemáme, ale na Oswalda Cobblepota ano a ten, jak oba víme má ke Gordonovi blízko, takže?" Jonathan se pousmál a kývnul. "Velmi chytré, Victore." Mezitím Jim a jeho "záchranný tým" dorazili k Barbaře Keanové, která seděla u baru se sklenkou whisky v ruce, obklopená Tabithou, Oswaldem a již zdárně vyléčeným Butchem, který vypadal snad lépe než když před tím. "Čemu vděčíme, za tuto návštěvu?" pronesla kysele a vrhla ne Lee ne zrovna hezký pohled. Edward si toho všiml a přitáhl si Lee k sobě, aby dal najev...

Barbara se hroutí a její přátelé musí co nejdříve jednat. Cítila se tak špinavá a zneužitá, tak moc hloupá, protože si za to všechno mohla úplně sama. Mohla ho zastavit, mohla se bránit, ale nechala za sebe jednat tu svou druhou podivnou část osobnosti, která kdovíproč Jeremiaha chtěla. Ty dvě stránky její osobnosti se v ní stále častěji praly a Barbara byla zoufalejší a zoufalejší. Tohle se prostě nemělo stát. Všechno zkazila. Odevzdala se mu, nechala ho, aby pronikal do jejího těla a opět ho nechala vyhrát. Barbařin hlasitý pláč se i přes zavřené dveře rozléhal po celém bytě, což samozřejmě přilákalo pozornost i ostatních obyvatel bytu. Ve dveřích pokoje se objevila Victorova bílá hlava. Victor rychle odvrátil svůj pohled. Barbara přes sebe třesoucí rukou přehodila deku. Victor poté pomalu vstoupil a Barbaru si smutně prohlédl. "Je mi to líto, Barbaro." "Ne," vzlykla Barbara. "Je to moje vina, můžu si za to sama." "To v žádném případě neříkej,"...

Barbara se znovu přesvědčí, že Jeremiah prostě není jako Jerome a Jim verbuje spojence na nečekaných místech. Ta zvrácená podivná touha ji nedovolila se bránit. Prostě nechala Jeremiaha, aby si s jejím tělem dělal, co chtěl. Její svědomí sice doslova řvalo, ať ho zastaví, ale neudělala to a sama nevěděla proč. Zjevně toužila po něčí blízkosti, po něčím kontaktu nebo ho stále viděla jako toho roztomilého brýlatého zrzka, který ji každý den věnoval drobný plachý úsměv, ze kterého se ji vždy rozbušilo srdce. Nebylo to jako s Jeromem, což očekávala. Jeremiah byl dravý a drsný, protože konečně měl na dosah to, co vždycky chtěl, takže bylo jasné, že se nevzdá a vše si dokonale užije. Neurvale Barbaru svlékl a uznale si ji jako zboží v obchodě prohlédl. Poté ji strčil na postel. Sám se nesvlékl. Líbal ji, dotýkal se ji, ale ne tak jako Jerome. Snažil se ji jenom připravit, o její potěšení se nestaral. Barbara ho z pod přivřených očí sledovala a snažila si představit toho jejího plachého Jerem...

Následky hypnózy, chytrý Jeremiah a Jim, který už konečně nebude sedět v koutě. Zpočátku šokovaný Jervis ji po chvíli začal polibek opětovat. Barbara litovala, že stála k Jeremiahovi zády a neměla tak možnost vidět jeho pohled, který teď určitě stál za to. Jervis ji položil ruce na boky, to už Jeremiah zjevně neunesl a Barbaru od něj odtrhnul. Barbara měla sto chutí se začít smát, ale vzpomněla si, že je přece ještě stále pod hypnózou. Nahodila tedy bezduchý pohled a dívala se před sebe. "Vraťte ji zpátky!" křikl Jeremiah a chytil Jevise pod krkem. "Až řeknu teď, probudíte se, Barbaro. Teď!" řekl Jervis roztřeseným hlasem. Barbara hraně vykulila oči a zírala na muže před sebou. "Co se stalo?" koktla. "Hm, dala jsi Tetchovi francouzáka," řekla Bridgit a škodolibě se zasmála. Barbara nahodila šokovaný výraz a lehce se konečky prstů dotkla svých naběhlých rtů. Snažila se, aby vše vypadalo co nejvěrohodněji. Roztřásla se a udělala pár kroků vzad. ...

Jervis Tetch v akci. Barbara nakonec po Victorových slovech na večeři šla, a to dokonce i s lehkým úsměvem. I ta malá špetka naděje, kterou ji Victor dal ji úplně stačila k tomu, aby měla víru a zase chuť k životu, která ji po těch všech odporných věcech a utrpení, pomalu a jistě zbaběle opouštěla. Všichni už seděli u stolu na svých místech. Na Barbaru čekalo její původně místo v čele stolu naproti Jeremiahovi, za což byla vděčná, protože se chtěla od Jeremiaha držet co nejdále. Jeremiah ji věnoval svůj pohled a široce se usmál. Na sobě měl novou tmavě zelenou košili s podivným mandalovým vzorem. "Tady ji máme, tu bojovnici." Oči všech lidí v místnosti se rázem stočily na ní. Vypadalo to docela komicky, když se Jervis na židli rychle pootočil, až z ní málem spadl. Victor jenom natočil hlavu a věnoval Barbaře lehký úsměv. Barbara Jeremiaha a ostatní zcela ignorovala. Pokud má být v klidu, bude prostě imunní a hluchá. Prostě se rychle nají, vykoupe se a zase půjde do postele, k...

Barbara je na dně a Alfred, který ji byl vždy na blízku už není, ale naštěstí se tu najde človek, který ji povzbudí. Barbara strávila celé odpoledne nerušeně zalezlá pod dekou a sužovaná výčitkami. Její předchozí jednání bylo příšerné, to věděla moc dobře, a i když je to nasnadě, nemohla za to Jeremiaha vinit, on ji nůž do ruky nedal, on ji nedonutil, aby ho bodla, to všechno byly její dobrovolné činy. To všechno dělala ona sama a z vlastní vůle. Hnusila se sama sobě a jediné po čem naivně toužila, by to, aby to mohla vzít zpátky, i když moc dobře věděla, že to nejde. Teď pro ni začne být horší a horší, protože ji bylo jasné, že ji to teď Jeremiah bude servírovat pod nos a neustále ji to připomínat. Svými myšlenkami také zabloudila k Alfredovi. Co by na to její milovaný komorník asi řekl? Podržel by ji a jako vždy by ji dodal odvahu. Samozřejmě by ji také odpustil, jako už tolikrát… jako tenkrát, když nechala Ra'se, aby ji ovládnul a pak Alfreda proklála mečem, i tenkrát ji odpusti...

Na Barbaru už je toho opravdu moc, což se projevuje na její osobnosti. Barbara apaticky sledovala hustý černý dým, který stoupal ze samotného centra města, na které měla nyní opravdu skvělý výhled, přesně, jak si to Jeremiah přál. Ten zvrácený bastard. "Vidíš, co udělá jedna moje krásná, vylepšená a policií zapomenutá bomba? Radnice je pryč, proměněná v prach. Vidíš to mistrovské umění, Barbaro? Říkal jsem ti přece, že každý správný inženýr musí mít pojistku a tady je." Barbara nenáviděla ten Jeremiahův tón hlasu. Ten sladký, samozřejmý tón, kterým ji o sobě poučoval a dával ji najevo, že vždycky vyhraje, že vždycky prostě dostane to, co chce. "Jen se na ni podívejte. Ten vztek v jejích očích, ta nenávist. Škoda, že už nezbyla ani kapka krve vaší sestry, pane Tetchi. Už vidím, jak by ta malá rudá kapička osvobodila naši pravou Barbaru." "To by byl vskutku krásný pohled," přitakal Jervis a zasmál se. "Ale i taková obyčejná hypnóza dokáže divy, to přece...

Jervis se projevuje a Jeremiah opět trimfuje. Firefly na obědě naštěstí chyběla, protože se ještě nevrátila z jejího malého výletíku do města, jak to rádoby vtipně nazval Jeremiah. Barbara k ní prostě měla averzi a ta averze byla kvůli pár střetům vzájemná. Selina ji sice vyprávěla o tom, jaká to dříve byla ušlápnutá chudinka, která musela sloužit svým bratrům, Barbara tedy dokázala pochopit, že její život byl těžký, ale kvůli tomu se přece nemusela stát tím, čím je. Její oběti musely neskutečně trpět. Smrt upálením musejí být hrozná muka a agónie. Jenom to pomyšlení nahánělo Barbaře husí kůži. Jeremiah tentokrát Barbaře nedovolil, aby seděla naproti němu, ale chtěl ji mít po své levici, prý, aby ji měl hezky blízko u sebe a také, aby při jídle měla lepší výhled na město a tento fakt se Barbaře ani za málo nelíbil, ale raději ho přešla bez poznámky, zjevně ji chtěl držet dál od Jonathana, protože na něj žárlil, což bylo směšné. Do čela stolu naproti Jeremiahovi se tedy posadil Victor a...

Jeremiah žárlí a také žádá odpovědi. Jim se mezitím potýká se situací ve městě a také se zraněným Alfredem. Jeremiah se vrátil kolem poledne, což Barbara odhadovala podle slunce, které nyní bylo vysoko nad obzorem, no a také se bytem linula vůně jídla. Barbaru skutečně zajímalo, kdo v tomhle prokletém bytě zaujímá roli kuchaře. Jeremiah vstoupil do Barbařina pokoje a pousmál se. Modřiny na jeho tváři, které mu ráno udělala se už pomalu začaly vybarvovat. Co ale Barbaru zaujalo na první pohled bylo to, že jeho vlasy změnily barvu. Z dokonalé zrzavé se stala podivná černá s odlesky zelené. Netušila, jestli to byl další z následků toho šíleného spreje, nebo jestli si Jeremiah vlasy nechal obarvit. Bylo ji to i celkem jedno. Ze starého Jeremiaha už nezbylo prostě vůbec nic. "Doufám, že ses tu nějak zabavila a netrávila celý den v tohle pokoji." "Neměj péči. Tvoji hosté mě dokonale zabavili." "To jsem rád. Všiml jsem si, že jsi Victora rozmluvila, což je obdivuhodné...

Barbara nechce jenom zírat z okna a tak volí společnost lidí, kterými dříve opovrhovala a kupodivu si s nimi má co říct. Jak později Barbara zjistila, Jeremiahovi hosté nepřišli jenom na snídani, ale z tohoto bytu se stala jejich společná základna, tudíž se tu budou celé dny pohybovat, což Barbaře na klidu rozhodně nepřidalo. Jeremiah byl jedna věc, ale čtyři další jemu podobní je věc druhá. Určitě je bude mít pořád za zády a její možný plán útoku bude téměř nemožný, ale ona si nějak poradí, bude muset. Jeremiah se po snídani vytratil a nechal Barbaru samotnou s jeho lidmi a ostatními padouchy. Barbara raději rozumně zvolila ústup do pokoje. Sice tu neměla vůbec nic, ani třeba obyčejný časopis, ale raději se bude dívat z okna, než aby musela snášet přítomnost těch lidí, i když musela přiznat, že někteří zas tak špatní nebyli, tedy v ohledu na tuto situaci. V pokoji ovšem dlouho nevydržela. Samota ji nevadila, ale vadila ji ta bezmoc, to, že mohla jenom koukat z okna a nic jiného. Victo...

Jedna z nejpodivnějších snídaní v Barbařině životě, při které pozná, že ne všichni padouši jsou v jádru zlí. Snídaně padouchů, jak si ji Barbara v hlavě pojmenovala, byla v plném proudu. Stoly se prohýbaly pod náporem jídla, které servírovali Jeremiahovi lidé, Barbara nechápala, kde bere tolik posluhovačů, když už jich tolik zabil, ale zjevně gothamské nekalé živly asi stále láká mu sloužit. Všichni u stolu střídavě jedli, tedy všichni kromě Scarecrowa, a vyprávěli si o tom, jak zničí Gotham, ale podle Barbary to byly jenom chvásty a prázdná slova. Nikdy se jim jejich plány nepovedou, protože jsou prostě moc zlí a šílení, tak to bylo, je a bude. Barbara neměla na jídlo pomyšlení, a ještě ji kazila chuť ta skutečnost, že ale seděla přímo naproti Jeremiahovi, po své pravici měla Viktora a po své levici Scarecrowa, ale věděla, že musí být silná, a to bez jídla nepůjde, pár soust její žaludek snese. Nakonec snědla toust s marmeládou a dala si alespoň trošku ovoce. Ostatní se tak neupejpali...

Jeremiah potřebuje spojence a naneštěstí je Gotham plný padouchů, kteří touží po krvi a chaosu. Barbara chvíli ještě zírala na dveře, kterými odešel Jeremiah a nakonec se začala oblékat. Naštěstí ji nepřipravil nějaké pompézní šaty, ale černé džíny a fialové tričko s dlouhými rukávy. Spodní prádlo bylo také fialové a Barbara raději ani nechtěla vědět, jak zjistil její velikost, protože ji vše padlo jako ulité. Jeremiah ji tu ale nenechal nic na to, aby se alespoň trošku upravila. V koupelně hřeben nebyl a by si stoprocentně jistá, že její vlasy musí vypadat hrozně. Ale, nad čím to tu vlastně sakra přemýšlela? Nad svými vlasy? Nad tím, jak vypadá? Ubohost, hloupost! Pochybovala, že Jeremiahovi hosty bude její vzhled zajímat, protože nezajímal už ani jí samotnou. Jeremiah znovu vešel dovnitř a usmál se. "Jsem rád, že ti vše padlo. Sluší ti to. Pojď, hosté čekají." Barbara mu chtěla opět nějak odseknout, ale raději to neudělala. Nechtěla, aby zase kvůli němu dostala další amok a...